Rady

Naše česká (velmi) cyklistická kotlina je co do vození dětí na kole vcelku konzervativní. Možná je to dáno i tím, že na misce cyklistických vah převažuje využití kola jako sportovního náčiní nad jeho využitím v běžném životě – na nákupy, pochůzky po městě, jízdu do práce apod. V zemích, kde kolo patří k naprosto běžným dopravním prostředkům, síť cyklostezek je hustá (a logická), cyklistická infrastruktura na vysoké úrovni a společnost cyklistice všeobecně velmi nakloněná, je k vidění obrovské spektrum nejrůznějších cyklistických „vychytávek“ usnadňujících přepravu dětí i nákladů. K vidění jsou nákladní kola, dvojkola, moderní vozítka typu rykša, nejrůznější typy cyklokočárků do města, ze kterých jednoduchým složením vytvoříte futuristicky vyhlížející kočárek či cyklokočárky fungující na principu tříkolky. První ryze český cyklokočárek od českého výrobce (Dandy Lanškroun, www.cyklokocarek.cz) je tedy v tomto směru jednoznačně mílovým krokem vřed.

Jak vypadá

Obrovskou výhodou českého cyklokočárku je výrobcem deklarovaná kompatibilita s jakýmkoliv moderním kolem s ráfky o průměru 26" až 28". Co si pod tím představit? Svému kolu jednoduše odmontujete přední kolo a na prázdnou vidlici připevníte korbu kočárku, z kola tak rázem máte regulérní tříkolku (sice obrácenou) s přepravním prostorem vpředu. Tento prostor, korba kočárku, se vzhledem i použitelností podobá některým vozíkům za kolo a lze jej též jednoduše přetransformovat v regulérní sportovní kočárek. (Stačí pouze přimontovat malé přední kolečko.) Pro takový sportovní kočárek najde aktivně zaměřená rodina široké uplatnění (turistika, běh). Navíc je samozřejmostí, podobně jako u vozíků, možnost speciální vložky pro miminka. Určitou nevýhodou může být skutečnost, že cyklokočárek je na rozdíl od většiny vozíků konstruován pro jedno dítko. Dalším relativním nedostatkem je absence většího zavazadlového prostoru, který bude chybět všem cyklocestovatelům trávícím své dovolené v sedle a jezdícím takzvaně „na těžko“, se všemi věcmi na kolech. Spacák ani karimatku prostě do cyklokočárku nikam nenacpete.

Jízdní vlastnosti a bezpečnost

Přemýšlíte, jak se s ním pojede? Vzpomeňte si, jak se vám v dětství „drandilo“ na tříkolce. Samozřejmě, že je tu celá řada rozdílů, ale jedno má s dětskou tříkolkou podobné; je vzhledem k tomu, že stojí i jede na třech bodech velmi stabilní. Převrácení pak patří spíše do kategorie „sci-fi“. Mírné zkosení kol cyklokočárku i zátěž na předním kole však napovídá, že se při první jízdě budete cítit „jinak“a na specifické jízdní vlastnosti si budete pravděpodobně chvíli zvykat. Princip používání cyklokočárku naznačuje, že ovladatelnost tohoto vozítka bude o něco náročnější, než v případě vozíku za kolo, kdy si lze pomáhat např. nakloněním kola. Ovládání kola pevně spojeného s robustním nákladem vpředu, bude prostě vždy o něco náročnější (pomalejší, línější).  Lehce ztíženou ovládatelnost částečně kompenzují velmi účinné bubnové brzdy na obou kolech cyklokočárku. Navíc mají brzdy možnost zablokovaní, což se jeví jako velmi výhodné při zaparkování kola ve svažitém terénu.

Je naprosto jasné, že tak, jako se dříve s oblibou porovnávaly výhody a nevýhody cyklosedaček a vozíků, budou se tyto dvě skupiny srovnávat ještě s kategorií třetí. Nicméně jemnějších rozdílů je v tomto ohledu mnoho a vzhledem k mým minimálním zkušenostem s jízdou s cyklokočárkem a dlouholetou zkušeností s vozíkem a sedačkou, by další srovnávání z mé strany nebylo příliš objektivní. Nedá mi to však nezmínit dva postřehy, které se týkají bezpečnosti. Většina cyklistů, když už bourá, bourá předkem kola, v tomto případě tedy korbou kočárku. Při jízdě na silnici bude korba kočárku pro auta ve vašem jízdním pruhu hůře viditelná. Pokud jedete s vozíkem za kolem, každý slušnější řidič zpomalí a vyhne se obloukem, u cyklokočárku je to otázka. Řidiči na cyklokočárky zatím nejsou zvyklí a cyklokultura a vzájemná ohleduplnost na silnicích i cyklostezkách je u nás na nízké úrovni.

I přes některé nevýhody mě nový cyklokočárek nadchnul. Na českém trhu jde o produkt unikátní, rozšiřující možnosti cyklisticky zaměřených rodičů. I když u mě by z tohoto pohledu vyhrával zvláště při popojíždění po (klidném) městě; na vzdálené hřiště, do parku, k babičce bydlící na druhé straně města, na společné aktivnější projížďky s kamarádkou či při doprovázení staršího potomka na bruslařské stezce. Cyklokočárek by mi nahradil pro tyto účely praktickou cyklosedačku.

A co na to zákon?

Jelikož je korba kočárku pevně spojena s jízdním kolem, nejedná o tzv. přípojné vozidlo, tak jako je tomu v případě diskutovaných dětských cyklovozíků. Na kolo s připevněným cyklokočárkem se tedy vztahují stejná ustanovení (vyhláška 341/2002 Sb.), jako k jízdním kolům