Články / O čem se mluví

Na kole do Afriky VII: překrásné Toskánsko

Na kole do Afriky VII: překrásné Toskánsko

Po velmi chladné noci zabalen v kombinaci ubrusu a koberce jako urob-si-sám spacák v altánku, kde disco mládež dělá všechno ostatní než spaní, jsem, musím přiznat, nebyl opravdu odpočatý. Ale krásné okolí jezera Bilancino mě probudilo.

A opět, plážový set-up Bahia Beach byl velkou inspirací pro mou CITY BEACH (www.citybeach.cz) v Brně. Jízda na kole podél jezera je druh cyklování, který bych mohl dělat každý den. Klikatá silnička kolem jezera s výhledem na hory to je něco, co zbožňují všichni silniční cyklisté. Když jsem dorazil do města Casello a uviděl McDonalds ceduli, bylo rozhodnuto. Na pláži totiž neměli nic k snídani a já jsem nutně potřeboval palivo.

Před rychlým sjezdem do údolí Florencie jsem musel překonat ještě jedno poslední stoupání. Autostráda to měla snadné - prostě se schovala pod kopcem do tunelu. Ale já jsem musel šlapat průsmykem. Florencii jsem se potřeboval vyhnout. Proč? Za prvé, nemám příliš zájem o ježdění ve velkých městech. Měl jsem toho dost, když jsem každý den dojížděl na kole do práce ve Washingtonu a v Londýně. Za druhé, navštívit Florencii sólo, to by byla romantická sebevražda. Jedná se o město, kam lidé jezdí na líbánky a ne sami!

 

Krajinou Toskánska

Krátce po městě Prato mě předjelo několik opravdu rychlých cyklistů. Snažil jsem se je chytit a to byl těžký úkol - musel jsem vydat všechny síly stejně jako osamělý jezdec snažící se chytit balík na Tour de France. Chvíli to trvalo, ale uspěl jsem a mohl se vézt v pelotonu v opravdu vysoké rychlosti. Bohužel ne dlouho, protože skupina se rozpadala postupně tak, jak jsme projížděli vesnicemi - relevantními domovy jezdců.

 

Jedno město, které by měl každý navštívit v Toskánsku je Montecatini Terme - velmi malebné lázně. Dokonce i místní knihovna byla krásná historická stavba obklopena zahradou. A paní knihovnice byla tak milá! Samozřejmě, že jsem psal déle, než jsem měl a odjel velmi pozdě. Pošetile pozdě, pokud jsem chtěl stihnout svou denní dávku plavání!

 

Další město, které stojí za zmínku, je Lucca. Netušil jsem, do čeho jedu. Nádherné město a dokonce jsem potkal i hezké dívky, což, upřímně řečeno, není až tak typické v Itálii. Více o tom později. Dvě z nich mi připomněly Velikonoční ostrov, kde jsem potkal dvě sestry. Jedna byla blond a druhá tmavá a já se ptal, jak to bylo možné. No měly polynéského tatínka a americkou maminku. Nevím, jak to bylo v Lucca, ale nevadilo by mi zde zůstat na den, nebo ještě lépe na noc. Ale musel jsem šlapat dál.

 

Cestování bez detailní mapy může být dobrodružné, ale má to svá nebezpečí. Nevzal jsem si GPS navigaci, ani si nekupuju podrobné regionální cyklomapy. S ohledem na tempo, kterým projíždím Itálii, bych musel kupovat novou mapu každý den. Vždy zkontroluji trasu v knihovně a snažím se ji pamatovat. Suunto hodinky sice mají funkci navigace, ale stále nevím, jak ji spustit zároveň se sledováním trasy. Manuál měl 120 stran a nečetl jsem ho. To byla chyba, protože jsem nevěděl, že sledování má pouze omezenou paměť. Většina knihoven neumožňuje instalaci programů, a tak jsem pár dnů nemohl nahrát data a ztratil jsem tedy sledování jízdy na kole i plavání. No, moje ruce a nohy si ty vzdálenosti pamatují, takže je snad dám dohromady.

 

Plavání v bouři

 

Snažil jsem se vzpomenout na cestu z Lucca na pláž. Někdo ve městě mi řekl, že to bude patnáct kilometrů, ale bylo to třicet! To by nebyl problém během dne, ale už se stmívalo, zvedl se protivítr a začalo pršet. A já jsem musel plavat! Každý rozumný jedinec by si našel ubytování a ukončil by tímto sportovní den. Nebo by si zaplaval v nedaleké řece, mise splněna, a šel spát. Ale já nepřijel do Itálie plavat v řece. Na této cestě jsem také proto, abych plaval každý den v moři!

Šlapal jsem proti větru a dešti k Marina di Vecchiano. Když jsem dorazil na pláž, byl jsem úplně mokrý, slunce bylo dávno za obzorem a já jsem mohl vidět jen siluety slunečníků. Vítr byl třicet až čtyřicet uzlů a vlny byly asi metr vysoké. Řekl jsem si: "OK, jseš tady, ale nejseš tak blbej, abys plaval celou vzdálenost, stačí udělat pár temp". Když jsem ale uplaval asi sto metrů, Beran ve mně dostal adrenalinovou vzpruhu a tlačil jsem dál. Plaval jsem tam a zpátky kolem pláže a bojoval proti vysokým vlnám a ptal se sám sebe, co asi dělají v tomhle počasí žraloci. Totálně vyčerpán, v naprosté tmě, jsem dokončil mnou předepsaných 1,5 km plavání.

 

Zpět za dunami byla restaurace, která mi naservírovala zaslouženou pizzu. Nebyly tam žádné pokoje ani kemp, ale dali mi deku a v chatce na pláži jsem našel nosítka v ošetřovací místnosti. Byl to jen přístřešek bez dveří a moře bylo velmi hlučné, ale já jsem nedbal. Usnul jsem v sekundě, co jsem ulehnul.

Vzdálenost na kole: 125 km
Vzdálenost plaváni: 1.58 km

 

16.07.2013 - O čem se mluví - autor: Pavel Trčala - 2161x

Související články

  1. Orient Express Pavla Trčaly: část šestá - Antalya
  2. Orient Express Pavla Trčaly: část pátá - Olympos
  3. Orient Express Pavla Trčaly: část čtvrtá - Gökçeada
  4. Orient Express Pavla Trčaly: část třetí - sever Turecka
  5. Orient Express Pavla Trčaly: část druhá - Bulharsko
  6. Orient Express Pavla Trčaly: část první - Rumunsko
  7. Pavel Trčala: na kole z Afriky V
  8. Pavel Trčala: na kole z Afriky IV
  9. Na kole z Afriky I: Afrika a Sicílie
  10. Na kole do Afriky XIII: Nikdo se nekoupe v Palermu

Vlož svůj komentář:


Vyplň antispam nebo
Registrovat Facebookem

Recenze, zájezdy, bazar...

Bazar

Jízdní kola / Honza 24

Intense uzzi

Jízdní kola / Peter Gersi

cannondale Moto carbon1

Jízdní kola / emi

AUTHOR opus

Reklama