Články / O čem se mluví

Na kole z Afriky I: Afrika a Sicílie

Na kole z Afriky I: Afrika a Sicílie

Pavel Trčala si zvolil po operaci kolene opravdovou rehabilitaci - jízdu na kole a plavání v moři z Moravy až do Afriky.  Přejel Slovinsko, Itálii, Korsiku, Sardinii, Sicílii a nyní přistál v Tunisku.  Původně plánoval dosáhnout afrického kontinentu a letět zpět.  Inspirován letákem se slavným poutním místem se však rozhodl pro cestu domů po vlastní ose.  A dobrodružství pokračuje.

Jižní Sicílie

Nocleh v neobytném obytném přívěsu sice nebyl pod širákem, ale i tak jsem se vzbudil velmi brzy.  Bylo to jedině dobře.  Mohl jsem okamžitě vystartovat na pouť po jižním pobřeží Sicílie.  I když, po pravdě, nebylo to nic moc hezkého.  Všude polorozpadlé vesnice, vyprahlá pole a odpadky, odpadky a zase odpadky.

 

A propo, hned z rána jsem si všiml velmi zajímavé likvidace odpadů.  Prostě a jednoduše, tak dlouho vozíte odpadky do příkopy vedle cesty, až ji úplně naplníte.  Pak celou příkopu zapálíte a zůstane v ní na černou zem se stovkami sklenic a konzerv je možná ještě horší než pohled na haldu odpadků.  Ano, v rozvojovém světě toto vidí člověk na každém kroku.  Ale v zemi, která byla jedním z šesti zakládajících států Evropské Unie?  Mimochodem, Evropské Hospodářské Společenství, tedy předchůdce EU, bylo založeno v roce 1953 právě v Římě!  Ale Itálie, a zvláště Sicílie je prostě jiná.  Že není pálení odpadků kolem cest ekologické?  Ekolo co?

 

Pozitivní však bylo, že byla neděle a silnice vedlejší i hlavní umožňovaly bezproblémové šlapání.  Uviděl jsem pěknou zátoku s jediným ostrovem široko daleko na tomto pobřeží.  Neváhal jsem a zastavil jsem na plavání, i když bylo teprve dopoledne.  Normálně bych raději plaval odpoledne, abych neukrajoval z cenných hodin před polednem, kdy slunce ještě nebylo tak zabijácké.  Ale ostrov Rocca San Nicola mě přitahoval natolik, že jsem ho musel celý obeplavat.

 

Do města Licata jsem dojel již během obědového vedra.  Směřoval jsem rovnou k přístavu, abych zjistil, zda odtud ještě funguje trajekt na Maltu.  "Ne, to bylo kdysi", řekli mi uniformovaní příslušníci pobřežní hlídky.  Na Maltu jedině z Pozzallo.  A trajekt jel ten den večer, ale Pozzallo bylo ještě daleko.  Už jsem měl za sebou padesát kilometrů na kole plus plavání.  Dalších sto třicet bych už do večera nestihl, protože reálně se dalo šlapat až tak od pěti večer.  Tak dlouho jsem se rozhodoval, zda si během horka zkrátit cestu stopem, až jsem dostal defekt.  Místo odpolední práce na počítači v nějaké sázkárně, jsem strávil několik hodin na zavřené pumpě, kde jsem se snažil zalepit píchlou duši.  Vždy jsem zalepil jednu díru a při natlakování se objevily další.  Tak to šlo pořád dokola, až jsem vypotřeboval lepení i náhradní duše.  V plášti totiž byly stovky malinkých sklíček.  Hold asi když na Sicílii vypalují příkopy, tak sklo praská a střepy létají na cestu.

Už jsem si říkal, že v neděli odpoledne novou duši jen tak neseženu, a že odjezd na Maltu ten večer nestihnu.  Na semaforu stálo auto a řidič vypadal sympaticky.  "Dobrý den, promiňte, kde bych tady sehnal duši na kolo?"  Vlastně jsem to ani nemusel říkat, píchlé kolo v ruce řeklo celou story za mě.  Když řidič vylezl a ukázal oholené nohy, pochopil jsem, že mi pomůže.  "Tady už nikde, ale zrovna jedu ze závodů a bydlím za rohem, tak Ti donesu náhradní".  

 

Když jsem vyjel z města Gela, krajina začala být velmi nevzhledná, kolem cesty staré zarostlé továrny a rafinérie.  Naskočil jsem do dodávky k řidiči a ten byl prvním, kdo se opravdu rozvyprávěl o mafii:  "Bývaly to lepší časy.  Organizace měla vše pod kontrolou a existovala jasná pravidla.  Ženy a děti byly chráněny.  Když Ti někdo něco ukradl, tak jsi nešel na policii, ti by Ti nepomohli.  Řekl jsi to mafii a ti našli viníka a mohl sis to s ním vyřešit sám."

Poznatky byly tak fascinující, že jsem uprostřed hovoru ani nemohl vysednout ve městě Vittoria, jak jsem měl.  "Zemědělství nám krachuje. Dřív jsme měli rajčata ze Sicílie.  Teď máme rajčata ze skleníků v Holandsku.  Evropská Unie je na nic.", pokračoval jsem v napnutém výslechu přednášky až do města Comiso. 

 

Jenže to byla zajížďka.  A tak jsem ještě asi na deset kilometrů naskočil na odtahové auto.  Řidič spěchal, a tak jsem ho nechtěl zdržovat důkladným připevněním kola ke korbě.  Netušil jsem, že pojede tak rychle.  Když jsme se rozjeli na více než stokilometrovou rychlost, úplně jsem trnul, že mi lehké karbonové kolo uletí.  Sice jsem přes rám přehodil pas, ale nebyl připnutý.  A tak jsem se vyklonil z okýnka a v extrémní gymnastické pozici kolo držel.  Heslo "Nevyklánějte se za jízdy z oken" pro mě jaksi neplatilo.

 

V Santa Croce jsem se potkal s cyklistou, který mi ukázal cyklo-obchod, koupil jsem si náhradní duši a lepení a pokračoval po pobřeží.  Byly to samé třeskutě narvané pláže, i když ani jedna nebyla obzvláště hezká.  Do Pozzallo jsem dorazil tak akorát na sendvič a koupení lístku.  Jak jsem náročným způsobem návštěv několika přístavů zjistil, dříve jezdily trajekty na Maltu z různých míst, ale nyní již jen z Pozzallo.  A to se promítlo i na ceně.  Bez konkurence to nebyl vůbec levný špás.  Zato se jednalo o rychlý katamarán.  Paluba byla plná ruské mládeže.  Pravděpodobně studenti jazykových škol, které jsou na Maltě tak populární, říkal jsem si.

Zajímavé bylo, že celý den jsem vzpomínal, co říkal Karel Čapek, tedy že raději napřed procestuje zemi, a až pak si o ní přečte.  Přesně tak cestuji já.  Nechci vědět, co řekne průvodce, chci si udělat názor sám.  Ale přemýšlel jsem, jak bych Karla Čapka představil anglickým čtenářům.  Napadlo mě, že slovo Robot zná přeci každý.  A představte si, ten večer jsem na lodi viděl film o robotech.  Zjistil jsem však, že se jim nyní říká zkráceně "bot".

 

Na Maltu jsme urazili jen devadesát kilometrů, ale jako bychom přejeli do Londýna.  S číslem 122, jakožto zemí číslo 122, kterou jsem v životě navštívil, jsem sjel z rampy a žasnul.  Všude bylo čisto, ve městě byla zeleň a lidé byli přátelští!  Hledat ubytování po půlnoci nemá cenu, a tak jsem plánoval ulehnout kdekoli.  Stejně bylo velmi horko.  Projížděl jsem se tak nočním městem, když jsem uviděl ohromné pódium.  Právě ho stavěli pro koncert Mike Knopfler a skupiny Dire Straits.  Tam bych mohl být v bezpečí, napadlo mě.  Pódium bylo otevřené, a tak jsem na něho vylezl, přikryl se kobercem a po dosti dobrodružném dni usnul jako rock star.

Vzdálenost kolo 89 km:
http://www.movescount.com/moves/move15911133
http://www.movescount.com/moves/move15911129
http://www.movescount.com/moves/move15911127
http://www.movescount.com/moves/move15911125

Vzdálenost plavání: 1.63 km
http://www.movescount.com/moves/move15911130

Vzdálenost kolostopem: 55 km
http://www.movescount.com/moves/move15911128
http://www.movescount.com/moves/move15911126

 

04.09.2013 - O čem se mluví - autor: Pavel Trčala - 16463x

Související články

  1. Orient Express Pavla Trčaly: část šestá - Antalya
  2. Orient Express Pavla Trčaly: část pátá - Olympos
  3. Orient Express Pavla Trčaly: část čtvrtá - Gökçeada
  4. Orient Express Pavla Trčaly: část třetí - sever Turecka
  5. Orient Express Pavla Trčaly: část druhá - Bulharsko
  6. Orient Express Pavla Trčaly: část první - Rumunsko
  7. Pavel Trčala: na kole z Afriky V
  8. Pavel Trčala: na kole z Afriky IV
  9. Na kole do Afriky XIII: Nikdo se nekoupe v Palermu
  10. Na kole do Afriky XII: Inferno to Palermo

Vlož svůj komentář:


Vyplň antispam nebo
Registrovat Facebookem

Recenze, zájezdy, bazar...

Bazar

Vše pro děti / henryjones116

Programming Assignment Helper

Kola, ráfky, pláště / henrywatson850

Assignment help

Jízdní kola / milog36061

Wie funktioniert Trezor Suites?

Jízdní kola / mixedil445

metamask extension

Reklama