Výlety / Za hranicemi

Pobřežní Atacama: kde lišky dávají dobrou noc

Jihoamerická poušť Atacama je nejsušší pouští na světě. Poušť se táhne na 1 000 km okolo Pacifiku od jižní hranice Peru až do severních oblastí Chile. Místy zasahuje daleko do vnitrozemí a dosahuje nadmořské výšky i 5000 metrů! Jak však dokazuje vyprávění cestovatelů Kateřiny a Miloše Motanových, Atacama je i plná zajímavých protikladů.

Kaktusové pole a záhadné geoglyfy

Zůstáváme přes noc. Další den věnujeme kaktusům. Vstáváme ještě před východem slunce a míříme na malou pláň posetou menšími pěknými kaktusy. Setkáváme s Ibarem Páezem Lana, správcem parku, který si všímá našeho nadšení pro kaktusy a bez váhání nás nakládá do svého pick upu, jede cestou necestou přes všechny výmoly, jen aby nám udělal radost a zavedl nás do vzdáleného údolí plného nádherných vzrostlých kaktusů Copiapos Columna alba. Zároveň nám ukazuje prstem na divokou lamu huanacho, která na nás zvědavě pohlíží z kamenitého srázu. S dobrým pocitem se pak vracíme na hlavní silnici a míříme dál na sever vstříc dalšímu dobrodružství a poznání.

Nemůžeme si nechat ujít oblast zvanou Pindatos, která se nachází nedaleko od městečka Pozo Almonte. Za starým nádražím, odkud kdysi přepracovaly vagóny vytěžený ledek, pokrývají celé úbočí pobřežní Kordillery přes tři sta padesát samostatných geoglyfů. Obrazce z kamene zobrazují z velké části lidské postavy, dále zvířata a různé geometrické útvary. Doba jejich vzniku se datuje mezi 500 až 1500 lety našeho letopočtu. Obcházíme svahy poseté nadrozměrnými obrazy v úplné samotě. Z kopců na nás dýchá dávná historie a záhada zároveň. Tam vidíme postavy, lovce, tam lamy, ptáky, šipky, hady, kruhy, čtverce a kříže. Světoznámé geoglyfy Nazka, nacházející se v Peru, to sice nejsou, ale i tak máme další podnět ke hloubání.

Dalších pár kilometrů za Pozo Almonte se nachází jeden z nejpodivnějších geoglyfů vůbec. Gigante de Atacama, česky Obr z Atacamy, zobrazuje lidskou postavu obřích rozměrů. Měří osmdesát šest metrů a je vůbec největším archeologickým ztvárněním člověka. Obrazec najdete na poměrně nevýrazném kopci nacházejícím se východně od Panamericany, přibližně čtrnáct kilometrů za osadou Huara. Postava má hranatou hlavu, ze které vyčnívá dvanáct paprsků. Oči a ústa jsou také hranaté, tělo je obdélnikovité, ruce a nohy štíhlé. Vedle postavy se nachází další těžko identifikovatelné tvary.

Pouštní sochy k Chile patří a povšimne si jich každý, kdo touto zemí projíždí. Pár kilometrů na jih od města Antofagasta vyrůstá z prašné pouště tajuplná ruka - Mano del Desierto. Tuhle železobetonovou skulpturu vytvořil v roce 1992 antofagastský sochař Mario Irrarrázaval. Kousek od Ariky se nachází další pouštní sochy Presentias Tutelares, které jsou dílem chilského sochaře Juana Diaze Fleminga. Zobrazují mužský a ženský prvek.

O pár dní později, kdy sjíždíme z And opět do nižších poloh, se uprostřed tmy chystáme na spaní. Není však kde zaparkovat, silnici lemují nekonečné náspy měkkého písku. Až konečně po několika desítkách kilometrů nacházíme zešířené místo a zastavujeme. Chystáme spaní a najednou ve tmě pohyb a dvě, ne čtyři lesklé oči! Zase lišky, a zase se nebojí! Přešlapují kolem našeho auta, zvědavě pokukují a vyčkávají, co se bude dít. Po namáhavém dni nám únava sedá na víčka a tak se zavrtáváme do spacáku. Naposledy ještě zkontrolujeme, jestli jsou obě lišky na svém místě, zhasínáme reflektory a pak "lišky, dobrou noc!".