Blogy / Lesní pěšiny

Rehabilitace v Toulovcových Maštalích

 

Rekonvalescence po nemoci probíhala dobře a tak bylo na slunečnější ze dvou červencových svátků vybráno. Nejmenší česká singlová lokalita. A volba dobrá, přitažlivá a mokrá...

Ráno jsme vstali a koukali do stropu, že jako co budeme dělat. Byli jsme tam? Tam v Maštalích ještě ne, ne letos. Volba výborná, předpověď dobrá, nálada uspokojivá, nemoc doznívala ...

 

Po chvíli chaotického plánování byla trasa a za pár dalších chvil se připojili ještě další cestovatelé- nakonec pár pěších a tři biky.

Autem dlouho, ale ne moc a byly jsme v Budislavi. Složit a start. Vedl nás lacině asfalt a Duda jede suverénně dál přesto, že červená odbočuje. Když vidí kam jako má odbočit, cítím na dně pohledu jejich očí trochu nedůvěry, ale nakonec je vše v pořádku a ženeme po pětistech metrech od auta po prvním singltracku. Červená nás vede pasekou k první polo sjízdné strži. Postupně podle možností slézáme a jedeme (dá se napálit a celá sjet). Dalších několik kilometrů sleduju své svěřence za sebou a hledám nerovnosti k rozčeření klidného chodníku. Taky celkem bez problému v jeden moment vybočuju z hlavního proudu a v lese, paralelně s Lenkou ji ujišťuju, že jedeme oba dobře a ať pokračuje. Lu se chytá na lep a už ho vidím, jak poskakuje pěšinou za mnou. Na otočce červené se spustíme delším klesáním až na dno mělkého údolí a pomalu nasáváme atmosféru skal, borovic a letního dne v této unikátní lokalitě.

 

Stoupání dál po červené kolem malého rybníka je velice příjemné, umožňuje volit libovolné tempo a pomalu nás vede k výraznějším skalním útvarům. Podle údajů v itineráři následuje žlutá, která hned za další zatáčkou přichází. Vše je hned vedle a za rohem, čas je v jiné realitě a o 100 procent mění své tempo. Čtu údaj na rozcestníku a ptám se ostatních kolik tipují, že jsme ujeli. Vše se zdá jakoby mělo poloviční vzdálenost. Trasa krásně plyne a má zkrátka šmrnc.

Odtud se svah trochu příkří a až ke Skalnímu městu pokračuje zpevněnou cestou střídající se už od rybníka s hlínou a kamením. Na skály se nám pěšky nechce-raději jedem-dem dál. Strž po žluté je pro salámisty jako jsme mi nevýjezdná. Nasedáme až po pás stovkách metrů, když se dostáváme nahoru nad vodou vymleté údolí a ucelujeme si dojem z prostředí skalního města. Na náhorní ploše složené z vln lesních luk a borových hájů s podložím připomínající písečné duny křižuje celou oblast deset a třeba i sto cest z nichž je minimálně deset značeno různým tipem značení. Hustá a rozsáhlá sít značení doplňuje nejlepší singlové sjezdy do údolí potůčků, svahové vrstevnice a traverzy na dokonalou škálu bikových chutí a vůní, která má tu sílu zmámit každého svého návštěvníka. Mezitím co jsme tohle všechno nahlas řešili, dorážíme na asfaltovou cestu a s tušením variability interpretace našeho bodově zapsaného popisu cesty zkracujeme na cyklostezku č.1 po silnici. Je tam. V Maštalích se prostě neztratíte nám se to nepodařilo ani na třikrát. Dokonalé značení a výborné trasy.

 

Jednička dál brouzdala po vlnách borovicového porostu prorostlého borůvčím a sběrači borůvek tak vyzývavě, že jsme zastavili a vitamíny si nasbírali taky. Po opětovném nasednutí a několika šlápnutí jsem se vrátili zpět do srdce tedy k Toulovcovým Maštalím samotným. Navedla nás červená značka. Další polo sjízdný úsek nám představila parta projíždějících bajkerů, na kterých se ukázalo, jak zavádějící je pocit sjízdnosti. Co jeden zvažuje sjet dolů druhý neváhá vyjíždět. To motivovalo k pozdější větší snaze o výjezdy i nás. Ale to už stupňovitý terén ustoupil a čekala nás nejlepší stezka zde, kde zatáčky vytyčovali pískovcové kameny vetší jak dospělý chlap a cesta se vlnila v prostoru několik zatáček, až přešla v klasický traverz vedoucí až k útvaru Maštalí. Původní plán a moje doporučení tady je: dojet po červené na modrou zkusit ji vyjet k zelené a tou sjet dolů k Boru. My jsme z traverzu sjeli dolů k potoku po zelené a tady navázali na přetřenou modrou-zpevněnku vedoucí nahoru údolím ven z lesa. Po příjezdu do malé osady Borka jsme si našli přímou cyklotrasu do zmíněného Boru a užili si báječnou bouřku. Standardní příval přinesl mokro naplavil písek a do posledního singlu napatlal na cesty kila brusné pasty. Bouřku, která nás zlehka podmáčela, odbyla obří rána od výboje blesku seslaného do některého z okolních domů. Dělili jsme se tu na ještě suché a ti co tak chtěli zůstat a vyrazili jsme po červené ve dvou brousit komponenty a nabírat sebou písek jako suvenýr.

Voda se zvedala od země a i s pískem končila na našem oblečení a slyšeli jsme její dopad i na kotoučích brzd. Sjezd byl plynulý a pozvolný i díky rozstřikující se vodě. Několik umělých skoků naznačovalo rychlost, kterou si tu dopřávají za sucha. Další trvání značky bylo okořeněno paloukem zapadaným tlustými borovicovými větvemi s následným sprchovým koutem v podobě větviček nízkých smrčků, které byly doslova napuštěné vodou. Když už jsme byli durch ze dvou stran bez jediné kapky deště z nebe, vymyli jsme i skřípající brzdy. Cesta odsud klesala podél potoka lesním singlem až na asfalt. Další červená smyčka byla už za trest. Vyždímaní jsme dorazili k rybárně a po zajížďce na Nové hrady ochutnali místní ryby. Po návratu zpět do NZ jsme zvážili možnost projet ještě žlutou značku téměř zpět do výchozího bodu, ale nakonec po delším čase v rybárně už utekli po asfaltě určitě ne nejsnazší trasou(po asfaltě) k zaparkovanému autu.

 

Maštale byly snad vyčerpávající, rozhodně ale naplňující, zajímavé a výrazně různorodé tak jak většina z nás od singltracků očekává. Díky za velice příjemné ježdění díky mikroregionu za zázemí a značení.

18.08.2010 - Lesní pěšiny - autor: singltrack - 5319x

Vlož svůj komentář:


Vyplň antispam nebo
Registrovat Facebookem

Recenze, zájezdy, bazar...

Bazar

Oblečení a boty / dido-honda

NORTHWAVE Vertigo Pro SBS black-white-red

Jízdní kola / Honza 24

Intense uzzi

Jízdní kola / Peter Gersi

cannondale Moto carbon1

Reklama