Blogy / Radek / etbikez.com

Tour de France na vlastní kůži

Serpentýny z Morzine do Avoriaz jedem dolu v maximálních kulích, kdy v zatáčkách podíždíme auta, minimálně čtvrthodinu. Je to přesně ten kopec, který bych nikdy nechtěl jet opačně. Byl by to neskutečnej boj. A právě tímhle stoupáním končí bezmála dvousetkilometrová etapa Tour de France. Je pondělí, do závodu zbývá bezmála týden.

Serpentýny z Morzine do Avoriaz jedem dolu v maximálních kulích, kdy v zatáčkách podíždíme auta, minimálně čtvrthodinu. Je to přesně ten kopec, který bych nikdy nechtěl jet opačně. Byl by to neskutečnej boj. A právě tímhle stoupáním končí bezmála dvousetkilometrová etapa Tour de France. Je pondělí, do závodu zbývá bezmála týden. Silnici přesto začínají lemovat karavany. Fascinuje mne, že si někdo vezme týden dovolené, bydlí celou dobu u silnice a čeká. Čeká na těch pár vteřin, kdy to kolem proletí. Kdy bude mít možnost zachytit krůpěj Contadorova potu nebo na okamžik zahédnout Toho ve žlutých brýlých. Silnice se všude čistí, asfaltují, válcují. Asfalt musí bejt černej, čáry bílý, tráva zelená, Francie musí na Eurosportu zkrátka vypadat dobře.

Je pátek, zbývají dva dny. SIlnice už je obsypána stovkami karavanů, poslední prázdná místa na asfaltu zaplňují nápisy, fanoušci v dresech oblíbenejch týmů sedí u monitorů a sledují právě probíhající etapu. Čekají, až to konečně dorazí sem. Je jisý, že to bude veliký.  Kdyby na Champs-Elysées přistáli Marťani a Szarkozi s nimi podepsal mírovou smlouvu, bylo by to ve francouzských zprávách nejvýš na druhém místě. A kdyby jako v každym špatnym americkym filmu přistáli na plácku přd Bílým domem, nebylo by to ve zprávách vůbec. První je Tour. Na tom nezmění nikdo nic. Tenhle “závod” jsem vždy považoval spíš za přehlídku farmaceutických firem, ale začíná mě to přitahovat taky, je to neskutečnej fenomén.

Je neděle, den D. V Morzine jsou policejní manévry jak kdyby tu bylo zasedání Světový banky, hlavní most je oděn do žluté, každý parkovací místo je zabraný kamionem některýho z tůmů, kravanem, autem fanouška, kterej neváhal urazit třeba 1000km. Ulice jsou plný lidí, kteří čekají na těch pár sekund. Já ve sjezdovejch hadrech na Boxsteru v závěrečnym stoupání před Avoriaz vypadám poněkud nepatřičně. Lidí je tu už dost, vlajky z celýho světa, sluníčko peče a show může začít. Po prvních policejních motorkách, metařských autech a přenosových vozech začíná neuvěřitelná přehlídka kýče. Čekal jsem dost, ale tohle v televizi neuvidíte. Každý ze sponzorů vypravil kolonu polepených aut včetně nejrůznějších alegorických vozů. Všichni vyhrávají, mávají, rozhazují reklamní cetky. Vitel má sajdkáry, na kterejch šlapou na trenažerech žíznivý cyklisti, z kamionu lidi wapkou kropí krásky v týmovejch oblečcích, z dalších aut se sypou Haribo medvídci, kolona nemá kence. A když si člověk myslí, že už přijde závod, projede pár policejních motorek a jsou tu další reklamní vozy, kolona aut týmů, spousty škodovek, všichni vyhrávají, mávají, dostávají lidi do varu. A ty holky, co jedou připásaný na autech? Museli je shánět rok po celý Francii. Neskutečný. 90% policajtek v autech jsou blonďatý pětadvadíctky. Ani ty četníci na motorkách nejsou náhodní pupkáči, ale dobře vybraná četa opálenejch francouzskejch svalovců. Všechno musí bejt perfektní. Přijížděj pojízdný Tour de France Boutique, seskakujou holky a podbízivým způsobm známým z našich příhraničních silnic nabízejí žlutý trička a cetky s logem Tour. Marketing zvládnutej na jedničku, skoro bych si to koupil.

Karneval pomalu ustává, projíždějí už jen policejní motorky a auta nesutále kontrolující průjezdnost silnice, už se to pomalu blíží. Ticho před bouří. Nervozita davu stoupá, v televizích před karavany jde vidět, jak se peloton dere sem nahoru. “20 km! They’re comming!” Roj helikoptér na obzoru se začíná přibližovat. Už jen pár zatáček a jsou tu. Kolona policejních motorek dost nekompromisně vytlačuje lidi ze silnice, přesto se hned za nimy silnice opět zaplavuje davem. Každej chce vidět na čelo, každej che být úplně u toho. Za pár vtřin je to tady. Vrtulník sledující vedoucí skupinku jako velkej dravec pár metrů nad zemí žene stádo krav horskou pastvinou. Moře lidí se rozestupuje právě tak na řidítka a žene skupinku tří jezdců v úniku k cíli. Chvíle napjatýho ticha, další motorky a další závodníci. Jet v takový atmosféře musí bejt něco neskutečnýho. Jde vidět, že už toho mají fakt dost, ale když na vás fanoušci řvou z několika centimetrů, běží s váma, silnici pomalovali vaším jménem, nejde jet na 100%, musí se jet na 120. Nehledě na to, že jim vůběc se dostat na tuhle úroveň pomohlo mnoho zakázanejch látek, ti vychrtlí závodníci ze sebe teď ždímou všechno. Přes noc vyměněj krev a pojedou nanovo.

Kdesi v hloubi pole najednou jede někdo, kdo je jinej než ty ostatní. Dav utichá. Je to on? není to on? Je! Byl to vůbec on? Tenhle člověk má zvláštní privilegia. Každý jeho šlápnutí hlídá desítka opancéřovanejch motorek a neni lehký ho byť zahlédnout. Lidi by ho asi jinak umačkali. Letos sice už nejede na špici, ale nikdo v historii to nevyhrál sedmkrát za sebou jako On. On je tváří celýho tohohle závodu. Obrovská část světový populace zná jméno Armstrong, zatímco něco jako “Jagr”  neslyšela nikdy.

To, na co tu někteří neváhali čekat týden, prosvištělo v několika vteřinách kolem. Mementem toho všeho bude následující den už jen pár rozmazaných nápisů na silnici a prázdný krabice od tisícovek prodanejch žlutejch Livestrongů. Cirkus se přes Alpy přesune dál k Pyrenejím, kde se to všechno rozhodne. Na jednoho se u Vítěznýho oblouku pak na chvíli upře pozornost celýho světa a jeho jméno se zapíše navždy do historie. Pak už se bude jen bát, jestli mu to nevezmou.




03.09.2010 - Radek / etbikez.com - autor: Radek / ETBikez.com - 6720x

Vlož svůj komentář:


Vyplň antispam nebo
Registrovat Facebookem

Recenze, zájezdy, bazar...

Bazar

Jízdní kola / Honza 24

Intense uzzi

Jízdní kola / Peter Gersi

cannondale Moto carbon1

Jízdní kola / emi

AUTHOR opus

Reklama