Blogy / Lesní pěšiny

Nejezdím freeride, protože to neumím. Baví mě ale mít všude sebou takový kolo, který mě sveze a neřeší detaily jak a po čem jedu. Proto jsem si předloni vzal na trip čtrnáctipalcový pohodlný kolo Da bomb Sputnik toho času prioritně na dirtový relaxování po rachotě. A protože všechno se dá, když se chce, absolvoval jsem příjemnou Jesenickou hřebenovku. Od té doby, co jsem si před asi šesti lety koupil RB Bandyt, je mým dobrým zvykem na kole nesedět, ale stát. Celej minulej rok sem se učil jak se na kole sedí...ale to je sem nepatří. K mojí cestě více-dále.

Startovali jsme z Letohradu což je společně s Žamberkem a Jablonným dobrá výchozí pozice a protože naše cesta byla přejezd hřebenu, popojeli jsme vlakem do Nového Města nad Metují. Před nádražím jsme kroužili a obhlíželi škody způsobené službou českých drah na našich kolech. Nakoupili jsme ve večerce žvanec a zamířili na druhou stranu města, kde je v historickém centru opravdu zajímavé a pěkné náměstí. Chvíli jsme strávili na zámku, kde byl zrovna trh, popili pivko a vystartovali proti proudu Metuje. Naším cílem ten den byl hřeben Orlických Hor...

Povídání z náročného tlačení na Vrchol no.1. Po delším váhání jsem si říkal, že není na co čekat zkusíme dát rovnou Králický Sněžník. A ouha události nabrali očekávatelný obrat a my jsme dosáhli téměř rozvodového řízení. Proč?

Před pár dny bylo příjemné a chladné počasí a tak sem se podíval co se děje ve světě asfaltu, kterému se většinu roku úspěšně vyhýbám. Oprášil jsme modrou silničku Fotr s ocelovým rámem. Rozvrhl kopcovitou trasu na dopoledne a po snídani vyjel.

Cesta mířila přes deset sedel kolem města Štíty, města, kde bydlím a snažím se fungovat. V kopcích kolem nás se nadmořská výška pohybuje přibližně od 300 do 900 m. n.m. Na 70 km se mi podařilo nasbírat převýšení shruba tisíc metrů a časově jsem se téměř vlezl do třech hodin. Jednoznačně se mi tak povedlo minimálně zdvojnásobit běžné tempo-průměrnou rychlost, kterou postupujeme při mtb cestách volnou krajinou a lesem.

Po dlouhé noci uprostřed hraničního Hrozenkova nás probudilo uplakané ráno. V motorestu jsme rovnou poobědvali. Vyrazili jsme tedy do deště. Pád kilometrů stoupající silnice a bylo ámen s vejletem. Tento druhý den jsme dojeli jen na vlak a odporoučeli se do Horní Lidče. Podváděli jsme jen asi 30 kilometrů a třetí den ráno vyrazili přímo do Rožnova pod Radhoštěm. Nějakých 50 km klesajících dolů do Valmezu a dál do cíle bylo rozumných co se týče pohledů do krajiny, ale z hlediska jízdy samotné trochu sterilní. Byl to trest za batohy, které nás limitovali ve všech plánovaných stoupáních. Nechali jsme to na další den...

Rozhodli jsem se spojit moje přání vidět Bílé Karpaty a pokusit se o dovolenou. Pavla naplánovala přejezd Karpat a protože chtěla do Rožnova natáhla linku v mapě cesty až tam. Dařilo se dobře, ale zaskočila nás váha batohů a déšť. Vyjeli jsme vlakem ze Zábřehu a vysedli v Moravském Písku – nemohu si vynachválit služby ČD. Naložili všechno na záda a vyrazili. Po všem tom trápení mám hned a tady dva závěry. Nebyl to dobrý nápad, ale přesto nepojedu ani příště jinak než takhle s batohem. Prvních 15 km do Tasova jsme byli přesvědčení, že batohy na týden neuvezeme. Přesto jsme druhý den vyrazili. Přejeli jsme ráno do Velké nad Veličkou a opustili svět vinic směr státní hranice.

Rekonvalescence po nemoci probíhala dobře a tak bylo na slunečnější ze dvou červencových svátků vybráno. Nejmenší česká singlová lokalita. A volba dobrá, přitažlivá a mokrá...

Ráno jsme vstali a koukali do stropu, že jako co budeme dělat. Byli jsme tam? Tam v Maštalích ještě ne, ne letos. Volba výborná, předpověď dobrá, nálada uspokojivá, nemoc doznívala ...

Můj příběh - Cesta z asfaltu k freeridu, která se zastavila na singltracku.

Můj blog - co sem potkal po cestě lesní tišinou.

Než sem vložím prázdninové zápisky, mám tu toto. Protože já mám prázdniny celý rok :)...

Protože letos padalo o sto šest, jezdily vydatně rolby a upravovaly stovky kilometrů běžeckých stop na všech obvyklých a místy i neobvyklých místech. Já se držel stopy a hůlek celou zimu, až mě jednoho dne to píchání úplně naplnilo a rozhodl jsem se zkusit to na kole. Proběhla příprava vedle lyžařského vleku, kde jsem zjistil jak se po ledovém příkrovu báječně lítá, padá a sjezduje. Teploty se držely v tom čase hodně nízko a tak jsem naplánoval část po lyžařských okruzích a návrat domů po umrzlých stráních a dopadlo to na výbornou.