Články

Počátky cyklokrosu jako svébytné disciplíny sahají poměrně hluboko, až někam do 19. století. Je pro něj typické překonávání různých překážek, krátkých a strmých stoupání, písečných polí, ostrých zatáček a dalších prvků, kvůli nimž jsou jezdci nuceni seskakovat ze sedel a kola přenášet. Jak se ale cyklokros vymanil ze světa běžné cyklistiky se tak přesně neví, možná k jeho vzniku přispěla náhoda a nebo možná i snaha cyklistiku zatraktivnit.

Pro řadu cyklistů byl cyklokros už z doby svých kořenů výbornou přípravou pro hlavní sezónu a šancí jak překonat nudné zimní období bez ztráty nutné kondice. Příkladem úspěšných silničních závodníků, kteří těžili z takovéto přípravy, je například Octave Lapize. Ten se v zimě věnoval tvrdému terénnímu tréninku na kole a v roce 1910 vyhrál snad i díky tomu Tour de France. Ačkoliv se závody v jakési podobě cyklokrosu konaly už od začátku 20. století, ještě pár desítek let trvalo, než se cyklokros stal oficiální samostatnou disciplínou. Historicky první mistrovství světa bylo uspořádáno až v roce 1950 v Paříži.

Vyvinul se tak sport, jehož sezóna trvá od září do ledna a jehož závody se konají na poměrně krátkých (avšak divácky atraktivních) okruzích délky 2,5 až 3,5 kilometru. K divácké atraktivitě přispívá kromě krátké a přehledné tratě a překážek také fakt, že se závodí v profesionální kategorii dospělých zhruba na jednu hodinu, takže tempo je vysoké a pořadí závodníků na čele se neustále mění a přesýpá.

Cyklokrosaři používají kola, která se nápadně podobají kolům pro silniční cyklistiku. Zahnutá řidítka, tvar rámu, kola velkého průměru a úzké ráfky. Co však cyklokrosové speciály odlišuje jsou některé prvky rámů (např. rozšířené vidlice zabraňující hromadění bláta) nebo speciální terénní obutí (galusky) s hrubým dezénem. Co cyklokros odlišuje je možnost kola během závodu vyměnit v takzvaném depu. To se závodníkům hodí především v náročných podmínkách, neboť jim mechanici kolo v depu umyjí, promažou a případně upraví zatímco on pokračuje v závodu.

Češi jsou světová špička

Jako „mekka“ cyklokrosu je dodnes považována Belgie a Nizozemsko, dlouhou tradici má také na území naší země. Mezi medailisty z mistrovství světa najdete jména jako Miloš Fišera, Radomír Šimůnek starší, Vojtěch Červínek, Miloslav Kvasnička, Radovan Fořt, Petr Klouček, Roman Kreuziger starší, Ondřej Lukeš, Jiří Pospíšil, Karel Camrda, Jan Faltýnek, Kamil Ausbuher, Jaromír Friede, Zdeněk Mlynář, Petr Dlask a v poslední dekádě David Kášek, Petr Dlask, Tomáš Trunschka, Martin Bína, Martin Zlámalík, Roman Kreuziger mladší, Radomír Šimůnek mladší a Zdeněk Štybar.

Právě poslední jmenovaný závodník se zasloužil o velkou míru renesance cyklokrosu v posledních letech. Zdeněk Štybar je v současnosti nejlepší český cyklokrosař, který je dvojnásobným mistrem světa v kategorii do 23 let (2005 a 2006), dvojnásobným vicemistrem světa v kategorii Elite (2008 a 2009) a v lednu 2010 konečně v Táboře čtyřnásobný mistr republiky dosáhnul na zlatou medaili v elitní kategorii.

Více informací o cyklokrosu – a nejen tom českém – naleznete na stránkách www.cyklokros.cz. Pokud vás cyklokros zajímá, najdete záznamy, reportáže i přímé přenosy z významných podniků v programu ČT4 Sport. A nebo můžete rovnou vyrazit na některý ze závodů Českého poháru – 8. ledna se v Hlinsku pojede jeho závěrečný díl, který je zároveň vypsán jako mistrovství ČR.

Foto: Michal Červený/MTBS