Rady

Nebýt úžasných vynálezů jako je cyklosedačka, přívěsný cyklistický vozík a později i tažná tyč za kolo, mohli jsme na společnou rodinnou cyklistiku a poklidné poznávání krajů blízkých i vzdálených z výšky cyklistického sedla na pár let zapomenout.

Sice moc rádi chodíme po horách také pěšky, ale i takový 10 - 15 kilo vážící drobeček se časem pronese, ať máte tu sebelepší krosnu a nejúžasnější kondici. Navíc vám malý pasažér občas „zpříjemňuje“ cestu nejrůznějšími lotrovinami; tluče vás šiškou do hlavy, vyrábí vám dredy, cpe vám dudlík do uší a vůbec provádí nejrůznější anatomická vyšetření. Večer pak bývá na rozdíl od vás čilý jak rybička a s oblibou vymýšlí, jakým způsobem vám zpestří odpočinek. Naopak prcek uskladněný ve vozíku se obvykle 2 - 3 hodinky vcelku pohodlně v závětří prospí, čehož se obvykle využije k ostřejšímu cyklistickému tempu. Po probuzení si dá „sváču“, chvíli lozí na dece či v trávě, ožužlá pár kamenů, vyráchá se v potoce, načež opět nasedá do vozíku (bohatě vybaveném hračkami) a jede se dál. Jenže, světe div se, přívěsný vozík je pro české zákony neznámým pojmem.

Jak to vidí česká legislativa

Byť i jen letmou zmínku o přívěsných vozících za kolo, určených pro přepravu dětí, byste v Zákonu o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb. marně hledali. Kupodivu ani po novele z roku v 2006 (!) tento zákon přepravu dětí v přívěsných vozících nijak neřeší.

Ptáte se, jak je to možné? Nuž, také bych to ráda věděla. Zákon o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb. se zmiňuje pouze o nijak blíže nedefinovaných přívěsných vozících, které jsou povoleny za podmínky, že jsou široké max. 80 cm. A zde je další kámen úrazu, prodávané a v ČR homologované vozíky (To je kocourkov, že!) jsou často o pár cm širší, zvláště oblíbené dvoumístné vozíky

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích definuje „přívěsný vozík“ následujícím způsobem:

„Za jízdní kolo se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 800 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníčkového tvaru umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem.“

Po přečtení výše uvedeného odstavce si asi klepete na čelo a říkáte, v čem je problém? Vozík vyberu užší, nebo se eventuelně spolehnu na rozumný přístup policisty, který několik cm navíc řešit nebude. Vozík dovybavím požadovanými doplňky a jsem z pohledu legislativy za vodou. Jenže chyba lávky! V § 48 dále nalezneme následující citaci:

„V jiném přípojném vozidle, než které je určeno pro přepravu osob, je přeprava osob, s výjimkou případů podle § 51, zakázána.

Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích však bohužel přepravu osob v přívěsném vozíku za kolo nezná ani nedefinuje. V zákoně je vysloveně zmíněna pouze skupina osob, které je možné přepravovat na valnících apod. Mezi tyto osoby patří kupříkladu hasiči, vojáci, policisté při plnění úkolů.

Blýská se na lepší „přívěsné“ časy?

Dle dostupných informací se snad konečně blýská se na lepší časy, Ministerstvo dopravy totiž připravuje novelu Zákona o provozu na pozemních komunikacích. A právě přívěsné vozíky pro přepravu dětí by měly být jedním z bodů, které se budou v tomto zákoně upravovat. Celou problematikou se prý bude zabývat skupina expertů, a tak doufám, že to budou experti na svém místě a nepřipraví pro cyklisty opět nějakou „kulišárnu“ a hlavně budou do budoucna počítat s dalším rozvojem „přívěsné cyklistiky“ u nás.

V zahraničí je totiž možné vidět i další alternativy spolujízdy, které k nám dřív nebo později (doufám) dorazí. Oblíbené jsou nákladní kola, která mají jakousi kabinu pro pasažéra pevně zabudovanou ve své konstrukci, nebo tzv. kola s krabicí (bednou), kam lze naskládat hned několik menších pasažérů. Populární jsou i nejrůznější moderní rykši a dvoukola pro vozíčkáře a jeho vodiče.