Výlety

Col de la Madelaine leží v samém srdci departmentu Savoie. Stoupání do sedla v nadmořské výšce 2000 metrů je ve směru z vesničky La Chambre, tedy od jihu, dlouhé 19 kilometrů s průměrným stoupáním 8 %. Další častou možností výstupu do sedla je tzv. severní cesta, která je o něco delší (obě vedou po silnici D213) a na internetu je také možné najít zmínku o třetí cestě, která rovněž z jihu vede do sedla přes Montgellafrey.

Ve směru z La Chambre jak již bylo zmíněno je stoupání nejkratší, ale rozhodně ne snadné. Během prvního kilometru stoupání opustíte vesnici a silnice před vámi začíná šplhat gradientem okolo 8-9 procent do pravé alpské krajiny. Na procenta stoupání ale zatím nemyslíte, protože z cesty se vám otevírá úchvatný pohled na panorama masivu Lauzière. Tím se budete moci kochat po celou dobu výstupu.

Stejně jako úchvatné výhledy provází celou cestu nahoru nespočet zatáček, které činí kopec jaksi lidštějším a únosnějším, než kdyby člověk stoupal po rovné cestě přímo vzhůru. Je to úplný tobogán, až se začínáme těšit na opětovný sjezd do údolí. Ze sedla se dá ale samozřejmě sjet i severní cestou dál po silnici D213 do Feissons-sur-Isère a La Léchère. To vás čeká hezký, 25 kilometrů dlouhý sjezd. Ale nepředbíhejme.

Silnice vede do sedla přes známé lyžařské středisko Saint-François-Longchamp, kde se v případě potřeby můžete v některém z restauračních zařízení nebo krámků občerstvit, doplnit lahve s pitím apod. Ještě předtím, přibližně v polovině stoupání, projedete vískou s poetickým názvem "Le Planet", za níž silnice dosáhne sklonu bezmála 12 %. Cesta je lemována patníky, díky kterým přesně víte kolik kilometrů vám chybí a v jaké nadmořské výšce zrovna jste.

Pětadvacetkrát bylo sedlo Col de la Madelaine svědkem etapy Tour de France, poprvé v roce 1969. Naposledy tu byl před dvěma lety první Francouz Pierre Rolland, v roce 2012 tu únikem v etapě z Albertville do La Toussuire-Les Sybelles, která vedla i přes Col de la Madelaine, zazářil slovenský cyklista Peter Velits.

Silnice na Col de la Madelaine je od listopadu do června uzavřena, proto pokud plánujete nějaké alpské dobrodružství na kolech a rádi byste vystoupali i na toto sedlo, plánujte cestu nejlépe na letní měsíce či babí léto. Cyklistů tu potkáte spoustu a každý z nich bojuje s náročností stoupání po svém. Pro všechny ale platí, že se nemohou vynadívat na dechberoucí výhledy. Jako odměna se v posledních kilometrech zjeví i Mont Blanc, což je ta pravá třešnička na dortu.

Pokud vládnete angličtinou, mohou se vám hodit následující odkazy na zmíněné tři trasy vedoucí do sedla:

• "klasická" jižní cesta (19,5 km / 1550 metrů převýšení)
• severní cesta (26,5 km / 1610 m)
• jižní cesta přes Montgellafrey (19,3 km / 1550 m)