Články

Jednou z možností, jak určit efektivitu používání cyklistických přileb a skutečný přínos podobných zákonů, je srovnat statistiky počtu poranění hlavy. A jak vyplývá ze zprávy Švédské asociace pro dopravní plánování, výsledky nejsou tak jasné, jak by se očekávalo.

Poranění hlavy v posledních deseti letech ve Švédsku celkově ubylo. Pozitivní zprávou je, že poranění hlavy klesají v četnosti rychleji než poranění jiných částí těla. Na druhou stranu od roku 2005 sice došlo ke snížení počtu zranění hlavy cyklistů, ale podobně ubylo i poranění hlavy u chodců a cestujících v autech, kteří jak známo přilby běžně nenosí. Pokud tedy dochází ke snížení četnosti poranění hlavy u všech typů dopravy, stojí za tím něco jiného než zavedení zákona o povinném užívání přileb u dětí.

Další výzkumná otázka se zaměřila na srovnání procenta cyklistů s přilbou ve srovnání s poraněním hlavy cyklistů jako podílu všech poranění. Z výsledků vyplývá, že podíl poranění hlavy mezi cyklisty má pomalu sestupný trend, který ale nikterak výrazně zavedení zákona neurychlilo. Skokově se v závislosti na zavedení povinného používání cyklistických přileb u dětí změnilo procento dětí s přilbami na začátku platnosti zákona v roce 2005, což by mělo přinést podobně razantní snížení podílu poranění hlavy. To se však nestalo.

Proč zvýšené využívání přileb nesnížilo počty zranění hlavy je otázkou. Erik Sandblom, který výsledky rozebíral pro web Evropské cyklistické federace ECF, se domnívá, že je to proto, že pády z kola se většinou odehrávají v nízkých rychlostech a cyklisté reflexně natahují ruce a chrání si hlavu před následky pádu. Je ale také možné, že cyklistické přilby nejsou dostatečně měkké aby zmírnily energii pádu.

Ukázal se ale další, o to překvapivější dopad zákona, a to mezi dětmi školního věku. V roce 1983 jezdilo samostatně se svolením rodičů do školy 57 % dětí ve věku 7-9 a 94 % dětí ve věku 10-12 let. Do roku 2007 se tato čísla snížila na 25 resp. 79 procent. Není jisté, že za tento propad může jen zavedení zákona o povinném užívání přileb u dětí, ale podle jiných dat se snížil i podíl školních jízd na kole ze 33 % v roce 2006 na 29 % v roce 2012. Podle autorů průzkumu je jasné, že zavedení zákona znamená méně dětí dojíždějících do školy na kole.

Slabinou uvedených výsledků je, že neexistují data z jednotlivých let a nelze tedy prokázat jasnou korelaci výsledků. Podobné výsledky ale před časem přinesla i podobná studie provedená v Dánsku, kde rovněž zaznamenali snížení zájmu o cyklistiku v dojíždění do školy. Částečně za to mohl vliv různých bezpečnostních kampaní vedených formou vyvolávání negativních emocí (něco jako česká kampaň Besipu Nemyslíš, zaplatíš!) a částečně jiné faktory jako je hustší automobilový provoz a delší vzdálenosti do škol.

Zdroj: ECF.com