Výlety / V Česku

Na konci zimy jsem si přečetl v novinách článek o tom, že hodně Čechů opět vyrazí na dovolenou do zahraničí, hlavně na jih k moři, a kdo ne, jede na Šumavu. Jak se ukázalo, na trochu nadneseném tvrzení něco pravdy bylo.

Nás to však s přítelkyní Katkou neodradilo, Šumavu máme rádi, a po sedmi letech jsme tam chtěli zase strávit dovolenou. Volba padla na úvodní ‚sváteční‘ týden v červenci. Na internetových stránkách našeho nejlepšího silničáře jsem náhodou objevil reklamu na nově zrekonstruovaný roubený penziónek v Prášilech, podíval se na jeho web a nebylo moc co řešit.

Šumava na mě vždycky působila romanticky až magicky, možná na tom mají velký podíl filmy, které jsem shlédl již v dětství - Král Šumavy a především pak trilogie s Tomášem Holým - Pod Jezevčí skálou, Na Pytlácké stezce, a Za trnkovým keřem.

Užitečné internetové stránky na úvod

Co nového a objevného ještě napsat o našem nejoblíbenějším pohoří a největším ze čtyř českých národních parků? Než něco opisovat a opakovat se, raději Vás odkážu na tyto internetové stránky:

• Informační portál ŠumavaNet.cz - www.sumavanet.cz
• Oficiální stránky Národního parku Šumava - www.npsumava.cz
• Velice populární způsob dopravy do a po Šumavě se ukázaly býti „Zelené autobusy Národního parku Šumava“. Těšily se velké oblibě, jezdily často a vždy skoro plné a jejich jízdní řády najdete zde - www.npsumava.cz/cz/1194/sekce/zelene-autobusy.

Místo pobytu Prášily

Prášily jsou jednou ze sedmi obcí ležících uvnitř národního parku a neprávem patří mezi ta méně známá šumavská střediska. Naše roubena ležela přímo v jejich centru a v blízkém okolí jsme našli vše co jsme potřebovali. Infocentrum, výborný hostinec U Michala, to samé se dá říci o cukrárně Pampeliška. Mezi vítané atrakce patřil i Archeopark – věrná replika keltské osady nebo botanická zahrada s výběhem s americkými bizony! Nechyběly ani stáje a ohrady pro koně nebo daňky. Prášily jsou oblíbeným výchozím bodem pro výlety na Poledník, Prášilské jezero a jezero Laka.

Terénní technické cesty pro ryzí mountainbiking na Šumavě člověk čekat nemůže (s výjimkou třeba bikeparku na Špičáku), přesto mě překvapilo, kolik národním parkem může protéci asfaltu. Zrovna kolem Prášil vznikla v roce 2010 nová cyklostezka. Na jednu stranu vede k Vysokým Lávkám, na druhou přes Velký Bor až do Mechova k Srní. Celková délka cca 11 kilometrů asfaltu a šotoliny. Něco takového mi sice přijde jako zhovadilost, avšak podle hustoty provozu se cyklostezky těšily velkému zájmu cykloturistů na trekingových a krosových kolech.

Každopádně síť cyklostezek je na Šumavě celkem hustá, značení velmi dobré, map k dispozici všude dostatek, takže vyznavači turistiky rychlejší než té pěší se mají jak vyžít.

Počasí na Šumavě

Co se týče povětrnostních podmínek, na Šumavě je počasí sázkou do loterie. Pokud se nevydaří, umí tam být nevlídně. My měli štěstí, propršely nám jen dva dny, přičemž hned v ten první – v neděli – ukazovala rtuť teploměru přes den i 6,5°C!

Okruh Prášily - Poledník – Modrava – Antýgl - Srní - Prášily

Nyní jsem se dostal k jádru mé reportáže a popíšu svůj oblíbený cyklovýlet na Šumavě. Poprvé jsem ho absolvoval se svým bratrem před sedmi lety. Měří asi 45 kilometrů a jeho náročnost a délku si lze upravit podle aktuální kondice a chuti.

Vyrazil jsem samozřejmě z Prášil (880 m.n.m.) a první zastávkou byla ‚horská prémie‘ na Poledníku. Po 1,5 kilometru směrem na Srní jsem u parkoviště Slunečná odbočil doprava a dál už se jen přes 7 kilometrů stoupalo. Nejdříve pozvolně. Ve zhruba polovině stoupání je odbočka Liščí díry a odsud je to jen kousek k Prášilskému jezeru (1080 m.n.m.). Zastávka u půl kilometru vzdáleného ledovcového jezera se nedá nedoporučit – kachničky, klídek, romantika. Poté následuje prudší úsek k rozcestí Předěl (1234 m.n.m.), což je sedlo mezi Poledníkem a Jezerním hřbetem.

Za Předělem čekal poslední kilometr a půl mírnějšího stoupání k cíli první etapy. Po cestě se člověk mohl seznámit s tím, co napáchal orkán Kyrill v roce 2007. Byl to skličující pohled. Po devíti kilometrech a padesáti minutách jsem vystoupal na Poledník neboli Polední horu (1315 m.n.m.). Ve 20. letech minulého století stávala na vrcholové skalce dřevěná rozhledna a v letech 1960 – 90 tam byl mohutný vojenský objekt s radary. Ostatně i Prášily v té době obývala vojenská posádka, ležely v zakázaném pásmu.

Dominantou vrcholu je 37 metrů vysoká rozhledna, která byla po revoluci přebudovaná z pozorovací věže s rušičkou. Z Poledníku se naskýtal pohled, ze kterého člověka především zamrazí – uvidí, co na Šumavě páchá další zlo – kůrovec. Obrovské rezavé plochy…

Raději rychle pryč! Nastává ten příjemnější úsek cyklovýletu. Z Poledníku se již jen klesá nebo jede v lehce zvlněném terénu. Vracím se k Předělu a dále na Zelenou horu (2,5 km) a Tmavý potok (padák 3,5 km do nadm.v. 1030 m). Odtud je to kousek na případnou procházku jak k Javoří pile tak i slati. Cesta na Modravu měří 6 kilometrů a vede kolem Javořího a Roklanského potoka klikatícího se po loukách. Abych nezapomněl, stále se pohybuji – již z Prášil - po cyklostezce č. 2113.

Těchto šest kilometrů lehce se svažující cyklostezky považuji za jedno z nejhezčích svezení na Šumavě. Ovšem ne právě ve sváteční den 6. července. Na Poledník jsem se ráno vydal ještě takřka sám, ale kolem jedenácté jsem se už cestou na Modravu proplétal procesím pěších i cyklistů. Vzpomněl jsem si, jak jsem se tu před deseti lety projížděl koncem dubna – nikde jsem nepotkal ani živáčka – potokem hučela voda z tajícího sněhu… to byl teprve ten pravý balzám na nervy!

Modrava (990 m.n.m.) připomínala Václavské náměstí – všude auta a lidi. K občerstvení doporučuji klasiku – restauraci Arnika nebo nedávno zrekonstruovanou Klostermannovu chatu. Ta je sice dražší, ale kvalita (dobrota) jídel vyšší cenu vyváží.

Z Modravy jsem se vydal (opět z kopce a podél Vydry) pět kilometrů po silnici na Antýgl – královácký dvorec v typické šumavské architektuře, jež nyní slouží jako centrum kempu. Opět doporučuji jej navštívit jindy než o svátcích nebo sobotách a nedělích, asi úplně nejlépe v červnu nebo září. U mostu jsem si musel vyfotit další paseku. Člověk si tak říká, že ještě více Kyrillů a delší působení kůrovce a v národním parku nebude co chránit…

Z Antýglu jsem vystoupal malý kopeček směrem na Srní a na Rokytě odbočil vlevo, čímž jsem se dostal ze silnice na cyklostezku č. 2114. Brzy následoval další krásný a poklidný úsek kolem Vchýnicko-Tetovského plavebního kanálu až do Mechova u Srní. Z Mechova jsem se už vracel po již zmíněné nové cyklostezce do Prášil.

Jak si okruh vylepšit

Tak především – kdo se necítí na výjezd až na Poledník, může se mu cestou z Prášil na Modravu vyhnout, a sice tak že se z Prášil vydá směrem na Srní a po pěti kilometrech na rozcestí Velký Bor odbočí doprava. Na Zelené hoře se napojí na výše popsanou trasu.

Z Modravy je to asi 9 kilometrů přes Filipovu Huť na Kvildu (1060 m.n.m.). Tu já mám odjakživa spojenou s pro mě legendární Pekárnou Kvilda se samými sladkými lahůdkami ke kávě a ještě legendárnějšími povidloni. Ti odolní a vytrvalí si výlet prodlouží o pár kilometrů z Kvildy k prameni Teplé Vltavy – tedy prameni naší národní řeky.

Před Mechovem můžete odbočit z cyklotrasy č. 2114 na č. 2121 a po dvou kilometrech jste v Srní. A odsud si cestu do Prášil určitě protáhněte o cca 5 kilometrů Srbským okruhem kolem Spáleného vrchu.

Nebo si sjeďte ze Srní serpentinami (bohužel jen po silnici) na Čeňkovu pilu, kde určitě navštivte vodní elektrárnu Vydra. Prohlídky elektrárny včetně expozice Šumavská energie začínají vždy v 9, 11, 13 a 15 hodin. Jedná se o národní technickou památku. Voda je do ní přiváděna úžasným způsobem - Vchynicko-Tetovským kanálem přes Mechov a akumulační nádrž na Sedle. To vše uvidíte na plastickém modelu okolního kraje.

Kousek pod Čeňkovou pilou můžete vidět, kterak se slévají divé řeky Vydra a Křemelná, aby se proměnily v Otavu.

Další tipy na výlet

Možností k cyklo i pěšímu vyžití je v této západnější části Šumavy nepřeberně, takže jen ve zkratce:

• Z Prášil můžete po cyklostezce č. 2113 dojet až do Železné Rudy (750 m.n.m). Nejdříve přímo k hranici s Bavorskem na Horní Ždánidla (Gsenget). Pěknou zastávkou na trase je jezero Laka (1096 m.n.m.). Jedno upozornění – úsek mezi Horními Ždánidly je mezi 16.3.-15.7. uzavřen z důvodu zachování klidu v lokalitě výskytu ohroženého tetřeva hlušce.
• Dalším tipem na ‚gastronomický výlet‘ je trasa na Velký Bor, odtud odbočit doleva na cyklostezku č. 2118 a přes rozcestí Stodůlky a Malý Babylon dorazíte na Rovinu u silnice č. 190 nedaleko Hartmanic. Na bývalé Rovině je stejnojmenný stylový roubený penzion s restaurací a v ní, či lépe před ní, se také dobře hoduje a popíjí zlatavý mok.
• Na Šumavě i rád chodím, mezi mé oblíbené stezky patří triangl mezi Špičáckým sedlem u Železné Rudy, kde je parkoviště, a Černým a Čertovým jezerem (celkem asi 10 kilometrů). A taky se rád vozím lanovkou, takže málokdy vynechám výlet na Pancíř (1214 m.n.m.) ze Špičáku. Po občerstvení v chatě s krásným výhledem z terasy restaurace najdete řadu cest, jak se dostat zpět do výchozí pozice, hezky pohodlně z kopečka.
• Poslední tip je také dosti profláklá procházka z Antýglu na Čeňkovu pilu (cca 7 kilometrů) podél Vydry. Zejména v dětství má jedna z nejoblíbenějších atrakcí, které by se nevyrovnal ani Disneyland. Putování – respektive skákání - po kamenech divoké Vydry bylo to pravé dobrodružství!

Prášily v zimě

Paní domu lyžuje a svým vyprávěním nás nalákala na běžkařskou dovolenou v zimě. Prášily jsou prý klidnějším místem než ostatní horská střediska, například Horská Kvilda, a navíc je tu v zimě menší provoz než v létě. Lyžařských stezek je na Prášilsku - soudě ze značení - nepřeberně. Sice nejsme takoví lyžařští nadšenci, ale o prodlouženém víkendu – nejlépe v prázdnějším lednu – v Prášilech vážně uvažujeme. Minimálně nás zajímá ten kontrast na Šumavě v létě a zimě.

Dovolená v Prášilech měla jedinou chybu. Sedm dní bylo příliš málo…

Foto: autor