Výlety / V Česku

Kašperské Hory sice neleží v srdci Šumavy, ale spíš na její patě, přesto však nabízejí mnoho možností k  cyklistickým i turistickým okruhům. V „Kašperkách“ se lze ubytovat v několika penzionech i hotýlcích, nebo v zhruba 3 km vzdáleném malém kempu u Otavy v osadě Radešov.

Dnešní tip na výlet, jehož startem i cílem jsou právě Kašperské Hory, potěší jak ostřílené cyklisty, tak občasné cyklistické výletníky – 43 km v hezké krajině jistě zvládnou obě skupiny.  

Z Kašperských Hor k Dobré Vodě (0 – 14,5 km)

Z náměstí v srdci obce vyjíždíme po modré turistické značce dolů z kopce směrem na Rejštejn, na konci obce vyšlápneme malý kopeček, po jehož zdolání nás čeká dlouhý sjezd po velmi klidné asfaltce s krásnými výhledy. Během chvíle jsme v Rejštejně, zde nás modrá navede na červenou značku, kterou budeme sledovat až do nedalekého Radešova. V osadě Radešov se pomalu rozloučíme s příjemnou rovinou v údolí Otavy a budeme pokračovat po zelené značce a cyklostezce č. 2087 směrem na Velký Radkov. Stoupání bude vzhledem k šotolině vcelku náročné, námahu však odmění malebné výhledy a romantický Radkov. V maličkém Velkém Radkově opustíme zelenou a necháme se vést cyklostezkou č. 2087 (Otavská) zvlněnou krajinou luk, remízků, lesů a polí přes Malý Radkov, Zálužice, Štěpanice, Kundratice až do většího městečka Hartmanice v šumavském podhůří.

U rozcestníku turistických tras u kostela vyhledáme žlutou značku a pokračujeme po ní asi 250 m směrem Peklo. Na křižovatce za městem však žlutou opustíme a zabočíme doleva po cyklostezce č. 2103 (silnice č. 190) směr Železná Ruda. Jedeme velmi příjemnou silničkou mezi poli a lesy, křížíme naučnou stezku Hamižná a studánku, zhruba po necelém 1 km jízdy se ocitáme na vidlicovitém rozcestí dvou silnic nedaleko Dobré Vody. Zde opustíme silnici č. 190 a pokračujeme vlevo po cyklostezce č. 2118, míjíme parkoviště a opět křížíme NS Hamižná.

Od Dobré Vody na Srní (14,5 – 31 km)

Stezka č. 2118 nás vede převážně pěknými lesy, přejíždíme Radešovský potok, za kterým se k nám přidá modrá a zelená turistická značka. Míjíme rozcestí U malého Babylonu, jedeme lesy, loukami kolem dalšího rozcestníku (s odpočívadlem) Stodůlky. I nadále sledujeme stezku č. 2118 (Otavskou), které nás dovede až k rozcestí za mostkem přes průzračnou Křemelnou. Asi po 2 km příjemné cesty v hezké krajině dorazíme na rozcestí Velký Bor, zde se vydáme vlevo po cyklostezce č. 2114. Mírné stoupání a výhledy, vystřídá cesta takřka po vrstevnici.

Po několika kilometrech jízdy se napojíme na naučnou stezku Srnský okruh, ten však neabsolvujeme celý (nepojedeme na odbočku k tzv. Vodnímu zámku, vyrovnávací komora vodní elektrárny), protože se budeme držet značené cyklostezky. U akumulační nádrže malé elektrárny si rozhodně nezapomeňte přečíst její historii, voda je do ní totiž vedena dlouhým podzemním přivaděčem až z Vchynicko-Tetovského kanálu! Od hezké nádrže do obce Srní nás pak čeká příjemný sjezd.

Srnskými serpentinami přes Čeňkovu pilu zase zpět (31 – 43 km)

Jakmile přijedeme k hlavní silnici v Srní, zabočíme doleva směrem na Čeňkovu pilu, nejprve jedeme relativně po rovince, avšak po chvíli nás překvapí velmi prudký sjezd se serpentinami končícími nedaleko soutoku křišťálově čisté Křemelné a kamenité a divoké Vydry. Místo zvané Čeňkova pila milují vodáci, kterými se to zde, zvláště na jaře, jen hemží. Divoký soutok říček a horní tok vzniknuvší Otavy slibuje nevšední vodácké zážitky. V místě je menší hotel s restaurací, dva soukromé penziony a hlavně historická vodní elektrárna s možností prohlídky (nová je nad soutokem). Od kiosku poblíž soutoku pokračujeme údolím Otavy po silnici do již známého Rejštejna.

Z počátku nás doprovodí červená značka, ta po čase zabočí doprava do lesa, my se však přidržíme silnice poblíž řeky a dojedeme do již známého Rejštejna.V obci opět vyhledáme známou cestu do Kašperských hor, a asi už tušíte, že poslední kilometry se vás budou pokoušet zničit, takřka až k hranicím Kašperských Hor vytrvale stoupáte. Útěchou je malebná a málo frekventovaná silnička (ostatně asi si pamatujete dopolední euforii ze sjezdu do Rejštejna).

Foto: Martina Machová