Články

Martin a Renata Stillerovi stojí nejen za festivalem Cyklocestování, který bude i letos probíhat v rámci prestižních sportovních veletrhů Bike Brno/Sportlife ve dnech 6.-7. října 2012 na brněnském výstavišti, ale nově převzali také organizaci hromadného vytlačení kočárků (samozřejmě včetně potomků) na nejvyšší horu Beskyd (více zde nebo na www.KocarkyNaVrcholy.cz).

Na letošní festival Cyklocestování Do Brna přijede přednášet Tilmann Waldthaler a právě projekce tohoto legendárního cyklocestovatele, který na svém kolem našlapal již neuvěřitelných 450 000 kilometrů, bude jistě největším lákadlem. Kromě něj přijede vyprávět o cestování na lehokole Broňa Nágel, pořadatelé festivalu Martin a Renata Stillerovi povykládají o své alternativním cyklolétě, Radomír Krupa o své cestě na handbiku okolo republiky a zajímavá témata do Brna přivezou také Honza Galla, Dominika Šablatúrová a Tomáš Benc, Monika a Jirka Vackovi, Karol Voltemár a Rudolf Růžička. Více se dozvíte v článku Festival Cyklocestování opět v Brně.

Martine, festival pořádáte od roku 2006. Jak vás napadlo takovou akci uspořádat? V takovém rozsahu se jednalo o poměrně novátorský nápad, ne?
Ano, je to pravda, tehdy to bylo zcela něco nového, co tu ještě nebylo. Bylo spousty různých namixovaných outdoorových a cestovatelských festivalů, ale speciálně pro cyklocestovatele a cykloturisty tu nic nebylo. Už několik let předtím jsem tu myšlenku nosil v hlavě, ale sám jsem na to tehdy realizačně nestačil. Pak jsem ale potkal kamaráda Tomáše Skotnicu, který měl různé kontakty a už i nějaké zkušenosti s pořádáním podobných akcí a tak jsme dali hlavy dohromady a festival Cyklocestování byl na světě.

Na začátku měl ale festival trochu jiný formát jestli se dobře pamatuji…
V tom roce 2006 jsme uspořádali jen jeden jednodenní festival a to ve Frýdku-Místku. A protože měl veliký úspěch, tak jsme ho o rok později rozšířili na dva dny a pak ještě přidali další festivalová města Hradec Kralové a Brno. Rozšíření o Brno bylo tehdy na popud organizátorů mezinárodního veletrhu Sportlife, kteří nás požádali, zda by Cyklocestování nemohlo být doprovodnou akcí tohoto prestižního sportovního veletrhu. A tak jsme neváhali a začali dělat festival na podzim tedy i v Brně.

Tradice se udržela do teď a o festival je každoročně nemalý zájem. Je právě to, aby jste uspokojili hodně diváků, důvodem proč se festival kromě Brna koná ještě ve Frýdku-Místku a Hradci Králové nebo za tím stojí jiné důvody?
Jsme hrozně rádi za to, že Cyklocestování se stalo tradiční akcí, na kterou spousta lidí jezdí už pravidelně a dlouho dopředu se na to těší. Rozšíření do dalších měst po úspěšném Frýdku-Místku bylo ne kvůli tomu, že bychom se tehdy ve Frýdku-Místku nevešli, ale spíše proto, abychom ukázali dalším lidem v jiných koutech ČR, jak cyklocestování a cykloturistika jsou skvělou náplní volného času a namotivovali je k podobným aktivitám.

Kolik diváků letos na podzim v Brně očekáváte? Mají mít diváci obavy, zda pro ně bude místo?
To je hodně těžká otázka. Loni jsme si říkali, že tak 400 až 500 lidí by bylo fantastické číslo, nakonec jsme zaznamenali zhruba kolem 600 lidí, což nadmíru předčilo veškerá naše očekávání. V jednu dobu sál praskal ve švech, nosili jsme přídavné židle z vedlejší zasedačky, ze skladu, odevšad…ani tak to nestačilo. Lidí stáli, seděli na zemi, a přesto to nikomu nevadilo a atmosféra byla skvělá. Takže letos se připravíme na ještě větší návštěvnost a budeme doufat, že tomu tak bude.

I díky vašemu festivalu se každoročně ukazuje, že v Česku žije hodně dobrodruhů a lidí s vášní pro cestování. Ty sám jsi s Renatou projel na kole už hodně míst na světě - myslíš, že existuje "diagnóza cestovatel" nebo jak si tuto zálibu, nebo spíše styl života vysvětluješ?
To máš pravdu. Česko je země plná dobrodruhů a cestovatelů. V procentuálním zastoupení těchto „bláznů“ v populaci patříme opravdu ke světové špičce. Já osobně jsem přesvědčen, že taková zmíněná diagnóza existuje. Vidím to sám na sobě…pro mě je to nejen životní styl a koníček, ale někdy mám pocit, že i droga. A už jsme u té diagnózy…

Kontaktovat české cestovatele, aby přijeli přednášet na Cyklocestování, asi takový problém nebude. Jednak se mezi sebou asi znají a pak také chybí jazyková nebo jiná bariéra. Ale jak se vám na každý rok povede zajistit někoho tak zajímavého, jako byli vloni manželé Hervéovi nebo letos Tilmann Waldthaler?
I když, jak jsem zmínil, v Česku je nás bláznů cyklocestovatelů celkem dost, přece jen jsme malá zemička a také ne každý cestovatel je prezentátor. A abych každý fesťák nějak okořenil, je třeba vymyslet něco nového. A tak jsme přišli s nápadem pozvat i cizí dobrodruhy. Prvním „cizincem“ byl největší slovenský cyklocestovatel Jožka Trabalka, pak ho následoval první Dán, co objel svět Nicolai Bangsgaard, loni již zmínění manželé Hervéovi, kteří už jsou české veřejnosti známí svojí knihou, která vyšla i v češtině, no a letos nás čeká opravdová pecka v podobě legendárního cyklodobrodruha Tilmanna Waldthalera, který už na kole našlapal neuvěřitelných 450 000 km. Takto to vypadá, že laťku máme tak vysoko, že příští rok už se lepší „koření“ nenajde, ale nebojte, v rukávu máme už teď další nápady, jak udělat festival atraktivní i pro další ročníky.

Toužíš ty sám po životě, jako má právě Tilmann Waldthaler?
Tak nad tímto se mnohdy zamýšlím…popravdě řečeno ani nevím. Když jsem dlouho doma, tak bych i na změnu života kývl a vydal se do dálek jako Tilmann, ale pak si zase někdy říkám, že by se z toho mohl stát pak stereotyp, který by mě už tolik nebavil, nelákal a bylo by škoda ztratit koníček. Celý život bych asi nedokázal cestovat, to asi ne, ale nějaká dvou či čtyřtýdenní dovolená mě neuspokojuje. Vyzkoušel jsem si dvě půlroční cykloexpedice, kde jsem poznal, že to je to pravé, proč má smysl chodit do práce, plánovat a těšit se na to. Dovedl bych si to představit prodloužit třeba ještě na rok či dva, ale rozhodně ne v kuse celý život jako Tilmann. Osobně bych každému strašně přál, aby si zkusil aspoň jednou v životě vydat se alespoň na jedno takové putování, zapomenout na pracovní stres, konzumní život, chaotický ruch města, nemuset řešit čas, nevědět co je dnes za den, kolik je hodin….tohle vše je fantastický pocit a po návratu z toho člověk žije klidně i několik let. Změní mu to život, pohled na svět, ukáže pravé hodnoty a podpobně.

Děkuji za rozhovor.

Více o festivalu Cyklocestování i jeho programu najdete na www.cyklocestovani.cz