Články

Již osmatřicetiletý cyklista Alexandr Nikolajevič Vinokurov zahájil svou profesionální kariéru cyklisty v roce 1997 v týmu Casino - C'est votre équipe. V roce 2000 přestoupil do stáje Team Deutsche Telekom, kde pomáhal Janu Ullrichovi a již v prvních letech své kariéry si získával srdce fanoušků i sportovních komentátorů svou touhou po vítězství a dravou jízdou. A ta se nese jeho životem cyklisty ještě v dalších letech. Jen díky těmto svým rysům ostatně dosáhl i na sklonku své sportovní kariéry na medaili z Olympijských her. V Londýně vybojoval po dlouhých dvanácti letech další medaili, tentokrát ale zlatou.

"Vino", jak se kazašskému cyklistovi přezdívá, zaznamenal samozřejmě mnohé úspěchy již daleko před Londýnem. Už v roce 2003 obsadil třetí místo v celkovém pořadí Tour de France. V týmu Telekom byl však lídrem Jan Ullrich a po té, co v roce 2005 sjížděl jeho úniky jeho vlastní tým, odešel zklamaný plnit roli lídra do týmu Liberty Seguros - Würth. Pak však do jeho života zasíhla dopingová kauza...

Před Tour de France 2006 našli španělští policisté spisy Operace Puerto, kde figurovala jména celé řady cyklistických hvězd i Vinokurovova týmu. Přestože tým přešel do ruchou kazašských mecenášů, kteří ji odkoupili, startovat na Tour de France jejím závodníkům dovoleno nebylo. O rok později byl z dopingu obviněn i sám Vinokurov, když si pomohl nepovolenou krevní transfuzí. Ze závodu byl odvolán, dostal roční distanc a na konci roku 2007 oznámil konec kariéry.

Návrat ve velkém stylu

Vinokurov ale bez cyklistiky dlouhou nevydržel. "Miluji cyklistiku a nechci odcházet takto.Cítím, že ještě mám na to vyhrát velké závody," řekl, když se v roce 2009 do profesionálního pelotonu vracel. Podobně jako jiní dostal i tento Kazach druhou šanci, kterou chytil jak se říká "za pačesy". Musel ale počkat až do 24. července 2009, protože Mezinárodní cyklistická federace mu původně roční trest prodloužila na dvouletý stop. Vrátil se do týmu Astana připravený, neboť už v srpnu vyhrál svůj první závod: časovku v etapovém podniku Tour de l'Ain. A přicházely i další úspěchy: vítězství v jedné z největších jarních klasik Lutych-Bastogne-Lutych v roce 2010 a pak šesté místo v Giro d´Italia, kde byl jako superdomestik k ruce Albertu Contadorovi a sám jel dokonce pět dní v růžovém trikotu pro nejlepšího jezdce. Byl zpět.

Po úspěchu na Giru toužil po jediné věci. Ještě jednou uspět na "Staré dámě", kterou tolik miloval. Tour de France 2011 pro něj ale skončila předčasně těžkým pádem a zraněním, po němž už si šlo jen těžko představit návrat k závodní cyklistice. Otevřená zlomenina stehenní kosti dostala Vinokurova znovu na kolena a znovu oznámil konec kariéry.

Rehabilitace ale probíhala lépe, než on sám doufal, což jej přimělo své slovo vrátit zpět. Ještě na konci sezóny stihl "Vino" znovu závodit a následně oznámil, že v roce 2012 pojede Tour de France znovu. Za cíl si stanovil vyhrát etapu a pomoci týmovému kolegovi Kessiakoffovi k dresu nejlepšího vrchaře, což se mu ale nepovedlo. V duchu však pomýšlel na olympijský závod, kde už uspěl. Do karet mu hrály i zkušenosti - vždyť bezmála devětatřicetiletý cyklista, třetí nejstarší účastník olympijského závodu, už zažil na kole leccos. Navíc se londýnský závod jel bez vysílaček, což jemu coby cyklistovi "ze staré školy" nikterak nevadilo. "Těžko jsem si mohl představit lepší konec kariéry," hlesl Vinokurov poté, co mu na krk v Londýně pověsili zlatou medaili. A upřímně: koho by napadlo, že takový moment ještě přijde?

Alexandr Vinokurov po zlaté medaili z Londýna pravděpodobně již s jistotou odchází do sportovního důchodu. Na vrcholu a oslavován jako vítěz. Po dvou letech, které ve stáji Astana strávil jako závodník mimo jiné i po boku Romana Kreuzigera, se bude v kazašské stáji věnovat manažerské činnosti.