Články

Pár zajímavostí v kostce

OČKOVÁNÍ:
tetanus, žloutenka A+B, břišní tyfus, meningokoková meningitida + v některých případech po návštěvách vybraných zemí je povinná žlutá zimnice

KOLO
Merida MATTS TFS 100 s minimálními úpravami: jiné gripy, jiné pedály, neprůrazné pláště + rohy navíc. Více o kole jsme psali zde.
Jedná se o základní neupravený model na véčkách. „Upřímné doporučení ode mne je rozhodně si nebrat drahé kolo! To, co se s ním děje na cestách necestách v Himálaji v držáku na autě je fakt šílený. Jednoduše řečeno se kola mydlí o sebe. Jeden kolega měl docela pěkného „karbona“ a bylo vidět, jak ho to bolí. Nedivím se! Destrukce kol je tam opravdu důkladná a trvalá, ať už se na kole jede, anebo je přepravováno v držákách.

OBLEČENÍ
I když se jedná o nejvyššího světové pohoří, tak asi každého překvapí velké teplo. „Nahoře v horách je do 3000 m.n.m. asi pětadvacet stupňů, v 5000 m.n.m. bylo kolem patnácti. Jinými slovy stačí kraťasy, jedny tenké dlouhé kalhoty, trička a flísovka, co se týče civilu. Na kolo jsem měla podstatně větší vybavení, ale asi by mi stačilo i míň. Měla jsem: 4x kraťasy (a hojně se přepíraly), 3x krátký dres, 1x tenkou vestu, 1x zateplenou vestu, tenké a zateplené návleky na ruce i nohy a nezbytnou a na vše použitelnou kvalitní cyklistickou pláštěnku,“ vypočítává Hanka. Jako naprostou nezbytnost vidí Camelbak, a to minimálně na 2 litry. „I když i v horách je překvapivě hodně zdrojů k nákupu balených tekutin, tak kolegové s lahvemi občas měli problémy a dojíždělo se na sucho. Já vozila camela a lahev v rámu. A na sucho jsem nedojížděla nikdy.“

OPRAVY A NÁHRADNÍ DÍLY
Pokud je kolo v bezvadném stavu, tak stačí jen dvě duše, lepení, mazání na řetěz a hadry k otírání řetězu. „Pro klid jsem vezla náhradní brzdové špalíky, dráty do kol, základní nářadí. Nakonec jsem nepotřebovala kromě hadrů a mazání na řetěz nic. Nicméně bych na to nespoléhala. Kolo jsem měla úplně nové a obuté do neprůrazných Schwalbe plášťů,“ říká Hanka.

PŘEPRAVA KOLA
„Letecká doprava kola je jeden velký opruz, to ví každý cyklista. Do Indie to platí dvojnásob,“ upozorňuje Hanka Ebertová. Kolo musí být v krabici, řádně vycpané a obalené, jako výplň krabice lze použít oblečení. I tak může krabice dorazit pomačkaná, proděravělá nebo promáčená. „Měla jsem odmontovaná řídítka a pedály, vyndané přední kolo. Doporučuji vzít větší krabici a nechat zadní kolo v rámu a nevyndávat ho. Chrání se tím přehazovačka, kterou samozřejmě přehodíme na největší pastorek, aby byla co nejvíce k rámu.

LETADLO
„Letěli jsme se společností Emirates, která je sice docela luxusní svými službami, ale mělo to jeden háček - veškerá zavazadla se musí vejít do 30kg/osobu i s kolem! Nadváha se poměrně tvrdě platí (asi 800 Kč za kilogram). Letí se s přestupem v Dubaji (let 4500 km – 6 hodin). Následuje 2500 km do Dillí a 3,5 hodiny letu. Časový posun v létě je +3,5 hodiny.

UBYTOVÁNÍ + POPIS CESTY
Skupina 6 lidí +1 průvodce. „Víc lidí bych ve skupině nechtěla. Je to podle mne maximální počet na to, aby se sladily všechny záležitosti,“ doplňuje Hanka. „Jeli jsme z Dillí autem do Kalky, kde byl první nocleh. Pak jsme pokračovali směr Shimla a navštívili Opičí chrám a za Shimlou se vyndala a smontovala kola. Následovaly horké prameny v Tatapani opravdu horké, náš odhad byl 50-55°C a do nich jsme i vlezli! A pak už se vyrazilo do hor. Hlavní směr vedl podél čínských alias tibetských hranic a dále pak už na nás čekala čtyř a pětitisícová sedla. Nakonec je dali skoro všichni kromě dvou účastníků. Postupně to bylo: Kunzum Pass 4551, Nuchli La 4950, Baralacha La 4930. A jako bonbonek 3 pětitisícová sedla: Lachalung La 5086, Tanglang La 5328 a TOP vrchol Khardung La 5380 m.n.m. Celkem jsme strávili nonstop nad 4000 metrů 5 dní a nad 3000 metrů 10 dní. Závěr vedl přes kašmírský Šrínagar a letecky nazpět do Dillí.

JÍDLO
Na závěr přichází vyprávění o jídle, které Hance připravilo dost strastí: „Vůbec první kontakt byl hned v Dillí a upřímně přiznávám, že nikdo z nás nebyl schopen to pozřít! Abych to přiblížila, tak pálilo asi tak na dva metry! I přes striktní dodržování pití balené vody i mytí zubů v ní mne i téměř všechny ostatní postihl čtvrtý den vyčerpávající průjem. U mne trval 14 dní, a to jsem do sebe hustila všechny léky, co existují... Většina ostatních válčila asi týden. Mne bohužel jídlo v Indii vůbec nesedlo nejen zdravotně, ale ani chuťově, a tak jsem se mu vyhýbala, co to šlo. Většinou to končilo suchou rýží, která se bohužel podává úplně neslaná (místo toho se holt koření...), a proto bylo velkým bojovým úkolem získat sůl. Ta se bohužel téměř nevede, takže platí pořekadlo, že sůl je nad zlato!“
S jídlem souvisí i nádobí používané v Indii, což jsou podle Hanky buď plastové, nebo hliníkové tácky s několika oddíly na rýži a omáčky. „Jen pohled na ně je opravdu zocelující, co se týče čistoty. Na druhou stranu je nutno říci, že základní jídlo jako placky, rýže a jejich omáčky s luštěninami jsou k dispozici všude, a tak hlady nikdo neumře. To samé platí o balené vodě, cole, chipsech a sušenkách, a to v jakékoli nadmořské výšce. Vše samozřejmě v pro nás směšných cenách! To samé se už nedá říci o alkoholu, který se prodává striktně na vybraných místech za mřížemi a stojí v přepočtu zhruba stejně jako u nás.“

Foto: archiv Hanky Ebertové