Rady

Popsanou situace jsem sledovala z balkónu, bezvadně artikulované pokřikování mě vylákalo nevychovaně šmírovat. Uplakaná submisivní holčička se samozřejmě ten den na kole jezdit nenaučila, ke konci výuky seděla na kole už naprosto rezignovaně, odevzdaně, jako hadrová panenka. Bylo vidět, že už vůbec nepřemýšlí, nesoustředí se. Naopak se naplno pohroužila do svého smutku a beznaděje. Pojďme se proto společně zamyslet, čeho se při výuce jízdy na kole zcela jistě vyvarovat.

1. Nejsme všichni stejní: každé dítě je jiné, a to i v rámci jedné rodiny!
To, že starší kluk jezdil na kole, jak drak ve 3 letech neznamená, že mladší brácha půjde v jeho šlépějích. Jsou děti sportovně nadané, děti, které se rychle učí. Jsou ale i dítka velice hyperaktivní a nesoustředěná, která u ničeho dlouho nevydrží, zvláště pokud jim daná činnost hned nejde a nebaví je. Existují i jedinci s vrozenou horší koordinací pohybů a také děti od přírody nešikovné. A tak i přístup k učení může být u různých dětí znbačně rozdílný. (Proč vlastně musí děti umět jezdit na kole už ve 3 letech? Není to vlastně jedno, zda bude prcek na kole jezdit ve 3 nebo v 5 letech?)

2. Základem je odpovídající kolo: příliš velké kolo = příliš velké problémy
Pokud váš potomek zdědil kolo po sourozenci, nebo jste koupili kolo větší, aby dlouho vydrželo, vězte, že jste svému dítku učení příliš neusnadnili. Ba právě naopak! (Představte si sebe na kole, na kterém je posed nastaven pro osobu o dvě hlavy větší apod.) Dítko sedící na kole musí vždy dosáhnout nohama na zem! Větší kola mají delší rám, dítě se tedy musí víc předklonit, aby se mělo šanci pevně chytit řidítka. Samozřejmě se pak takto „našponované“ cítí značně nejisté. Navíc jsou větší kola o poznání těžší, což je znát nejen při manipulaci, ale i při jízdě do kopečka, a to i mírného. (O výběru správné velikosti naleznete bližší informace ZDE)

3. Pomalu a do kopce je špatně: jede-li se rychleji, lépe se drží rovnováha
Ano, čtete dobře, v případě, že jste již přistoupili k samotné výuce a dítě učíte jezdit, šlapat a hlavně při tom všem držet balanc, nedělejte si iluze, že to zvládnete za pomalé chůze. Rovnováha se na kole totiž snadněji udržuje ve vyšších rychlostech. A tak je vždy dobré, u kola alespoň mírně klusat, nebo zvolit rychlejší chůzi.

4. Nezatracujte přídavná kolečka: jsou děti, které by se bez nich nerozjely
Ač jsou přídavná kolečka v dnešní době tak trochu „out“, a spíše se ve výuce razí trend, kdy si děti osvojují práci s těžištěm na jednostopém odrážedle a „techniku“ šlapaní do pedálů na tříkolce, stále existují i děti, kterým přídavná kolečka velmi pomohou. Patří mezi ně především děti velmi nejisté a bojácné. Dále děti, které dlouho nemohou pochopit spojitost mezi dopředným pohybem a šlapáním, a tak jim neustále hrozí převržení i následné zavržení kola. Ano, přídavná kolečka sice obvykle prodlužují dobu, než se děti na kole opravdu naučí, ale pokud dětem spolu s kolečky vezmete i radost z jízdy na kole, vzali jste jim něco, co v žádném obchodě nekoupíte.

5. Malého cyklistu nejistěte držením za triko či krk: optimální jsou ramena, popřípadě sedlo
Děti nikdy během jízdy nejistěte držením ze zadu za krk, sice to není k vidění zas až tak často, neboť mnoho z nás tak nějak intuitivně tuší, že to není příliš vhodné, i když k tomu poměr velikostí zúčastněných mnohdy velmi láká. Chycení ze zadu na krk totiž svádí k tlaku a mimovolnému ventilovaní negativních emocí do stisku. Navíc bývá dětem i dospělým chycení v oblasti krku nepříjemné. Podobně může na mrně působit i „vláčení“ za triko. I tímto způsobem opět ničeho nedosáhneme; nepomůžeme držet rovnováhu, nedodáme pocitu jistoty. Jako ideální se pak naopak jeví jemné přidržování oběma rukama v oblasti ramen. Dítko, které se při jízdě snaží udržet rovnováhu, cítí při každém nevhodném náklonu tlak vašich dlaní, a má tak šanci na něj bezpečně reagovat. Mrněti lze pomáhat i držením za sedlo, tehdy však vykonáváte řádný kus práce s rovnováhou za něj. Bázlivější děti zase připravíte o pocit doteku vaší ruky. Oba vhodné způsoby jištění mají tedy své pro i proti.

6. Netrénujte dlouho: předškoláci jsou schopni se na učení nových věcí plně soustředit jen krátce
Čím jsou děti mladší, tím kratší je doba, během níž se dokážou soustředit na učení nových věcí. Proto by první pokusy měly trvat klidně jen 5, později třeba 10 minut. Nečekejte, že když trénování věnujete celé odpoledne, bude dítko nadšeně spolupracovat. Snažte se také pro učení najít optimální dobu, děti (i dospělí) lépe spolupracují, když nejsou unavení, jsou najedení (ne však bezprostředně po jídle) a třeba je i čeká nějaká odměna na závěr. Bezvadné by bylo, kdyby se vám podařilo už samotnou jízdu na kole presentovat jako odměnu.