Články

Svaťo, je výhoda, že víš, do čeho jdeš, nebo spíš nevýhoda, když důvěrně znáš, co tě čeká?
Určitě je výhoda, že člověk už ví, co ho čeká, a má malinko menší obavy, na druhou stranu je tady takový ten tlak, že spousta fa­noušků v okolí předpokládá, že závod jsem poprvé absolvoval a teď už to bude jenom lepší, a dokonce po mně chtějí případ­ně nějaké umístění.

No, tak to bychom chtěli my všichni :)
Ten závod je takový extrém, že pro mě bude největším úspě­chem dojet v limitu. Protože i statistiky říkají, že šestinásob­ný účastník a trojnásobný vítěz Christoph Strasser dojel do cíle pouze čtyřikrát. Dvakrát odstou­pil ze zdravotních důvodů. Do­stal zápal plic, což se stává dost často. Dva dny jedeš v poušti, kde nastává obrovské přehřátí organismu, následuje veliké pře­výšení do hor a podchlazené plí­ce to prostě nevydrží.

Minule jsi ujel denně 480 km v průměru a spal 1 hodinu. Dá se ujet ještě více a spát ještě méně?
Ujet se určitě víc dá, je to i o tom, jaké jsou povětrností podmínky. Minule bylo opravdu extrémní vedro, pořadatelé říkali, že to je nejteplejší závod za posledních deset let. Kansas a následně i další státy byly hodně větrné, takže jsme prakticky skoro tři dny jeli v protivětru. Což může být, ale nemusí. A samozřejmě, když má člověk premiéru za sebou, tak už ví, co poprvé nevěděl.

Spánek se dá ještě více zredukovat? To už asi ne, že?
Zredukovat ne, ale určitě se s tím dá pracovat.

Zajímalo by mě jak. Že by se dalo spát na kole?
To ne, ale zatím si tohle nechám pro sebe, je to takové trošku know­how. Nemám to ověřené na sobě, takže nechci nic říkat. Zatím je to jen teorie, uvidíme.

Jaká byla tvoje zimní příprava a jaká bude v období těsně před závodem? Jak se dá forma vyladit, načasovat?
Díky dlouhé zimě se spoustou sněhu byla zimní příprava hodně na trenažéru. Denně doma čtyři až šest hodin, nepřeháněl jsem to. Nepřeháněl jsem čas, spíš jsem se snažil zaměřit na kvalitu tréninku. Příprava do půlky května bude ještě intenzivní a potom těsně před závodem už to bude jen ta­ kové ladění, vyjížďky, udržování se, už nebudu tlačit na pilu.

Kolik máš celkem najeto (rozhovor vznikal 1. dubna).
Řekněme okolo čtyř tisíc od prv­ního ledna. Není to žádná sláva, protože jsem teprve teď od prv­ního března začal směnovat na zkrácený pracovní úvazek, takže až nyní začnou nájezdy kilometrů.

Tým lidí, který tě bude provázet, je stejný jako posledně?
Jádro je stejné, to znamená manželka Lenka, samozřejmě, a Zbyněk, který je takový stabilní článek. Marek ani Jarka kvůli pra­covním povinnostem nemůžou. Jede s námi Ivo, který je profe­sionální fotograf, a Milan, skvělý cyklista, organizátor a navigátor. Dále s námi pojede moje dcera Karolína, ta bude suplovat man­želku v druhém doprovodném autě. Měla by na RAAMu osla­vit osmnáctiny. Pak s námi jede Lukáš a Jana, momentálně žijící v Kanadě, kteří mají cit a chuť se obětovat. Bude nás devět plus já a ještě posledním členem týmu bude David, který je rodilý Američan.