Články

Do cíle nejextrémnějšího evropského vytrvalostního adventure závodu dorazil před třemi týdny. Po té s rodinou a kamarády odjel na dovolenou na italské Lago di Garda. Nyní je již Zdeněk Kříž zpátky na horské chatě Spindl v Krkonoších, kde dělá chataře. Mohli jsme ho tak v klidu vyzpovídat, aby se s námi podělil o své zážitky z letošního ročníku Craft 1000 Miles Adventure by Jan Kopka.

Zdeňku, závod pro tebe skončil prakticky už před třemi týdny. Zážitky už pomalu vyprchaly nebo jsou pořád silné?
Zážitky zůstávají na věky. Já jsem je trošku utlumil okamžitým odjezdem na dovolenou se ženou a kamarádama na italské Lago di Garda, ale stejně o závodě stále někomu vyprávím a při tom se stále vracím na trať a vybavujou se mi nové a nové situace ze závodu. Máme u nás na Chatě Spindler pořád spoustu hostů, kteří chtějí slyšet všechno znovu a znovu, takže závodem žiju pořád dál… (usmívá se)

Jaký byl letošní ročník z tvého pohledu ve srovnání s tím loňským?
Pro mě úplně odlišný. Jel jsem téměř od začátku sám, nemohl se spolehnout na ničí pomoc a moc mě to bavilo. Líbilo se mi to loni se Zdendou Tomečkem a ještě o malinko víc se mi to líbilo letos se sebou samotným.

Která z tras se ti zdála náročnější? Z východu na západ nebo ze západu na východ? Loni jsi závod urazil přeci jenom o něco rychleji, ale svou roli mohlo hrát i počasí a další podmínky a trati.
Bez přemýšlení řeknu, že letošní trasa byla o mnoho náročnější než ta loňská. Jednak byla delší, ale hlavně náročnější vybranou trasou. Hlavně česká část prověřila fyzické i psychické síly všech. Pohraniční stezky severních Čech nás připravily o mnoho sil, které potom mnohým chyběly.

Jaká byla tvoje taktika pro letošní ročník?
Teď už to můžu prozradit… (usmívá se) Taktiku jsem si nalinkoval už dlouho před startem, a mám velkou radost, že jsem jí na 100% dodržel. Chtěl jsem na začátku trochu poodjet všem a pak si udržovat takový náskok "na dostřel", aby soupeři měli pocit, že to jde sjet, a šetřit trošku síly na druhou polovinu závodu. Od půlky jsem chtěl jet dva dny nonstop a udělat si rozhodující odstup. Nakonec to, i díky počasí, nebylo potřeba a mohl jsem si i trošku schrupnout. No, a v závěrečné fázi závodu už jen udržovat náskok. Ti co o mém plánu věděli a znají mě, mi stejně nevěřili, protože vědí, že se od začátku moc šetřit neumím, ale udržel jsem se a mám z toho radost.

Jak si člověk vůbec plánuje trasu? Například noclehy?
Tak trasu jsem neplánoval vůbec. Jel jsem, jak to šlo a nocleh jsem řešil až podle situace. Většinou jsem končil jízdu se setměním, a kde jsem zrovna byl, tak tam jsem spal. Takže pod pingpongovým stolem, u venkovního krbu restaurace, fotbalová tribuna, penzion, pšeničné pole a tak :-)

Dá se vůbec na závod typu Craft 1000 Miles Adventure nějak připravit?
Já se na něj nějak zvlášť nepřipravuju a asi to ani nejde. Nejdůležitější je hlava, která musí zvládnout to, že 18 až 20 hodin jedete, jste mokrej, spíte pár hodin někde v nekomfortu a nesuchu, po třech až čtyřech hodinách spánku vstanete, vlezete do mokrýho dresu a kalhot a zase 18 - 20 hodin pojedete a to devět a více dní za sebou. Na tohle se asi musíte připravit víc než na samotný fyzický výkon.

Jak se během závodu stravujete? Nakupujete si klasicky jídlo v potravinách a restauracích? Jak to člověk řeší při průjezdu méně obydlenými oblastmi?
S sebou si vezu pouze sojové suky od Big Shocku pro případ nouze a nemožnosti si něco koupit. Jinak si kupuju všechno na trase. A samozřejmě s každým dnem je toho víc a víc.

Co všechno sis s sebou na letošní ročník vezl mimo povinné výbavy? Kolik peněz kapesného?
Kromě povinné výbavy jsem měl jen jeden dres a kalhoty na výměnu, bundičku nefuk, pláštěnku, návleky ruce, nohy, dvě duše, na Slovensko i náhradní plášť (29 by se mi tam asi těžko sháněl), pumpičku, multiklíč, lepení, náhradní patku k přehazovačce a dvoje brzdové destičky. Každý závodní den mě vyšel na cca 1000,- Kč.

Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek?
Hodně jsem se těšil na Velkou Fatru a bylo na co. A nejen Fatra. I Strážovský vrchy mě uchvátily. Určitě se tam ještě vrátím na nějakou dovolenou. Úžasná krajina a úžasný lidi v ní. Nejzážitek se samozřejmě vztahuje sem. Bylo to v sedle Trtálka. Vrcholky Strážovských vrchů a na jedné louce pod stromama přístřešek s asi patnácti hodně veselýma chlapama, kteří tady trávili prodlouženej víkend při soutěžích s dětmi. „Šestnáctej ročník Trtálka Cup,“ tomu říkali. Zůstal jsem tam s nima asi dvě hodiny, kecali jsme o všem možným, o závodě, medvědech, horách atd. Snědl jsem jim výborný kuře a vypil dvě piva, odřenou nohu mi vyléčili slivovicí. Krásný místo, krásný lidi. Díky.

Kolik kilometrů jsi letos za den nejvíce ujel? Kolik hodin jsi naopak za den seděl nejvíce v sedle?
Kilometrů asi 230 a hodin jsem jel nejvíc 21.

Měl jsi během závodu nějakou krizi, při které bys přemýšlel, že bys závod vzdal?
Tak takovou jsem neměl a musel bych asi umírat, abych přemýšlel o tom, že vzdám. Ale jeden den jsem měl špatnej. Asi jsem chytnul trošku úpal z předchozího dne a pak jsem půl dne zvracel a celkově mi nebylo úplně hej. Trasa taky zrovna nebyla úplně jednoduchá, takže jsem se ten den hodně, hodně trápil.

Ty máš zkušenosti i s jinými podobnými extrémními závody, v čem je podle tebe Craft 1000 Miles Adventure jiný a zajímavý?
Je to závod bez zabezpečení, a to je ten hlavní rozdíl proti ostatním závodům. Nestačí jenom šlapat do pedálů. Vezete si všechno s sebou a to Vás limituje. Nesmíte nic z výbavy rozbít, utrhnout, ztratit. Musíte jet tak, aby to bylo rychlý a zároveň šetřilo vybavení. Musíte plánovat jídlo, kde vzít vodu, jak a kde spát. Pracovat s tělem a jeho zásobama. A navíc poznáváte místa, kam se jinak nepodíváte, protože vás ani nenapadne, že by se tam dalo jet na kole.