Články

Život a kariéra Fausta Coppiho

Fausto Coppi se narodil jako čtvrté z pěti dětí svých rodičů 15. září 1919 v italské vesnici Castellania. Jako dítě byl na štíru se zdravím, ale i se zájmem o školu. Dodnes se traduje historka, že jako osmiletý školák objevil ve sklepě domu svých rodičů staré kolo a byl jím natolik unešen, že úplně zapomněl jít do školy. Musel pak stokrát napsat: „Mám být ve škole, ne jezdit na kole“. Se školou definitivně skončil ve třinácti letech a šel pracovat do obchodu s koly. A cyklistika jej úplně pohltila.

Když se o jeho zálibě dozvěděl jeho strýc, shodou okolností rovněž Fausto Coppi, rozhodl se mu darovat 600 lir na koupi závodního rámu. Ty se tehdy vyráběly na zakázku a budoucí mistr světa na něj čekal celých osm týdnů. „Výrobce nikam nespěchal. Viděl ušmudlaného kluka z vesnice a neuměl si představit, že vůbec umí na kole jezdit, natožpak aby na něm závodil,“ vzpomínal později Fausto Coppi.

První závody absolvoval Fausto Coppi jako patnáctiletý a hned porazil jiné stejné staré chlapce, kteří ale jezdili v cyklistických klubech. O čtyři roky později si už Coppi pořídil licenci a vyhrál později roku 1940, tedy v pouhých dvaceti letech, vyhrál první velký závod – Giro d´Italia. Roku 1942 zajel rekord v hodinovce (45,798 km), který držel celých čtrnáct let. Pak jeho kariéru zasáhla druhá světová válka.

Když Itálie do válečného konfliktu vstoupila, byla Coppi odveden jako vojín číslo 7375. Důstojníci mu nejdříve umožňovali nadále trénovat, ale v březnu 1943 byl s armádou odeslán do severní Afriky, kde byl 13. dubna zajat. Ve vězeňském táboře trénovat pochopitelně nemohl.

Hned první závod po čtyřech letech v armádě vyhrál, následující rok ovládl klasiku z Milána do San Rema. Válka jakoby jej zocelila. V letech 1949 a 1952 dokázal vyhrát Giro d´Italia i Tour de France v jediném roce, vítězil navíc s grácií a startovní pole běžně deklasoval náskokem i více než deseti minut. Na Tour de France v roce 1952 dokonce museli pořadatelé zdvojnásobit prémie pro závodníky na horších než prvních místech, aby zajistili alespoň nějakou jejich snahu o výsledek. Je ale pravda, že Fausto Coppi využíval „moderních“ metod ve stravování a také se opakovaně přiznal k dopování…

Cesta ke konci kariéry

Fausto Coppi byl pro Italy příkladem, jak se vyrovnat s následky druhé světové války. Zároveň ale silně věřící národ velmi zklamal, když vyšel najevo jeho poměr s vdanou ženou. Do duše mu tehdy promlouval dokonce Papež Pius XII, který jej vybízel, aby se vrátil ke své manželce. Fausto Coppi neposlechl a Papež pak odmítl posvětit Giro d´Italia s Coppim na startu. Dokonce i diváci podél trati na Coppiho plivali.

Památník Fausta Coppiho najdete v dolomitském sedle Pordoi (2239 m n.m.)

Po této aféře už Fausto Coppi nebyl tím, kým byl dříve. K jeho sportovnímu úpadku přispěla také smrt jeho bratra Serse, rovněž cyklistického profesionála, který zemřel po pádu v závěrečném spurtu závodu Giro del Piemonte. Fausto Coppi už nebyl závodníkem, v závodech odpadal jako první, nedokončoval je.

Přesto byl v závěru roku 1959 prezidentem Burkiny Faso společně s dalšími vynikajícími evropskými závodníky pozván, aby závodil v sérii zimních kritérií v Africe proti místním cyklistům a následně se zúčastnil safari. Po návratu ale Fausto Coppi i jeho přítel Raphaël Géminiani onemocněli malárií. Zatímco Géminiani byl ve Francii dobře diagnostikován i léčen, Coppi už doma v Itálii tolik štěstí neměl. Zemřel 2. ledna 1960 v pouhých čtyřiceti letech.