Rady

Tulák by se ve mně asi neprobudil, nebýt nemoci a nečekaného odchodu mé ženy Jany. Celý život toužila po zájezdu do Španělska. Bohužel se nám to nepodařilo. Buď nebyl čas, nebo nebyla příležitost. Když onemocněla skrytou a zákeřnou chorobou, zcela náhodou jsem vyslechl v rozhlase závěr rozhovoru s někým, kdo vykonal cestu na kole do španělského poutního města Santiaga de Compostela. A tak na památku Jany podnikám tuto pouť a doufám, že mi zdraví a síly postačí, abych cestu dokončil. A když stačit nebudou, cestu přeruším a po zdravém odpočinku dokončím třeba za rok. Pojedu tak, jak mi to chuť, nálada a počasí dovolí; nechci překonávat nějaké rekordy rychlostní, vzdálenostní nebo vytrvalostní. Cestu jsem si naplánoval, abych se vyhnul velkým horám, takže nepojedu žádnou „klasickou" poutní cestou, ale aby to bylo (vzhledem k mému věku) nejméně namáhavé. Dejž Pán Bůh, abych ve zdraví dojel. J. B.

Těmito slovy začíná Jiří Bouda deník z poutní cesty do Santiaga de Compostela, na kterou se vydal na kole od kostela sv. Matěje v Praze Dejvicích. Po dosažení poutního kostela sv. Jakuba ve španělské Compostele plánoval návrat vlakem. Měl už předem zakoupenou jízdenku ale tamní železničáři stávkovali, takže po železnici by se domů nedostal. Vypátral ale náhradní způsob dopravy a český autobus, který byl na zpáteční cestě ze Španělska poloprázdný, dopravil Jiřího i s jehobicyklem do Prahy.

Další cestu absolvoval o tři roky později. Letecky se přepravil i s kolem do Lisabonu, aby započal putování tam, kde ho posledně ukončil - v Santiagu de Compostela. Odtamtud projel mnoha státy Evropy na cestě bezmála pět tisíc kilometrů dlouhé a přesně po dvou měsících se v pořádku vrátil domů.

Za další tři roky se mu zachtělo na kole vyjet znovu a cestu si naplánoval po významných evropských galeriích a muzeích umění v západní Evropě. Měl v úmyslu dojet do Paříže a zpět se vrátit vlakem. Osud ale rozhodl jinak. Asi 40 km před cílem své cesty spadl a pokračoval sanitkou do místní nemocnice. Krček stehenní kosti sice vydržel, ale byla to fraktura pánve. Následoval převoz do nemocnice v Praze, dlouhá rehabilitace a léčebný pobyt v lázních. Nyní už Jiří Bouda opět na kole jezdía promýšlí cíl své další velké cesty.

Kniha POUTNICKÝ DENÍK shrnuje tři velké cesty Jiřího Boudy: od svatého Matěje v Praze Dejvicích ke svatému Jakubu v Santiagu de Compostela, Cesta zpět - z Lisabonu do Prahy a Jak jsem nedojel do Paříže.

Jiří Bouda si na cestách vše nejen zapisoval, ale samozřejmě také kreslil, neboť kresba je Boudovým základním vyjadřovacím prostředkem. Vnímal krásu krajiny, objevoval nová města, potkával zajímavé lidi. Nádherných obrázků je v knize více než 160. Jeho kresby věrně zachycují krajinu i skvosty architektury a jsou dokumentem o době, lidech, městech i stavbách. Bouda je dokumentarista virtuózní a přesný, má jistou ruku a čisté srdce.

Kniha je výpravná, vytištěná na luxusním papíru a celobarevná. Na titulní straně je ručně vlepovaný obrázek katedrály v Compostele a veškeré písmo je provedeno reliéfní ražbou. Publikace, kterou vydalo nakladatelství Cykloknihy, je určena nejen pro cyklisty, ale pro všechny cestovatele. V této výpravné podobě může být vhodným dárkem i pro vyznavače výtvarného umění. Kniha vyšla k 80. narozeninám autora, které oslavil začátkem května.