Rady

Asi to znáte, chystáte se na půl dne na kolo a berete si s sebou jen to nejnutnější: pití (obvykle sladké), lepení, nějaké základní nářadí a většinou také několik prakticky zabalených sladkostí pro rychlé doplnění energie. Nic proti, jednoduché cukry (monosacharidy a disacharidy) obsažené v běžných sladkostech jsou velmi rychlým a efektivním zdrojem energie, nicméně jejich časté konzumování má během sportování nejen svá pozitiva, ale také negativa. A právě do těchto sladkých, ale i temných koutů si dnes vydatně posvítíme.

Nejsou sacharidy jako sacharidy

Sacharidy (glycidy, zastarale karbohydráty, uhlohydráty, uhlovodany) jsou u většiny z nás nejobjemnější složkou stravy. Jsou obsaženy především v obilovinách a výrobcích z nich, dále pak např. v bramborách, luštěninách, ovoci, zelenině. Sacharidy slouží jako nejrychlejší zdroj energie, což znamená, že se po konzumaci rychle vstřebávají. To platí zejména pro jednoduché sacharidy; tj. monosacharidy (např. glukóza – hroznový cukr) a disacharidy (klasický řepný či třtinový cukr). Existují samozřejmě i složitější sacharidy, např. škrob, jejich přeměna v energii pak vyžaduje více času. Všechny druhy přijímaných sacharidů se nakonec přeměňují na glukózu, která by se dala směle nazvat palivem lidského organismu. Je-li glukózy v těle nadbytek, ukládá se ve formě tuku. Konzumujeme-li jednoduché sacharidy velmi často v malých časových intervalech (sladké svačinky, neustálé uždibování sladkostí mezi jídly), tak značně přetěžujeme slinivku. Takové návyky se časem mohou velmi negativně odrazit na našem zdraví.

Chyceni v inzulinové pasti 

Co se tedy v našem těle děje, když slupneme nějakou tu tatranku či sladké cosi parodující tyčinku z ovesných vloček? Jednoduché cukry jsou „ultrarychlé“ a ve velmi krátkém časovém intervalu po konzumaci dané potraviny prudce zvedají hladinu krevního cukru. Netrvá dlouho a pociťujeme příval energie. Slinivka totiž začala masivně produkovat inzulin, aby mohla umožnit transport glukózy do buněk, kde bude toto palivo náležitě zužitkováno. Buněčné elektrárny roztáčejí turbíny a hladina glukózy v krvi opět rychle klesá. A to velmi prudce, zvláště v případě, nebyla-li v potravině přítomná žádná vláknina (popř. škrob), která by zajistila pozvolnější vstřebávání cukrů. Celý inzulinový kolotoč je potom připraven roztočit se nanovo, neboť prudký pokles glukózy v krvi vyvolá pocit slabosti, únavy a hladu.

V praxi to znamená jediné; z kapsy za chvíli lovíme další sladkost. Jestliže je příjem sacharidů velký, energetický příjem výrazně převyšuje výdej, vytváří se z části nezužitkovaných sacharidů zásoby na horší časy (které ale obvykle nepřijdou) ve formě tuku. A co na to odborníci? Např. v publikaci „Výživa pro dokonalou kondici“ od RNDr., Petra Fořta, CSc., nalezneme následující komentář:

„Různé druhy cukrů ovlivňují změny hladiny krevního cukru různě rychle a různě intenzivně. Čím rychleji, tím větší reakce inzulinu, který však často nestíhá. Vyvíjí se stav chronického hyperinzulinismu, který dříve či později způsobuje onemocnění zvané diabetes 2. typu.“

Jak zastavit kolotoč?

Samozřejmě, že existují jedinci, mající pevnou vůli, kteří svůj mlsný jazyk umí zkrotit a únavu a pocit hladu alespoň na nějaký čas potlačit. Pokud mezi ně nepatříte a s chutí a hladem při sportu často velmi zápasíte a při zápasu podléháte, vyměňte nejrůznější sladké pochutiny, obvykle plné jednoduchých cukrů, levných tuků a nejrůznějších syntetických vůní a barev za hrst rozinek či kvalitní směs sušeného ovoce, sladký zralý banán, kvalitní müsli tyčinku či kousek celozrnného chleba s dobrou marmeládou. Vláknina obsažená v těchto potravinách rozloží vstřebávání jednoduchých cukrů do delšího časového úseku. Budete se cítit delší dobu sytí, hladina glukózy v krvi nebude vypadat jak vrcholy Českého středohoří, slinivku nebudete tak prohánět a budete mít víc energie po delší dobu.