Články

Vzpomínám si, jak jsme na začátku devadesátých let v době začínající popularity horských kol objížděli jeden pohárový závod za druhým. Tenkrát přijíždělo až 400 závodníků pro které býval nepřekonatelný problém sehnat ubytování s možností uložení kol, protože nechat kolo v autě přes noc se rovnalo jistotě vykradení stejně před patnácti lety jako dnes. Pravda, bylo to v dobách ranného kapitalismu a zážitky s ilegálním pašováním strojů na hotelový pokoj v druhém patře oknem pomocí lana slouží dnes už jen jako zábavné historky pro pobavení kamarádů. Doba a služby pokročily, ale neříkejte, že jste se osobně nesetkali s tím, že jste si v hotelu nebo penzionu neměli kam zamknout kolo, nemluvě o nějaké možnosti půjčení základního nářadí nutného k opravě vašeho miláčka a že vám nebylo dvakrát příjemné cítit mastný páreček ze snídaně na celodenním švihu, protože ne každý z vás den předtím vyloupil továrnu s jedlou sodou. Pro nás, kteří plánují část své dovolené strávit v sedle kola, svitla před pěti lety naděje. Vznikl projekt Cyklisté vítáni, který kopíruje již zavedené služby pro cyklisty v zahraničí. Projekt v našich krajích vznikl s podporou nadace Partnerství.

Jak takový projekt funguje, jaká jsou kritéria pro udělení certifikace, kde můžeme vyhledat vhodná ubytovací, stravovací a turistická zařízení, co nám cyklistům to má přinést, jaká je budoucnost a rozvoj a hlavně jaká je realita versus proklamace? Papír, email a web snese hodně, proto jsme pro vás otestovali několik zařízeních na vlastní kůži a zeptali se Petra Kazdy z Nadace Partnerství, který je zodpovědný za tento projekt, na několik otázek . Pojďme ale popořádku, nejdříve je potřeba si říct, o co vlastně jde.

Co je certifikace „Cyklisté vítáni“ a co nám má přinést?

Celonárodní certifikační systém Cyklisté vítaní vznikl v Nadaci Partnerství v roce 2006 v rámci programu Greenways (stezky pro bezmotorovou dopravu využívané především pro turistiku, rekreaci a sport), má prověřovat nabídku a vybavenost stravovacích a ubytovacích služeb, kempů a turistických cílů. Podniky a zařízení, která projdou certifikací, jsou označeny zelenobílou známkou s kolem a úsměvem a můžete je vyhledat v databázi na webových stránkách www.cyklistevitani.cz. Vzorem pro projekt byla podobná síť zařízení v Německu s označením Bett und Bike. Cyklisté mají pocítit především zlepšení kvality služeb, které uspokojí jejich specifické potřeby.

Jsou podmínky certifikace dostatečné a snesou srovnání se zahraničím?

Jak již bylo zmíněno, podmínky projektu Cyklisté vítáni kopírují podobné sítě služeb ze zahraničí, např. Bett & Bike v Německu nebo RADfreundliche Betriebe v Rakousku, které již fungují téměř patnáct let. Požadavky se dělí na povinné, doplňkové a pak podle typu podnikání na ubytovací zařízení, stravovací zařízení (restaurace, vinařské sklepy, pivnice),  kempy a turistické cíle (hrady, zámky, muzea, skanzeny a přírodní památky).

Není nutné vyjmenovávat všechna kritéria (ta naleznete na zde), proto aby jste si udělali obrázek stačí seznam povinných kritérií pro ubytovací zařízení.

1.      Možnost ubytování na jednu noc

2.      Nabídka energeticky vydatných snídaní s minimem tuků (na požádání hosta jogurt, müsli, ovoce)

3.      Možnost vyprání a usušení oblečení a výstroje

4.      Uzamykatelná místnost/boxy pro bezplatné uschování jízdních kol

5.      Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol

6.      Možnost umytí kola, základní vybavení pro mytí kola

7.      Lékárnička

8.      Informační tabule Cyklisté vítáni

Mnoho základních podmínek splňuje drtivá většina ubytovacích zařízení bez ohledu na to zda jsou certifikovány, pokud chtějí být alespoň minimálně konkurenceschopní. Zejména v bodě uskladnění kol si nedovedu představit, že dnes funguje penzion či hotel v turisticky zajímavé oblasti, který neumožňuje uzamčení a uložení kol do separátní místnosti a ještě nezkrachoval. Zde by byla na místě tvrdost a přísnost např. několik samostatných místností, alespoň pro skupinky cyklistů. Nechci si hrát na fajnovku, ale kolo za šedesát tisíc se mi nechce nechávat v lyžárně s dalšími dvaceti bicykly. To může mít za následek, že vaše kolo, které jste si opatrně postavili, aby se vám o ostatní neodřelo, naleznete pod dalšími třemi koly v poloze zvané „píchlé tele“. Stejně tak fakt, že k uzamčené místnosti má přístup ještě dalších padesát osob nevyvolává zrovna pocit klidu.

Nepřesná definice kritérií je největší kámen úrazu. Např. co je „základní vybavení pro mytí kola“? Je to kbelík a smeták, nebo k tomu zařízený plácek s hadicí, wapkou, čistícími prostředky a nářadím? Co znamená „základní nářadí na opravu kola“? Je to sada nářadí co se před třiceti lety dávala do kožené brašničky pod sedlo skládačky Eska s klíčem, kterým jste si přivodili několik stehů na dlani? Nebo je to sada kvalitního nářadí, stahováky na kliky a kazetu, centrovací klíč, montážní stojan, dílenská pumpa a centrovací vidlice? Jak je to v kempu s kritériem „kvalitní, pokud možno zastřešené, odstavné místo pro kola“? Slyšíte ty slova „pokud možno“... pokud to možné není, tak pro někoho může být kvalitní místo i pěkný plácek pod stromem. Základní povinná kritéria jsou vágně definovaná a při troše dobré vůle a minimální investice, se do něj „vejde“ skoro každé solidní zařízení. Škoda, že např. „zajištění odvozu či přepravy zavazadel pro cyklisty“ není v povinných kritérií, ale jen v doplňkových. Z těch si ale každé zařízení vybere jen tři, která chce dodržovat.

V porovnání se zahraničím je jedna věc, která stojí za úvahu. V databázi na stránkách www.cyklistevitani.cz je přes tisíc certifikovaných zařízení. V Německu je jich asi 4500, když uvážíme, že Německo má osmkrát více obyvatel, vychází to, že v Čechách a na Moravě je uděleno téměř čtyřikrát vyšší počet certifikací než u našich sousedů. Zdánlivě se to může zdát pozitivní, ale opačný výklad může říkat, že se certifikace rozdává komukoliv nehledě na kvalitu.

Jaká je realita versus proklamace?

V hodnocení vycházím z několika zdrojů. Prvním jsou vlastní zkušenosti, druhým je namátkové oslovení několika zařízení pomocí emailu a telefonátu a v neposlední řadě stojí za zmínku  hlas lidu z diskuzního fóra.

1. Diskuzní fórum

Začněme od konce, diskuzním fórem. Je korektní uvést, že příspěvky nemusí být objektivní, neboť víme, že přispěvovatelé nemusí být typickým vzorkem klienta. Každopádně nelze ignorovat fakt, že všechny komentáře vyznívají negativně. Pro ilustraci uvádím několik citací.

2. Na vlastní kůži

Nejcennější zkušenosti jsou ty na vlastní kůži. V minulých letech jsme se ženou a dětmi navštívili několik certifikovaných zařízení. Jedno se nacházelo v našich nejvyšších horách, kterým vládne vousatý stařík a druhé se nachází v jižních partií naší země v hlubokých lesích, které si kromě cyklistů oblíbil i kůrovec. Oba penzióny se přístupem ke kolařům dramaticky lišily.

Stojan na kola u vchodu k baráku naznačoval, že na Šumavě jsou na sportovce na dvou kolech zvyklí. Místnost k uložení bicyklů byla pěkná, uklizená a hlavně prostorná. Nutno podotknout, že v chatě nebylo mnoho hostů, proto nebyl problém sdílet místnost pro kola ještě s jedním postarším párem. Nářadí jsme naštěstí nepotřebovali, nicméně k dispozici byla dílnička, s kterou by pan domácí směle mohl vystupovat v reklamě na jeden z mnoha kutilských řetězců. Samozřejmostí byla hadice s vodou, kbelík a smetáčky určené k mytí strojů. O snídaních a bohatosti výběru se nemá ani cenu zmiňovat, to je dnes již běžným standardem.

V Krkonoších bylo vidět, že jsou větší specialisté na zimní sezonu. Uložení kol v nevzhledné, mrňavé a nevhodné lyžárně, kam se naše kola nakonec nevešla, takže nám stála na chodbě, nás nenechávalo klidnými, až jsme si „vydrndali“ možnost dát si kolo na pokoj. Ten byl bohužel již taky malý, že jsme se do něj skládali jak kostičky v legendární hře Tetris. Sehnat alespoň kbelík na umytí kola byl nadlidský výkon a obětovat „vlhčáky“ určené pro zadky našich malých dětí jsme nechtěli.

Další zkušeností je například ZOO, kde bych i přes certifikaci, návštěvu s kolem nedoporučoval. Jedinou známkou, že jsou zde cyklisté vítáni, je stojánek na bicykly, který je u každé větší sámošky, což nepovažuji za žádnou přidanou hodnotu. Nepotřebuji mýt stroj v kleci hlídán divokými šelmami, ale uvítal bych místnost s pracovníkem, který vám vydá kolo na lístek. Nechápu, proč není tato potřebná služba jedním z kritérií certifikace turistických cílů s označením Cyklisté vítáni. Stejný problém je u hradů, zámků a podobných cílů pro cykloturisty.

3. Email a telefonát

I na základě emailu a telefonátu lze alespoň v omezené míře zjistit, jak je na tom zařízení s láskou k cyklistům, deklarovanou zelenobílou známkou Cyklisté vítáni. Minimálně se dozvíte, jak ne/příjemný je personál. Napsal jsem a následně zavolal deseti adeptům pro můj fiktivní pobyt s kolem. Dva se neobtěžovali odpovědět, v pěti případech bylo znát, že s cyklisty mají co do činění a kladně odpověděli na dotazy, které vycházely s povinných podmínek certifikace. Jak již bylo zmíněno, podmínky jsou formulovány velmi obecně, proto i představa provozovatelů byla značně rozdílná. Na můj dotaz, zda je možné si kolo umýt jsem obdržel níže uvedené doslovné odpovědi. Dva naprosto odlišné přístupy, ale oba splňují podmínky certifikace.

Ve třech případech mi odpověděli záporně a dá se tvrdit, že o certifikaci, kterou disponují, snad ani nevěděli. Nejvýmluvnější bude citace jedné z odpovědí:

S „luxusním“ hotelem, který má certifikaci jsem se setkal i v Praze. Už se vidím, jak v něm procházím vedle restaurace, kde hosté do sebe hrnou krevety, zablácený od hlavy až k patě a personál mě s úsměvem zve ke stolu, protože zde jsou cyklisté vítání.

Zaručuje certifikace Cyklisté vítáni kvalitní služby pro cyklisty?

Do jisté míry ano. Jen je velkou otázkou, jak si jednotliví provozovatelé vykládají plnění povinných podmínek certifikace, protože ty jsou formulovány příliš obecně, což dokazují výše uvedená fakta. Nejsem schopen seriózně říct, jak jsou hodnotitelé při udělování certifikací přísní, protože jsem u takového procesu nebyl přítomen, ale přikláněl bych se k názoru, že to s posouzením zda udělit certifikaci nebude tak dramatické. Pokud bychom to přehnali, dá se tvrdit, že při troše dobré vůle je schopen podmínky certifikace splnit skoro každý. K tomuto tvrzení, mimo jiné, vede fakt, že je v ČR čtyřikrát větší počet udělených certifikací na počet obyvatel než v sousedním Německu. Není v tomto případě lepší méně a kvalitně, než lámat rekordy v kvantitě? Více by prospělo, kdyby podmínky byly detailněji specifikovány a udělení certifikace by provozovatele stálo nemalé úsilí a investice. Podstatně menší počet zařízení s garantovanou kvalitou, by udělal větší službu cyklistům, než obrovský počet zařízení, která přináší specifickým klientům minimální přidanou hodnotu.

Myšlenka pomoci usnadnit cyklistům výběr ubytování, stravování a turistických cílů je přínosná. Projekt Cyklisté vítání má za určitých podmínek budoucnost. Nově se připravuje středoevropský portál s tipy na dovolenou na dálkových stezkách Greenways s možností vyhledání ubytování pro cyklisty nejen u nás, ale i v Německu, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a Rakousku. Realizátoři by měli naslouchat zpětné vazbě cyklistů, aby se nestal pojem Cyklisté vítáni pouhou cedulkou, která provozovatele stojí naprosté minimum investic finančních i pracovních a pro cyklisty má nulovou hodnotu.