Rady

Roku 1978 doslal Peter Mitchell Nobelovu cenu za výzkum koenzymu Q10 (zvaného též ubidekarenon či ubichinon). A od té doby se tato látka neúnavně zapisuje do povědomí odborné i laické veřejnosti.

Koenzym Q10 je nezbytný pro prakticky veškerou produkci energie v organismu. Při výraznějším poklesu jeho množství v těle může docházet k nežádoucím stavům, jako jsou například: vysoký krevní tlak, snížení výkonnosti, nepřekonatelná únava, zhoršená schopnost regenerace a dokonce i vznik některých srdečních onemocnění.

Bez koenzymu Q10 by nefungovaly buněčné elektrárny

Koenzym Q10 je látka podobná vitamínům, kterou nutně potřebují enzymy jako spouštěč („startér“) své aktivity. Koenzym Q10 je naprosto nepostradatelný pro produkci energie v těle. Tímto způsobem působí přímo v mitochondriích, živiny spalujících a energii produkujících buněčných elektrárnách. Koenzym Q10 si náš organismus vytváří sám a také jej získává z některých potravin. Tato skutečnost je významná především v situacích, kdy jsou na jeho přísun zvýšené nároky, nebo je jeho tvorba, např. ve vyšším věku či vzhledem k zdravotnímu stavu, nedostatečná. Na rozdíl od většiny koenzymů je Q10 látkou ve vodě nerozpustnou, naopak se dobře rozpouští v tucích (podobně jako vitamíny A,D,E a K).

Nejvýznamnější antioxidant a ochránce srdce a imunity

Koenzym Q10 se účastní řady biochemických dějů umožňujících vstup minerálů, stopových prvků a některých dalších prospěšných a potřebných látek do buňky. Je naprosto nepostradatelný pro imunitní pochody v organismu a dobré fungování srdce. Koenzym Q10 patří mezi nejvýznamnější antioxidanty - lapače volných radikálů (více o antioxidantech ZDE). Uplatňuje se především v situacích, kdy je v těle velké množství volných radikálů a velmi málo antioxidantů, které by si s radikály okamžitě poradily a ochránily buňky před jejich zhoubným působením. V takových okamžicích se koenzym Q10 spotřebovává velice rychle, což sice krátkodobě vyřeší aktuální krizi, nicméně pak může tento schopný antioxidant chybět jinde. Koenzym Q10 si organismus zhruba do 30 let věku vyrábí sám, tato schopnost však s věkem a spolu s některými onemocněními klesá.

Na jeho zvýšený příjem by tedy měli dbát především sportovci, senioři, dále také pacienti s vysokým krevním tlakem, kardiaci, astmatici, lidé léčící se kortikoidy, diabetici, pacienti s degenerativními svalovými chorobami, osoby postižené Alzheimerovou a Parkinsonovou nemocí. Koenzym Q10 může též pomoci při potížích s dásněmi, neboť podporuje jejich regeneraci a hojení. Dále pomáhá při chronické únavě a úbytku sil, zvláště pak ve vyšším věku. Více odborných informací lze nalézt např. na: www.q10.cz.

Q10 a sport

Již tedy víme, že je u aktivních sportovců velmi vhodné, hlídat si jeho dostatečný příjem, neboť při zvýšené fyzické aktivitě rychle stoupají nároky na jeho spotřebu, zvláště pak ve svalových vláknech. Sportovcům ve středním a seniorském věku, kteří mívají velmi často vyšší krevní tlak, pomáhá koenzym Q10 chránit srdce. Sportovní aktivity dále kladou zvýšené nároky nejen na srdce, ale vcelku logicky i na celkovou tvorbu energie. Tělo pak musí mít dostatek koenzymu Q10, aby tuto energii dokázalo vyrobit. Důsledek potencionálního nedostatku je v takových případech vcelku zřejmý: přichází únava a pokles výkonnosti. V souvislosti se sportem je dobré si připomenout i notoricky známou skutečnost, že objem škodlivých volných radikálů v těle roste s intenzitou i délkou sportovního výkonu, zvláště pak je-li prováděn ve znečištěném prostředí (jízda na kole po rušných komunikacích apod.).

Máte ho dost?

V případě, že jste mladí, zdraví a dbáte o svůj jídelníček a kondici, Q10 vám s největší pravděpodobností nechybí. Jakmile se však překulí kulatá „30ka“, měli byste se zamyslet nad tím, zda si váš životní styl (zvýšená fyzická zátěž, permanentní stres, kouření, vysoký krevní tlak, užívání léků na snižování cholesterolu apod.) neříká o vyšší příjem koenzymu ve stravě, či přímo ve formě doplňku stravy.

Dle publikace Zdraví a potravní doplňky od RNDr. Petra Fořta, CSc. se při preventivním užívání (sport apod.) podávají dávky okolo 30 mg denně, ideálně po dobu několika týdnů. Léčebné dávky, které jsou plně v kompetenci lékaře či nutričního terapeuta, začínají na 100 mg za den. Ve výjimečných případech se blíží až k 500 mg. Zmíněná publikace ani výrobci se nezmiňují o žádných vedlejších účincích, prý nebyly zaznamenány ani při výrazném předávkování!