Rady

Lecitin byl výživovým hitem sklonku minulého století, a ač se jeho úžasné vlastnosti nijak nezměnily, postává dnes poněkud pozapomenut ve stínu novějších a modernějších preparátů.

Na počátku bylo vejce. Aneb jak lecitin ke jménu přišel.

Na přelomu roku 1846 a 1847 izoloval jistý pan Gobley z vaječného žloutku oranžově zbarvenou lepkavou substanci, kterou o desítky let později čekala doslova hvězdná kariéra v potravinářském průmyslu. Pan Gobley pokřtil svůj objev dle jeho „rodiště“. Nazval jej totiž lecitin, podle řeckého „lekithos“ - žloutek. Totožnou látku pak tento vědec se silným žaludkem nalezl ještě např. ve žluči, krvi a mozkové hmotě.

Z chemického hlediska patří lecitin mezi fosfolipidy a je nepostradatelnou součásti buněčných membrán živočichů (i člověka) a rostlin.  Lecitin je pro své emulgační a antioxidační schopnosti hojně využíván v potravinářském průmyslu, kde suverénně zapadl mezi takzvaná (a mnohdy naprosto zbytečně obávaná) „éčka“.

E 322 coby mozkový nutrient

Působnost lecitinu se však neomezuje pouze na zlepšení chuťových a visuálních vlastností potravin (např. trvanlivost, lesk, aroma), neboť má ještě mnoho dalších zajímavých předností.  

Již mnoho let je řazen k tzv. mozkovým nutrientům, tedy látkám zkvalitňujícím mentální i některé tělesné funkce organismu - např. zlepšuje paměť, koncentraci, schopnost rychle reagovat, snadněji se učit apod.  Nicméně mimo působení na centrální nervovou soustavu má lecitin ještě zajímavé využití ve sportovní výživě, speciálně zaměřených preventivně-léčebných dietách a dále i v dietách redukčních, neboť ovlivňuje metabolismus tuků. Přesněji řečeno, urychluje jejich přeměnu v energii.

A tak jej znají nejen konzumenti nejrůznějších dietních drinků, coby jejich nedílnou součást, ale třeba i kulturisté ve fázi „rýsování“.  Na trhu je potom k dostání jak isolovaně (např. tobolky, ochucený granulát), tak v kombinaci s jinými účinnými substancemi. Oblíbená je např. vláknina s lecitinem, syrovátka s lecitinem nebo třeba lecitinem obohacená rostlinná mléka.

Pomáhá sportovcům i nemocným

 Výjimečné situace (náročný sportovní výkon, nemoc apod.) si žádají výjimečné činy, což v tomto případě znamená dodání lecitinu ve formě doplňku stravy. Kdy mohou takové situace nastat a jak konkrétně může lecitin pomoci?

• U sportovců a těžce fyzicky (i duševně) pracujících urychluje proces regenerace
• Zlepšuje činnost mozku, a to i v pokročilém věku
• Zmírňuje bolesti kloubů, pozitivně ovlivňuje jejich aktuální kondici
• Působí kladně na kvalitu pokožky, nehtů a vlasů
• Přispívá k léčbě psychických onemocnění (maniodepresivní stavy)
• Snižuje hladinu „zlého“ cholesterolu (LDL)
• Stabilizuje poměr mezi LDL a HDL („hodný“ cholesterol)
• Je vhodným preventivním prostředkem při mozkových příhodách (čistí cévy, snižuje tlak)
• Je řazen mezi podpůrné prostředky při redukčních dietách
• Pomáhá pacientům s nemocemi jater (hepatitida, cirhóza apod.) i osobám, které je enormně zatěžují (náruživí konzumenti alkoholu)
• Pomáhá zlepšit stav pacientů s Parkinsonovou i Alzheimerovou chorobou

Dávkování se odvíjí od indikace

Obvyklá denní dávka lecitinu se při preventivním a terapeutickém užití pohybuje od 2000 do 5000 mg. Lecitin se konzumuje během jídla, příjem je lepší rozložit do dvou denních dávek.  Avšak například v případě léčby Alzheimerovy choroby se příjem lecitinu mnohonásobně navyšuje, v takovém případě má však hlavní slovo lékař!

Nejbohatšími přirozenými zdroji lecitinu je: sója, sójový olej, arašídy, arašídový olej a máslo, játra, pšeničné klíčky, rýže, kukuřice, vejce, slunečnicová semínka, fazole

Lecitin však není pouze jeden jediný, lecitiny tvoří vcelku početnou rodinu. Jednotliví příbuzní se liší např. složením mastných kyselin. Obsah těchto kyselin určuje surovina, která byla pro výrobu použita. Ač je lecitin nejčastěji získáván ze sójových bobů, používá se, avšak v daleko menší míře, i lecitin z vajec, rýže, řepky, slunečnicových semen nebo syntetický. Pravděpodobně jediným, a pro některé z nás dosti zásadním, problémem velmi častého používání sójového lecitinu v potravinářském průmyslu je jeho potencionální alergizující efekt u osob s prokázanou potravinovou alergií na sóju.

Všeho s mírou! I lecitinu

Lecitin patří mezi málo sporné a vcelku bezpečné doplňky stravy, avšak při pravidelném užívání velmi vysokých dávek, podobně jako je tomu u mnohých vitaminů, se mohou vyskytnout mírné nežádoucí účinky. Mezi ty nejčastější patří: nevolnost, nadýmání, průjem a nadměrné pocení. O něco větší riziko může hrozit velmi senzitivnímu konzumentovi v případě, je-li alergický na sóju, jež je jedním z hlavních zdrojů pro získání lecitinu (sójový lecitin). V takovém případě je na místě konzultace s vaším alergologem, názory na tuto otázku se totiž kupodivu liší i v odborných kruzích.