Rady

Rám jízdního kola výrazně rozhoduje o jízdních vlastnostech bicyklu jako celku. Kromě geometrie a konstrukce rámu závisí také na materiálu, z něhož je rám vyroben. Výrobci jízdních kol se snaží výběrem materiálu a konstrukcí vyrobit co nejlehčí rám s co nejvyšší pevností a co nejdelší životností. Jednotlivé materiály se liší hmotností, ale i fyzikálními vlastnostmi a nebo technologickými možnostmi zpracování a obrábění.

Ocel

Bývaly doby, kdy ocel naprosto dominovala. Byl to prakticky jediný používaný materiál pro výrobu rámů, který však začaly vytlačovat rámy duralové a později karbonové. Oproti hliníku ale ocel disponuje vyšší pevností a velmi nízkou unavitelností. Na druhou stranu však také podléhá korozi, takže povrchové úpravy rámu jsou nutné.

Dnes můžeme ocel najít spíše u jízdních kol levnější třídy, a to tzv. Hi-Ten ocel, která je pevná, ale zároveň má rám z ní vyrobený poměrně vysokou hmotnost. A nebo naopak až u dražších kol, kde je použití oceli znakem exkluzivity. Používá se chrom-molybdenová (Cr-Mo) ocel. Takové rámy jsou svařeny z trubek o dvojí mocnosti stěn (double butted), kdy ve střední části trubky je materiál stěny tenčí a na krajích, kde je více namáhán naopak silnější.

Ocel totiž mnozí cyklisté vnímají jako srdeční záležitost, pochvalují si pohodlnost ocelových rámů (ocel pobírá nerovnosti při jízdě lépe než hliník) a jsou ochotni ustoupit ze svých nároků na hmotnost. Ačkoliv je pravda, že špičkové (a drahé) ocelové rámy mohou zdárně uspokojit i „gramaře“.

Hliník

I tento materiál patřil na dlouhou dobu k nejčastěji používaným, neboť poskytl jízdním kolům snížení hmotnosti (je třikrát lehčí než ocel) a umožňuje postavit rámy i poměrně levně. Sám hliník je velmi měkký, proto se musí zpracovávat do slitin, aby se dal použít pro výrobu rámu jízdního kola. I tak ale zůstává hliníková slitina měkčí a uvádí se, že pro získání stejné pevnosti jako u ocelových rámů by trubky musely být třikrát silnější, což s sebou ale nese znovu navýšení hmotnosti. Proto se u jízdních kol používají hliníkové trubky s větším průměrem, čímž se získá celková pevnost při zachování nízké hmotnosti.

Hliníkové rámy i dnes najdete u mnoha kol. Rámy z tohoto materiálu jsem dnes vnímány jako předstupeň karbonových rámů, ale neplatí pravidlo, že hliník je v současnosti vyhrazen pro levná kola. I dražší kola mohou z různých důvodů dosud spoléhat na hliníkové rámy. Najdete je také u většiny jízdních kol typu trekking nebo kros.

Karbon

Uhlíkový kompozit je pětkrát lehčí a má šestkrát větší pevnost než ocel a proto je využíván nejen ke konstrukci cyklistických rámů. Podle typu, směru vláken, způsobu pletení, zvolené pryskyřici a nebo dalších materiálech (např. kevlar a jiné) vznikají rámy různých vlastností. U technologie monocoque, kdy jsou karbonové pláty namotávány na předem připravenou formu tak, aby ho v místech s větším namáháním byla větší vrstva a naopak méně na místech nenamáhaných, vznikají rámy velmi pevné a přitom lehké.

Obecnou výhodou kompozitních materiálů karbonového nevyjímaje je vysoká pevnost, nízká hmotnost a velice příznivý průběh únavové křivky. Karbonové rámy mají vysokou trvanlivost, neboť v důsledku namáhání stárnou velice pomalu. Daleko víc je ale ohrožuje jednorázový náraz z jiného směru, než na jaký je rám konstruovaný, takže třeba pád na kole může mít pro rám fatální důsledky.

Tím, co ale majitelé karbonových rámů kvitují je pohodlí, neboť karbon tlumí vibrace a rázy. Pokud toužíte po karbonovém rámu, odpověď na mnohé otázky najdete v článku Potřebujete na kole karbonový rám?

Titan

Ušlechtilý kov a naprosto exkluzivní materiál pro výrobu rámu dělá z jízdního kola klenot v pravém slova smyslu. Titan je náročný na zpracování a také velmi drahý, na druhou stranu je však z něj vyrobený rám velmi lehký při pevnosti blízké oceli. Pro výrobu rámu se používá jeho slitina s hliníkem a vanadem.

Titanový rám má schopnost aktivně pohlcovat vibrace, je lehký, odolává korozi a materiálové únavě. Takové rámy zpravidla naleznou příznivce v řadách jednoduchého designu, protože titan sám je jako materiál krásný. Nevýhodou je jeho vysoká pořizovací cena (jen za rám od cca 40-50 tisíc korun) a složitost případných oprav. Titan se svařuje ve speciální ochranné atmosféře a je potřeba při tom dodržovat technologický postup – proto vám titanový rám nesvaří jen tak někdo.

Foto: archiv redakce