Rady / Buď fit na kole

Typ postavy (somatotyp) je nám vrozený. Ovlivnit oblost oblin i hranatost hran sice částečně lze, avšak základní siluetu máme předurčenou už od kolébky. K obezitě tíhnoucí endomorfní typ závidí ektomorfovi sklon k hubenosti, ten zas se závistivou jiskrou v oku pošilhává po majiteli postavy mezomorfního typu, který má předpoklady k tomu, vypadat i při nenáročném pravidelném sportování jako atlet. V běžném životě však nebývá popsaná situace tak vyhrocená, jednotlivé somatotypy se rozličně překrývají, jednotlivé složky mohou však být i vyrovnané.

Předurčený nám není pouze somatotyp, ale pravděpodobně i sklon k přechodnému mírnému zvýšení hmotnosti v období zimy. Pokud v zimním období pravidelně míváte 2 až 4 kg v dočasné úschově, abyste je pak na jaře utopili v potu během začínající sportovní sezóny, nebo třeba zaryli do hlíny při pracích na zahradě (naši předci je „odkládali“ na poli), bude vše patrně v pořádku. Jestliže si však tyto zimní kilogramy schováte i na příští rok, nastartujete efekt sněhové koule, která se valí prostorem, a čím déle se koulí, tím objemnější je. Proč vlastně míváme v zimním období tendenci přibývat na váze?

Přibral jsem přes zimu: racionální pohled

Za přechodným či bohužel často i trvalým nárůstem hmotnosti v zimním období vždy stojí soubor mnoha příčin. To, v jakých konkrétních poměrech tento „tučný koktejl“ namícháme, je individuální. Možné ingredience jsou zhruba následující:

Kaloricky vydatné stravování o svátcích
V období vánočních a novoročních svátků je náš jídelníček bohatý na velmi kalorická jídla a pochutiny. Navíc pijeme více alkoholu obsahujícího značné množství prázdných kalorií. Horké nápoje vydatně sladíme. Navíc ke svátkům patří i vydatný odpočinek, což ve výsledku znamená velký kalorický příjem a nepatrný výdej.

Méně pohybu
Pokud nejsme zrovna na horách, obvykle v zimě výrazně omezujeme venkovní sportovní aktivity. Nepracujeme ani na zahradě a krátké dny nás připravují o aktivně strávený čas venku. Za světlých letních večerů se prostě s větší radostí a elánem běhá, jezdí na kole, chodí na delší procházky apod., a to i ve všední den.

Nedostatečná motivace
Obzvláště dámy mají během zimního období méně motivace k hlídání hmotnosti, narůstající obliny se jednoduše schovají pod nový svetr, období bikin je daleko.

Chuť na vydatnější jídla
Zima s sebou logicky přináší i chuť na teplá a vydatná jídla. Lehké studené zeleninové saláty nás většinou v zimě nelákají, což umocňuje i „chutiprostá“ zelenina z dovozu. Ovocná svačinka nás během studených dní také příliš neuspokojí.

Více melatoninu v těle
Se „zimními chutěmi“ překvapivě souvisí i kratší den a delší noc. Jak? Šišinka (epifýza) totiž v zimě produkuje více hormonu melatoninu, jehož produkce je závislá na tmě. Zvýšená hladina tohoto hormonu zase provokuje pocit ospalosti a chuti k jídlu!

Méně vitamínu D
Zakukleni do vrstev oblečení vystavujeme nedostatkovým slunečním paprskům jen malou část pokožky, což má za následek nižší tvorbu vitamínu D. Nedostatek „déčka“ pak pravděpodobně přispívá k ukládání většího množství tuku.

Málo tekutin
V zimě málo pijeme, pocit žizně je vzhledem k chladu slabší, pitný režim tak bývá mnohdy absolutně nedostatečný. A právě optimální pitný režim je při snaze o redukci hmotnosti nebo její udržení jeden ze zásadních faktorů.

SAD
Senzitivním jedincům přináší zima nejen chlad, ale také SAD. Seasonal Affective Disorder (sezónní afektivní porucha) patří mezi patologické depresivní stavy. SAD se projevuje přejídáním, nezvladatelnou chutí na sladké, poruchami spánku, únavou a prudkým kolísáním nálad.

Nemoci
Mnohým z nás začíná spolu se zimní sezónou i sezóna zvýšené nemocnosti. A jsme-li nemocní, nemůžeme sportovat. V době rekonvalescence jsme slabí a lékař (a ani naše tělo) nám aktivnější pohyb rozhodně nedoporučí. Navíc ani smog a zvýšené riziko prochladnutí oslabené tělesné schránce příliš nepřidá. A tak se velmi lehce stane, že zimu neplánovaně prolenošíme.

Předsevzetí
Pokud patříte k jedincům spoléhajícím na změnu životního stylu s následným úbytkem hmotnosti jako důsledek redukčního novoročního předsevzetí, možná si v závěru roku tak nějak podvědomě dopřáváte dvojnásob, neboť vám doba buší na dveře. Nicméně ne každý svá předsevzetí dotáhne do konce. A tak se může lehce stát, že přes svátky zbytečně přiberete mnohem víc a nakonec neshodíte takřka nic.

Ztráta elánu
Zima, pokud zrovna nejste na sluncem zalité sjezdovce či v bílé stopě, prostě není příliš inspirující. Zato jaro a léto nás ponouká k nejrůznějším aktivitám, snažíme se ztrávit maximum času venku, chodíme na procházky, výlety, sportujeme, chceme pěkně vypadat, dobře se nám hubne, jednoduše jsme aktivnější a vydáváme více energie.

Přibral jsem přes zimu: dědictví předků?

Kromě výše uvedených naprosto logických příčin možného zimního zaoblování je jeho pravděpodobnou příčinou i (snad genetické) dědictví našich prapředků. Na tom, že má organismus tendenci se ukládáním tukových zásob chystat na zimu, se shodují mnozí dietologové. Ostatně stále je tento jev velmi dobře patrný ve zvířecí říši.

A jelikož vše souvisí se vším (nebo alespoň s mnohým), lze vidět jako možnou příčinu i skutečnost, že v přírodě bylo nejvíce snadno dostupné potravy v létě a na podzim. Naopak zimy byly chudé, a tak bylo potřeba se na ně důkladně připravit. Dnes tučné a hubené měsíce nerozlišujeme (Tesco má otevřeno stále). Bohužel lidský organismus má i nadále tendenci jet po vyjetých kolejích. Pokud jeho „setrvačnou jízdu“ vědomě nepřibržďujeme, nebo neuvítáme jaro obutím běžecké obuvi či usednutím na kolo, prací na zahradě apod., možná nám „tučná zimní výbava“ zůstane až do příští zimy. V uvedených souvislostech lze tedy mírný nárůst hmotnosti (2 – 4 kg, úměrně fyzické konstituci) považovat za fyziologický. Nicméně pokud není váš životní styl s jarem nastaven na větší energetické výdeje (např. začátek cyklistické sezóny), je nutné pomýšlet na uvedení věcí do původního stavu.