Články

Nejen hlavní město, ale i celé Dánsko přeje cyklistům. Cyklostezky v zemi tvoří hustou síť o celkové délce 10.000 km. Na kole se zde jezdí po celý rok a snad každý Dán má kolo. Kodaň coby metropole nejmenšího státu ze skandinávských zemí jde v tomto modelu příkladem. Ve městě, jež bylo před dvěma lety zvoleno prvním cyklistickým městem světa, žije asi půl milionu obyvatel, v celé městské aglomeraci pak něco přes milion a třetina z nich se za prací nebo studiem dopravuje v sedle jízdního kola. Přináší to své ovoce, neboť se městu daří držet hladinu emisí na poměrně nízké úrovni.

Historie cyklistiky v Kodani

První „cyklistická“ horečka zasáhla Kodaň v letech 1860-1870. Zástupci vyšších společenských tříd si oblíbili dřevěná kola bez pedálů, a to především ke sportu a jako výplň volného času, zároveň se předháněli, kdo se na něm objeví v ulicích města jako první. Rozvoj jízdních kol přišel až na konci 19. století, kdy se kola rozšířila i mezi méně majetné občany města. Tehdy také vznikla první „cyklostezka“ a roku 1905 vznikla Dánská cyklistická vedeta následovaná Dánskou cyklistickou unií (1907), které se prosazovaly za další rozvoj cyklistiky.

Ve 20. a 30. letech bylo jízdní kolo bráno jako symbol zdravé, přirozené denní existence v Kodani. Za druhé světové války byl nedostatek pohonných hmot a náhradních dílů důvodem, proč Kodaňané upřednostnili jízdní kolo před motorovými vozidly. A jejich obliba pohybu na kole přečkala i boom automobilové dopravy v 60. letech 20. století, kdy začaly kodaňské cyklostezky ustupovat.

Objevila se skládací mini-kola s možností převážení v kufru auta nebo prostředcích městské hromadné dopravy. V 70. a 80. letech 20. století přispěl k uvažování nad alternativními dopravními prostředky a popularizaci cyklistiky mix energetické krize, recese a vzrůstu znečištění ovzduší. V Kodani byly zavedeny neděle bez aut a velké demonstrace přiměly vedení města k rozvoji cyklostezek a zlepšení podmínek pro cyklisty. V 90. letech vznikla první národní cyklostezka na světě. Kodaň zavedla program půjčování kol a zájem Kodaňanů o cyklistiku je stále velký. Dnes je pro obyvatele Kodaně a koneckonců celého Dánska pojem městská doprava pevně spojen s jízdním kolem.

Symbol městské cyklistiky

V Dánsku jsou cyklisté integrovanou a respektovanou součástí denního městského provozu. Řidiči na ně netroubí, divoce negestikulují ani nenadávají. Na kola jsou totiž zvyklí, sami na něm jezdí. V ulicích převažují městská kola a na nich jede pošťák, elegantně oblečený bankovní úředník i dáma v šatech a klobouku. Systém tu funguje, cyklistům jsou k dispozici široké cyklostezky, dlouhodobá práce nad územními plány zohledňující zájmy uživatelů cyklostezek je vidět na každém kroku.

Podobně jako to v některých českých městech znáte zpoza volantu, existuje i v Kodani něco jako „zelená vlna“ – na semaforech je nastavena zelená tak, aby cyklisté mohli stále jet a nebyli ve své cestě za zaměstnáním zdržováni.

Dánsko a Kodaň jsou dnes symboly cyklistiky a také do jisté míry živou laboratoří, kde vzniká celá řada nových cyklistických projektů, nápadů a vizí. Rodí se zde nové trendy, a to jak na poli designu, tak i v bezpečnosti nebo funkčnosti. Za účelem zkvalitnění služeb pro cyklisty byl v Dánsku vyvinut informační systém podávající informace o cyklistických mapách, trasách, dopravě zavazadel, pronájmu jízdních kol, cyklistického nářadí a mnoha dalších věcech.

Velkým propagátorem kodaňského životního stylu ve světě je filmař, fotograf a také specialista na územní plánování Mikael Colville Andersen. Ten více než tři roky dokumentoval unikátní cyklistickou kulturu Kodaně ve fotografiích a sociálních dokumentárních filmech. Nyní jezdí po světě a přibližuje cestu Kodaně k častějšímu využívání kola obyvateli měst.

Cíle do roku 2015

Na příkladu Kodaně lze vidět, že jízdní kolo má své místo i v zemi s vysokou životní úrovní. Podle vedení města je ale pořád co zlepšovat. Kodaň proto chce zvýšit poměr cyklistů denně využívajících kolo k osobní dopravě po městě ze současné třetiny na polovinu, čímž ušetří dalších 80 tisíc tun emisí CO² za rok. Jen pro srovnání uvedeme, že Praha usiluje o zvýšení počtu uživatelů cyklostezek ze současných 2,6 % na 7 % v roce 2020 (viz článek Koncepce cyklistiky v Praze do roku 2020). Zároveň chce Kodaň zajistit, aby se 80 % cyklistů cítilo v provozu bezpečně a o polovinu se snížil počet zraněných cyklistů.

Kolo se pro kodaňské obyvatele stalo pevnou součástí života, která je osvobodila od závislosti na jiných dopravních prostředních. Kromě mentality lidí na tom má nemalé zásluhy také vedení města, jedno z nejvíce životu přívětivých měst na světě.

Když to funguje v Kodani, může to fungovat i u nás?