Rady

Každý jsme „od přírody“ jiný somatotyp; někdo má postavu atleta s vyšším zastoupením svalové hmoty (mezomorfní typ), jiný má spíše sklony k obezitě (endomorfní typ), další je hubený (ektomorfní typ). Somatotypy se mezi sebou samozřejmě různě překrývají, takže můžeme mít mezomorfního endomorfa i endomorfního mezomorfa.  V populaci však najdeme také tzv. střední somatotyp, kdy jsou všechny 3 složky vyrovnané. Somatotyp je nám vrozený, mnohdy očividně zděděný a mnoho s ním nenaděláme. A tak bude proporcionálně jinak vypadat mezomorf a ektomorf vážící 60 kg a měřící 170 cm.

I proto je vcelku komplikované říct, jaká je naše přesná ideální hmotnost. Její rozmezí lze sice přibližně určit pomocí indexu BMI (kalkulačka např. zde: http://www.abecedazdravi.cz/bmi), ale ten je, podobně jako mnoho dalších výpočtů (indexů) ideální váhy, spíše orientační. Co je tedy důležité? Opravdu důležitým ukazatelem je množství tělesného tuku a objem aktivní svalové tkáně.

I nadváha může být relativním pojmem

Můžete mít sice nízké BMI, např. 21, ale rozhodně to neznamená, že jste v dobré fyzické kondici. Překvapivé je, že i štíhlé slečny s BMI lehce přes 20 mohou mít relativně dost podkožního tuku a extrémně málo svalové hmoty (sport je pro ně sprosté slovo a štíhlou linii si drží pomocí nárazových diet a nejrůznějších potravních doplňků či léků).

Podíl tuku a svalové hmoty v organismu jsou vám schopni přesně určit ve specializovaných lékařských či sportovních pracovištích (např. CASRI v Praze, FTVS UK v Praze), orientačně je umí změřit moderní váhy a speciální přístroje (např. přístroj In Body). Potom můžete zjistit, že i s mírnou nadváhou a s BMI pohybujícím se nad hranicí 25, lze mít v těle relativně málo podkožního tuku a dostatek svalové hmoty. A tak na tom můžete být fyzicky a dokonce i zdravotně lépe, než leckterá štíhlá slečna či muž.

Jaká nadváha je riziková?

Je velmi pravděpodobné, že pokud si po mnoho let udržujete rozumnou stabilní hmotnost a vyvážený poměr svalové hmoty a tuku v těle, budete na tom z hlediska kondice a zdraví potencionálně nejlépe. Naopak nejhůře jsou na tom, vcelku logicky, jak lidé obézní, tak jedinci velmi štíhlí, pohybující se na hranici podvýživy. Nicméně velmi ostražité musí být i osoby s velkými výkyvy tělesné hmotnosti a také jedinci se značným množstvím tělesného tuku na úkor svalové hmoty.

Např. badatel David Feeny z Kaiser Permanente Center for Health Research si na základě pozorování troufá říci: „Není žádným překvapením, že extrémní podvyživenost a nadměrná obezita zvyšují riziko úmrtí, překvapivé ovšem je, že mírná nadváha může přinést lidem výhodu delšího věku“.

 Ve Spojených státech dokonce proběhl jeden výzkum s velmi překvapivými výsledky a jeho závěry byly dokonce publikovány v roce 2005 v odborném časopise Journal of the American Medical Association. Výzkumníci došli k závěru, že lidé s mírnou nadváhou žijí déle, než lidé štíhlí. Tyto výsledky jsou sice zajímavé, avšak nezohledňují kvalitu života lidí s nadváhou, která bývá často nižší, než u lidí s normální hmotností.

Jenže co je to mírná nadváha?

Z dietologického hlediska je to stav, kdy se BMI pohybuje v rozmezí 25-29,9.  Pokud jste se však přehoupli přes další magické číslo 30, buďte ostražití, zvláště pak, trpíte-li zvýšeným tlakem, vyšší hladinou krevního cukru a oběhovými problémy. V takovém případě pro vás mají další chytří pánové, tentokráte z University of Oxford vcelku špatnou zprávu; dle výsledků 57 různých studií, zahrnující výstupy pozorování (včetně BMI) 900 000 jedinců z Evropy a Severní Ameriky vyplývá, že lidé s BMI nad 30 (vcelku běžné číslo v populaci lidí středního věku) se dožívají zhruba o 2 – 4 roky méně, než jejich štíhlejší vrstevníci.

Nicméně se odhaduje, že mírná nadváha, tj. 5 – 10 % navíc nad vaši ideální hmotnost, by vám neměla činit žádné závažnější zdravotní problémy. Avšak pouze za předpokladu, že pravidelně cvičíte, rozumně se stravujete, nedržíte neustále diety, jejichž důsledkem je neblahý jo-jo efekt.