Články

S tím, jak houstne městský provoz, ozývají se stále častěji hlasy volající po zásadní změně. Objevují se řešení, která jsou snadno realizovatelná, i řešení, jež jsou zatím stále jen z oblasti utopie. Jedním z nápadů poslední doby je Kolelinia. O co jde?

„Doprava není jen doprava, měl by to být i zážitek,“ napsal na svém webu autor Kolelinie Martin Angelov. Název svého projektu zvolil tento architekt jako spojení bulharských slov pro jízdní kolo (kolelo) a trať či trasa (linia). Na první pohled to vypadá, jako by byl cyklista vybaven zvláštní schopností „provazojezdectví“. Ale ve skutečnosti kolo jede v až 14 centimetrů hlubokém ocelovém žlábku ve tvaru písmene „U“ a jeho řidítka jsou na levé straně spojena s vodícím ocelovým lankem pro zajištění stability jezdce. Pro zvýšení bezpečnosti je cyklista vybaven bezpečnostním postrojem - sedákem, jaký můžete znát z horolezectví.

Cílem projektu Kolelinia není nahradit cyklostezky ve městech. Systém by mohl být využit tam, kde je zvýšená intenzita provozu – složité křižovatky, silnice zatížené hustým provozem a podobná (nejen) pro cyklisty riziková místa, jakých je v každém městě několik. Kolelinia by tak doplňovala síť cyklostezek a pruhů vyhrazených pro cyklisty a mohla by vytvořit například přemostění výše popsaných rizikových lokalit. Sám autor navrhuje využití svého projektu převážně pro vytížené části městských cyklistických tras a nebo speciální zážitkové cyklostezky.

Ačkoliv vypadá nápad Martina Angelova sebevíc zajímavě a nabízí zcela jistě netradiční řešení, jestli se dočkáme rozšíření Kolelinie je zatím ve hvězdách. Projekt může narazit na několik problémů. Jak dlouho bude trvat, než se cyklistovi povede se do systému upnout? Nebude tato časová ztráta stírat všechny výhody komunální cyklistiky? A co teprve když na Kolelinii dojedete pomalejšího cyklistu? Přivázáni na ocelovém lanku jej těžko předjedete… A v neposlední řadě se do žlábku a na ocelové lanko těžko připoutají cyklisté se strachem z výšek – Kolelinia má totiž vést ve výšce až 4,5 metru!

Sám autor si je všech limitů svého vynálezu prý vědom. „Samozřejmě, že je zatím brzy mluvit o masovém rozšíření. Musíme postavit prototyp, pak se teprve povede rozpoznat chyby našeho projektu a pracovat na nich k dalšímu zdokonalení,“ uvedl na svých stránkách Martin Angelov. Ten se už chystá na 15 – 20 metrů dlouhém prototypu začít pracovat.

„Je to projekt, který by mohl ve velkých městech přispět k řešení dopravních kolapsů a zvýšení bezpečnosti cyklistů. A to vše za poměrně malých nákladů,“ dodal Angelov.