Výlety / Za hranicemi

Kdo má rád teplé počasí, jistě uvítá možnost prodloužit si léto a užít si slunce i na podzim. Chorvatsko k podobnému cíli vybízí a ačkoliv většina z vás možná tuto zemi má spojenou s letním koupáním, dá se zde také velmi dobře jezdit na kole. V září či říjnu zde ještě bývá příjemné počasí, turistický ruch je oproti létu výrazně chudší a dokonce i ceny ubytování se dostávají na velmi přijatelnou úroveň. Není tedy nad čím váhat.

Chorvaté si potenciál své země uvědomili a už se nesnaží turisty lákat jen na pláže, hotely a restaurace. Důkazem toho je, že se zde na samém sklonku sezóny koná etapový závod horských kol Istria MTB Tour a prestižní maratón horských kol Parenzana Cannondale (více o letošním ročníku obou podniků se dozvíte na stránkách partnerského serveru MTBS).

I pro ty z vás, kteří ale nemají závodní ambice, je Chorvatsko tipem na cyklocestování. Chorvaté na svém území zprovoznili pro cyklisty část bývalé trasy železnice Parenzana, která vedla vnitrozemím Istrie z italského Terstu až do Poreče. Vlaky po ní jezdily v letech 1902 až 1935 a představovaly dopravní spojení pro pětatřicet istrijských měst. Železnice přežila první světovou válku, ale rozmach rychlejšího cestování auty už ne. Rychlostí zkrátka nedokázala konkurovat.

Kdyby Parenzana existovala dodnes, spojila byl tři země – Itálii (13 km), Slovinsko (32 km) a Chorvatsko (78 km). Měřila tedy celkem 123 kilometrů, její nejnižší bod byl pouhých osm metrů nad hladinou moře a nejvýše se vlaky dostaly do 300 metrů nad mořem. Kromě toho se železniční soupravy musely během cesty vypořádat s šesti stovkami zatáček a v určitých obdobích roku také se silnými poryby větru, které vlak několikrát vykolejily.

Parenzana nevedla v blízkosti moře, právě naopak – zajížděla do členitého vnitrozemí Istrie. Bývalá trať dodnes nabízí krásné výhledy na okolní krajinu a jaká to asi byla romantika při pohledu z vagónu taženého parní lokomotivou si není příliš těžké představit – vinice, olivovníky, typická malá městečka a zemědělci obhospodařující svá políčka.

Koleje už na bývalé trase chybí (s výjimkou jediného mostu přes říčku Bazuje), pražce také, ale mosty překonávající hluboká údolí, akvadukty a tunely proražené napříč vápencovým masivem tu po úzkokolejce zůstaly. A tak se dnes po Parenzaně neprohání železniční soupravy, ale cyklisté. Šedesát kilometrů bývalé železnice Parenzana je značená jako cyklostezka a z evropských prostředků je postupně revitalizována. Dokonce se jednu dobu uvažovalo i o jejím vyasfaltování, k čemuž nakonec nedošlo a díky tomu se nad pozůstatky železnice dodnes vznáší nádech nostalgie. Celkově můžete na kole projet přes devět tunelů, šest mostů, bývalé stanice i viadukty.

Jednou z nejvýznamnějších stanic Parenzany bylo městečko Buje. Právě odtud vyrážely vůbec první vlaky do Terstu a Poreče. Dnešní cyklostezky proto symbolicky rovněž startují zde a pokračují dvěma směry.

Z Buje ke slovinské hranici

Železniční stanice v Buje je v dolní části města. Železnice vedla za domy a po kostkami dlážděné cestě, která vede do Kaštelu, se dostanete až na makadamem vysypané pokračování bývalé Parenzany. Železnice kopírovala silnici a pokračovala přes vesnice Volpija, Kaldanija, kde bývala jedna ze stanic, Specijarija a Markovac. Za vesnicí Kolumbanija se pak jede úvozem do města Savudrija, za nímž se kdysi železnice prudce stáčela doprava a začala dlouze klesat až k hladině moře. Když projedete město Kanegra, pokračujte dále po jemné šotolinové cestě, odkud se nabízí fantastické výhledy na Piranský záliv a nesčetná solná pole v Sečovlje. Slovinsko je odtud doslova coby kamenem dohodil.

Tunely a viadukty do Vižinady

Parenzana pokračovala ale i opačným směrem. Z Buje doporučujeme pokračovat na Triban po silnici, neboť bývala železnice nyní prochází zástavbou. Můžete také vyrazit po dlážděné cestě do Tribanu a pak se první nedlážděnou cestou vpravo dát směrem ke staré železniční stanici Triban. Tady je už patrné rozšířený základ bývalé železnice. Zazděný tunel vedoucí pod vesnicí Vrh Romana nyní slouží k pěstování hub, takže není průjezdný, ale jde jej objet, stačí se držet značek. Na trasu bývalé železnice se znovu dostanete před starou budovou nádraží s příznačným názvem Stanica na okraji města Grožnjan.

Kousek za městem Grožnjan trať vjížděla do tunelu Kacini (178,7 m, rovněž uzavřen) a v tuto chvíli také budete v nejvyšším bodě bývalé Parenzany, a to 293 metrů nad mořem. Následuje rozbitá cesta, která vás dovede do malé dědinky Biloslava – i zde bývala železniční stanice, která ale nesla jméno nedalekého města Kostanjica. Je odtud nádherný výhled na všechny strany – údolí řeky Mirny, města Motovun a Vižinada. Trasa pokračuje dalším tunelem (69,9 m) do Završje s dominantou v podobě středověké tvrzi a pokračuje skrz další dva tunely (35 a 28 m) a dvaašedesátimetrovým viaduktem tyčícím se do dvacetimetrové výšky nad roklí.

Tím ale architektonická nápaditost cyklotrasy nekončí. Následuje další viadukt a ze svahu nad vesnicemi Antonci a Krti se otevírá výhled na starou železnici v protějším kopci. Znovu následuje kombinace třicet metrů vysokého viaduktu a 146 metrů dlouhého tunelu, kde doporučujeme rozsvítit světla. Pomalým sjezdem se dostanete do vesnice Grimaldi, kde stávala stanice Oprtalj, a dalším viaduktem, který měří 75 metrů a překonává údolí řeky Mirny, pokračujete dál až do městeček Livade a Motovun v údolí.

Motovunský tunel je vůbec nejdelším tunelem na trase Parenzany, měří totiž 222 metrů. Následují ještě dva viadukty a dostáváte se do Vižinady, kde dříve také stávalo nádraží. Dnes je to rodinný dům vlastněný soukromníkem a za ním je dodnes patrné místo, kde vlaky kdysi zastavovaly. Zde cyklotrasa Parenzana končí, přestože železnice pokračovala z Vižinady dál do necelých 20 km vzdálené Poreče.

Mapa cyklotrasy Parenzana (PDF)

Až tedy pojedete do Chorvatska, vezměte si s sebou i kolo. Až vás pláže omrzí a zatoužíte poznat nevšední místa Istrie, určitě nebudete litovat. O samotné Parenzaně se můžete hodně dozvědět ze stránek www.istria-bike.com a nebo v některém z muzeí ve městech Izola, Koper a Livade.