Rady / Ostatní

Uvedený druh adrenalinu bytostně nesnáším. Asi nejhorší zážitek mám z jednoho cyklistického výletu po Brdech, kdy jsme byli velmi nesympatičtí jakémusi nevraživému hafanovi, zvláště se mu nelíbila moje tehdy ještě miniaturní dcera. Ta seděla v zadní cyklosedačce a vystavovala světu na odiv své baculaté dětské nožičky oblečené pouze do kraťasů. Tenkrát jsme to riskli, zamakali a trhač to za vesnicí vzdal. Rozumné rozhodnutí to tenkrát asi nebylo (na rozhodování nebylo moc času), naštěstí jsme měli víc štěstí, než rozumu a naštěstí pro nás vedla naše cesta z kopce. Avšak zkušeností se zvířecími agresory máme vícero, včetně poněkud kuriosních; na vodě na nás jednou nalétával velmi rozlítostněný labuťák, až nás na chvíli vyštval z řeky, mého chotě zase prohnal po pastvině kůň! Vedla tudy turistická značka a koníkovi se nelíbil manželův rychlý karbonový oř.

Nicméně aby nedošlo k omylu a nebyla jsem podezřívána z předpojatosti vůči šelmám psovitým i jiným – vlastním nejen kolo, ale také psa. Cyklisté jsou mu naštěstí ukradení a navíc chodí obvykle na vodítku. Pokud jede kolem kolo, kočárek nebo běží běžec, prostě jdeme se psem na stranu.  Je to jednoduché a žádnou velkou námahu nás to nestojí. A dokonce nás ani neubude.

Psí řeč, aneb jak vypadá pes připravený k útoku

Ne všechna česká přísloví jsou pravdivá. Pes, který štěká, vás klidně i kousne! Není až tak složité s určitou dávkou pravděpodobnosti odhadnout, co se v psí hlavince děje. Pes sice nemluví, nicméně komunikuje s okolím řečí svého těla. Nejvýraznějšími vyjadřovacími prostředky jsou uši a ocas, abyste porozuměli tomu, co vám pes svým držením těla sděluje, je nutné sledovat souhru pohybů uší a ocasu, ale také mimiky, trupu a hlasových projevů jako jednoho celku.

Někteří psi jsou jen zvědaví, jiní zase škodolibí

Ne všichni psi nezodpovědných majitelů, kteří vás při cyklistice vyštěkají, nebo se vás snaží jakkoli kontaktovat (běží k vám, za vámi apod.) si touží kousnout do šťavnatého masa.  Existují psi zvědaví, kteří se chtějí pouze zblízka podívat, co velkého se to tu tak rychle pohybuje. Tito psi na vás obvykle preventivně hafnou, nebo ani to ne, otočí se a jdou si po svých. Dalším mazaným hafanům dělá zvrhlou radost a posiluje sebevědomí, když někoho vystraší, vyštěkají, chvíli proženou, což jim obvykle naprosto stačí ke spokojenosti.

Další kategorie patří do party „sportovců“, kteří za vámi poběží, neboť je to prostě baví, za chvíli je to omrzí a utíkají si po svých. Většině „cyklisticky konfliktních“ psů se jednoduše nelíbí způsob, jakým se pohybujete. Zvláště pak rychlé kmitání nohama, což mohou psi chápat jako ohrožení. Jindy se pes jen lekne a ze strachu zareaguje agresivně.

Někteří psi již mají s cyklisty nějaké předchozí negativní zkušenosti, např. vběhli pod kolo, dostali pumpičkou, kopanec tretrou nebo přímý zásah ionťákem nebo vodou z bidonu. Bázlivější si to pamatují, dominantnější si s vámi mohou jít vyřídit starší záležitosti. Nicméně ať si říká, kdo chce, co chce, dle mého existuje i celá řada zkažených, rozmazlených a nevyrovnaných psů bez jasně stanovených hranic jejich pánem. Ti bohužel zaútočí i bez jakéhokoliv předvídatelného důvodu.

Co tedy v případě střetu dělat?

Naprosto universální, 100 % účinná rada bohužel neexistuje, v některých doporučeních se dokonce rozcházejí i kynologové, veterináři a tzv. psí psychologové. Pokusím se tedy zprostředkovat vám ty postřehy, na kterých se ztotožňuje většina.

Někteří malí psi mívají velké ego (např. teriéři malého vzrůstu), pokud se vám nepletou přímo pod kola, můžete je většinou velkoryse ignorovat. Na rovině a z kopce jim vcelku bez potíží ujedete, někdy na ně též stačí autoritativně zakřičet. Z vlastí zkušenosti musím říci, že ve vesnicích na tyto hlučné trpaslíky vcelku spolehlivě funguje hození kamene či postříkání z lahve. Nicméně VŠEM těmto doporučením se vyhněte u větších plemen!!!

Obecně platí doporučení, že běží-li směrem k vám štěkající či naopak nijak se neprojevující pes, bývá na místě zpomalit a nedělat prudké pohyby. Vyrovnaný pes vás obvykle bude ignorovat, nebo se pouze ohlídne a jde si po svém. Zvědavější pes vás očuchá a vy můžete pomalu pokračovat dál. Pokud vás blížící se pes evidentně nezaregistroval, dělejte hluk: zpívejte si, povídejte, abyste psa upozornili, že jste nablízku a on se vás nelekl a podle toho nezareagoval.

V případě, že jde dle řeči psího těla (viz. výše) evidentně do tuhého, pokuste dát kolo mezi sebe a psa. A doufejte, že mu bude kolo připomínat plot a po chvíli vás někdo vysvobodí, nebo pes odejde. Vše je lepší, než napadení, při němž by vám cvičený pes šel po předloktí či paži, necvičený kamkoliv ho napadne. V průběhu konfliktu psa sledujte, nicméně mu nekoukejte upřeně do očí, vyzíváte ho tak k přímé konfrontaci. Pokud se pokusí kolo oběhnout, musíte se otočit také.

A došlo na nejhorší…

Mnoho psů, když kousne, tak uteče. V případě masivního útoku, kdy nejste schopní se nijak bránit, a pes vás srazil s kola na zem, nezbývá nic jiného, než se schoulit se do klubíčka a sepnutými rukama za krkem si chránit zátylek, uši a částečně i tváře. Přičemž o hlavu se vám postará přilba.

Pokud dojde na nejhorší – pes vás kousne a drží, pokuste se „zatnout zuby“ i vy a necukat se. Předejdete tak vážnějším poraněním. Tímto způsobem obvykle útočí psi, kteří prodělali výcvik. V případě, že útok ustal, je vhodné počkat, až pes odejde. Takové vážnější útoky však nebývají v případě dospělých zas až tak časté. 

Nejčastějšími psími agresory bývají v ČR hojně rozšíření ovčáci (vlčák a německý ovčák), jezevčíci, kokršpaněli a také kříženci. Což dle mého nevypovídá nic o větší agresivitě těchto plemen, spíše si myslím, že jsou u nás prostě nejrozšířenější.

Ujet nebo neujet?

Malým a starým psům ujedete, zejména na rovině a z kopce. Velcí psi vás, pokud opravdu chtějí, doženou. Pes může při běhu dosahovat rychlostí okolo 40 – 60 km/hod. V zápalu boje a honu tuto rychlost udrží poměrně dlouho. A tak velmi záleží na velikosti psa, vaší kondici a také na terénu.