Výlety / V Česku

Prvním úskalím bylo najít ubytování. Termín našeho výletu jsme zvolili na půlku září a hledat jsme začali koncem srpna, což se ukázalo býti docela pozdě. Utratili jsme hodně peněz za telefony, než jsme se chytli – penzion Bouquet v Horních Věstonicích. Sice ležel u silnice, ale slušný standard pokojů i restaurace, příjemná paní domů, výhled na vodní nádrž Nové Mlýny na straně jedné a na svahy Pálavy na straně druhé, a hlavně nevyčerpatelné zásoby vína a burčáku od jednoho z místních vinařů nám vše vynahradily. Právě burčák byl jeden z důvodů, proč byl na Pálavě takový čilý turistický ruch. Jsem spíše pivař než vinař, ale v tomto kraji vám to prostě nedá, a hlavně chutná!

Co je Pálava

O Pálavě jsme shodou okolností zhlédli pěkný pořad v televizi, na programu ČT2 dávali 20. srpna 11. díl ze seriálu Magické hory. Geolog Václav Jílek a herečka Květa Fialová provedli i nás Pálavou neboli Pavlovskými vrchy ležícími uprostřed prastaré kulturní krajiny jižní Moravy. Ta patří k nejdéle osídleným místům našeho území. Ani mě do té doby nenapadlo, že Pavlovské vrchy zdálky připomínají mamuta. Krásné záběry z letadla to ale dosvědčily. Území leží při soutoku tří řek - Dyje, Svratky a Jihlavy – mezi novomlýnskými nádržemi a Mikulovem. I když podle chytrých knih se pásmo Pavlovských vrchů táhne v déle asi 20 km od Děvína (554 m.n.m.) po Falkenstein (415 m.n.m.) v Dolním Rakousku. A kdo by ze školy neznal Věstonickou Venuši, která je považována za nejstarší keramickou sochu na světě?

Cyklovýlet kolem Pálavy

Okruh, který jsem projel, se při pohledu do mapy logicky nabízel. Měřil něco málo přes 30 kilometrů a vedl kolem dokola Pálavských vrchů – po méně frekventovaných silnicích a polních cestách. Vyrazil jsem samozřejmě od našeho penzionu.

Nejdříve jsem se ale sjel podívat k vodnímu dílu Nové Mlýny. To se skládá celkem ze tří nádrží - Mušovské, Věstonické a Novomlýnské. Projel jsem si celý jižní břeh, z větší části po vyasfaltované cestě, kde mě konsternovala rozsáhlá komunita tichých bláznů. Stovky rybářů obsadily i se svými stany veškerá volná místa u vody, směrem k níž měly namířeny své pruty připomínající houfnice.

V Dolních Věstonicích jsem se napojil na silnici. Zde se nachází Kalendář věků, což je bývalý lom, kde v dvanáctimetrové vrstvě spraší lze číst, jak se vyvíjelo naše klima v posledních sto tisíci letech, tedy jak probíhala poslední doba ledová. Geologie nikdy nebyla mou oblíbenou vědou, ale bylo to dobrý. Václav Jílek je opravdu jejím dobrým popularizátorem.

Myslel jsem si, ani nevím proč, že tato oblast na úpatí vrchů je placka, ale to jsem se mýlil a brzy se o tom přesvědčil. Už na konci Dolních Věstonic se silnice zalomila nahoru, Pavlov byl jeden velký krpál a cesta se zlomila po několika kilometrech až nad Klentnicí.

V Pavlově se sluší udělat si malou zastávku – sklípky kam se podíváš. Na každém kroku lákají k zastavení a loknutí si ze sklénky – ať burčáku nebo vínka. A Moravané jsou velmi družní lidé. I když pořád pěkná, je už tato víska značně zkomercionalizovaná. Vzpomněl jsem si tam na film Náš dědek Josef. Sice je to nechutná komunistická agitka, ale dobře zachycuje místní kraj v ještě takříkajíc panenském stavu. Ale co se dá dělat, každý musí být z něčeho živ.

Další zastávkou, která mě chytla, byla Klentnice ležící pod Stolovou horou a Sirotčím hrádkem. Nebo lépe řečeno, zlákala mě Café Fara. Kavárnička jak z francouzské Provence, a ty my rádi, včetně místních lahodných zákusků. A ten výhled na vinice! Ani se člověku nechtělo vstávat a pokračovat dál.

Kolem Kočičího hrádku jsem pak dojel do Mikulova. Popisem všech jeho turistických atrakcí bych překročil rozsah článku, tak jen jejich stručný výčet – zámek, obří sud, Dietrichsteinská hrobka, Kozí hrádek, malebné mikulovské náměstí a na něm …na dobré kávě jsem fakt závislý… kavárny Petit France a Dolce Vita. Hle, jak je Mikulov světový, a to jsem si myslel, že jsou Moravané velcí patrioti. Dominantou města je samozřejmě Svatý kopeček.

Z Mikulova jsem jel kousek stejnou cestou zpět a pod Kočičí skálou odbočil doleva na Bavory. Čekala mě krásná cestička naučnou stezkou vinařskou - přes Bavory kolem Růžového vrchu a Kočičího kamene do Perné. Pak už to bylo jen pár kilometrů přes Spálenou Hospodu zpátky do Horních Věstonic. Celou cestu jsem potkával traktory a traktůrky táhnoucí valníky se sklizenými hrozny. Celý kraj voněl kvasícím vínem. Na pivo jsem si ani nevzpomněl…

Tipy na další vyjížďky a výlety

• Z Pavlova po turistické pěší stezce na Dívčí hrady neboli Děvičky – odměnou výšlapu je krásný výhled po okolí.
• Cyklovyjížďka vzdáleného vinařství U kapličky v Zaječí (asi 15 km z Horních Věstonic). Znáte ho možná z filmu Bobule, ale jet tam jen kvůli tomu nemůže být jediný důvod. Zvlněná krajina s vinicemi kolem je jak malovaná.
• Z Mikulova je to asi dvanáct kilometrů po rovině do zámku Valtice a zámku a parku Lednice.
• No a v neposlední řadě si můžete dopřát plavbu lodí po Nových Mlýnech.

Na Pálavu nám cesta z Mladé Boleslavi trvala autem jenom tři hodiny a ocitli jsme se tam jak v jiném světě. Její krajina mi bez přehánění připadala exotická. Ale krásná a jsem rád, že to tam nemám daleko. Tak zase brzy příště a snad nám zbude více dní volna.