Články / O čem se mluví

Kolo je zdravé! A je zdravé pro nás i pro naši planetu! Když jedete na kole, podporujete deštné pralesy, vaši peněženku, i vaše plíce. Tedy pokud nešlapete zrovna po magistrále z Jižního Města k Václaváku. Co takhle po malé klikaté silničce s výhledem na vlny a čerstvým mořským vzduchem?

Kolo může uzdravit vaše tělo i vaši duši. Kdysi jsem se měl oženit, ale jaksi to pak nebylo realizováno. Byl jsem z toho dost špatnej, a tak jsem bušil do pedálů každej den padesát i sto kiláků. V prosinci. Teď mám naordinované cyklokilometry, ale ne kvůli zlomenému srdci. Jsem po operaci kolene.

Předepsaná rehabilitace

Po pár týdnech v klidu mi vytáhli stehy a pan doktor doporučil rehabilitaci. Na vstupním vyšetření mi řekli: "Víte, ale nejbližší termíny jsou až za měsíc. Zima byla dlouhá, lidi měli úrazy a teď všichni rehabilitují", sdělila mi sestřička a zapsala mi cvičení na červenec. "Promiňte, můžu se na něco zeptat? Myslíte, že to bude pro mě aktuální za měsíc, když pan doktor řekl, abych začal cvičit co nejdříve?" "Já Vás chápu, můžete to zkusit jinde, ale musím vám říct, že teď je situace všude v Brně stejná", odvětila sestřička.

Takže, jak už to bývá po operaci kolena, a to nechci dělat chytrýho, ale tohle byla už moje druhá, pan doktor doporučil kolo a plavání. Ideální je, aby noha nebyla zatěžována, ale aby byla v pohybu. Když plavete, tak vás nadnáší voda. Když jedete na kole, velká část vaší váhy je rozložena mimo vaše dolní končetiny. Opomeneme-li možné negativní dopady na potencionální reproduktivní schopnosti cyklisty, zapříčiněné zejména špatnou volbou sedátka, případně cyklistovy neschopnosti vybrat si partnerku, která by byla ve fázi studia respektive kariéry umožňující reprodukci, je kolo ideálním rehabilitačním prostředkem.

Protože moje práce jsou jednodenní lyžařské zájezdy, které, ač tomu současné teploty vzduchu oponují, nejsou nyní až tolik na denním pořádku, jako v zimě, mohu se nyní v červnu naplno věnovat rehabilitaci.

Na Priglu nebo v moři?

A mám na vybranou. V rámci čekání na přidělené termíny rehabilitačním střediskem mohu šlapat každý den do pedálů kolem Brna a jezdit po cestách, které znám tak nazpaměť, že bych po nich mohl jezdit pozadu, po jednom kole a u toho bych mohl levou rukou na Fejsu lajkovat statusy kámošů. Pravou bych totiž hrál stolní tenis. Ano, taková by to byla nuda v Brně. Plavání bych mohl provozovat kvůli současným sibiřským teplotám v bazénu, případně později na Priglu, kde je to nyní super, ale modrá voda to není. A v okolí Brna jsou všechny ostatní rybníky hnědé. Totiž, možná jste to nevěděli, ale slovo Brno znamená ve staroslověnštině bahno, a asi právě proto tu nemáme žádné vodní plochy s průzračnou vodou.

Například v okolí Přerova, Pardubic, či Bratislavy jsou úžasné štěrkovny s vodou jako v Karibiku, ale to my prostě v naší nejlepší, největší a nejdůležitější metropoli celé Velké Moravy nemáme. Nutno pochválit pány inženýry a uvést na pravou míru, že voda v Brněnské přehradě je asi tak sedmset tisíckrát lepší, než před pár lety, než začali s miliardovým projektem bublání kyslíku do vody, aby zastavili růst sinic a Prigl se mohl opět stát Brněnským mořem. Nebylo by levnější přestěhovat Brno k doopravdickýmu moři?

K moři jedině do zahraničí! Tedy prozatím...

To se asi nestane, a proto se tam přestěhuju já. Aspoň tedy na období mé rehabilitace. Protože jsem Beran zvídavý, více mě baví jet a poznávat, než sedět na jednom místě a chytat bronz. Jak možná víte, Česká republika jaksi nemá moře. I když pracuji na návrhu implementace do státního rozpočtu odkoupení jednoho řeckého ostrova, který by se mohl stát naší enklávou, mimochodem arabští šejkové si jich letos koupili už několik, zatím je tento projekt pouze ve fázi připomínkování. A proto, pokud k moři, budu muset vyrazit do zahraničí.

Ano, uhodli jste to, nebudu šlapat na sever, ale vyexpeduju se na jih a pojedu furt dolů kam až to půjde. A když to nepůjde, tak pojedu po moři, prostě stále na jih. Vždycky někde zastavím, v rámci rehabiltace uplavu předepsanou dávku a ještě u toho uvidím kus světa. Zní jako plán?

Ale já žádnej plán nemám! V dnešní době elektronických plánovacích asistentů chtějí mít všichni všechno perfektně naplánované. Mimochodem, raději bych měl blonďatou asistentku než elektronického asistenta, ale odhozením kravaty do Temže jsem jaksi utnul mou kancelářskou kariéru dříve než jsem měl nárok na blondýnu či chytrý telefon.

Každopádně, podle mě je největší svoboda právě v tom, že nemáte nic naplánované. Já tedy přesně nevím kudy pojedu. Jen vím, že chci dojet až do Afriky. Pokud vás to bude bavit, tak si můžete sem tam přečíst, kde právě jsem a jak jsem se tam dostal. Jen po mně nechtějte vědět, kam pojedu další den.

Motivace, inspirace, zábava

Budu rád, když pro vás moje story budou motivací, pokud jste po úraze; inspirací, pokud vás kousl brouk cestovatel; či zábavou, pokud jen sedíte v kanclu, čumíte do kompu a čekáte, kdy konečně bude nejlepší část pracovního dne, tedy oběd. Pak vám přeju pěkné čtení a dobrou chuť!

Foto: archiv autora