Výlety

 

Izrael je země, která úplně změnila veškeré představy, jaké jsem o ní měl dříve měl. Ukázal mi, že lidé tam mají cit pro horská kola a milují je. Od severu po jih země jsme neustále naráželi na skvělé obchody plné toho nejnovějšího vybavení, a to i přesto, že izraelská vláda nedávno uzavřela spoustu horských stezek a tím život bikerům značně znesnadnila. Je to země plná historie a Jeruzalém je jedním z nejúchvatnějších míst, jaké jsem kdy navštívil. Zažili jsme neuvěřitelně silný mix náboženství, kultur, chutí a vůní, který jsme ještě nikdy nikde nezažili.

 

Den první

Budík přerušuje mé slastné snění a tak začínám klopýtat po pokoji ve snaze dostat své nohy do kalhot. Naštěstí jsem si všechno oblečení připravil už před spaním, takže i chodící mrtvola jako já se zvládne obléknout. Vezmu do ruky pár menších zavazadel (zbytek mám už sbalený v autě) a mířím do Madridu, kde mám vyzvednout svého nejlepšího kamaráda a fotografa Ismaela. Snažím se vybírat v rádiu nějakou hardcore muziku, protože je teprve třičtvrtě na šest. Bude to dlouhá cesta.

Do hlavního města přijíždím načas. Nabírám Ismaela, parkujeme auto a bereme taxi na letiště. Řidič je vyděšený když vidí, kolik toho je. Dominuje krabice s nápisem Rose a nálepkami jako Ion, Poc, SrSuntour, El Gallo, FiveTen, Wallride a La
Casa de la Bicicleta.

^{Zdlouhavé cestování a brzké vstávání si vybírají svou daň}

Na letišti už na nás čekají lidé z ministerstva pro turistiku, kteří nás vítají a dávají nám k vyplnění dlouhý bezpečnostní protokol s otázkami zaměřenými především na to kdo jsme a co jedeme dělat do Izraele. Samotný pětihodinový let byl oproti tomu procházka růžovým sadem, prospal jsem se a oči otevřel jen abych zkontroloval, co dělá Ismael (četl si knížku o fotografii) a když nám milé letušky přinesly něco k snědku. Po přistání následovala další kontrola a vyzvednutí zavazadel a pak už jsme se přesunuli k přepravní společnosti, která nás měla převézt z Tel Avivu do Nahariya. Dvě hodiny v komfortním Mercedesu s koženými sedačkami, modrými neony, wifi a nikoliv překvapivě naplno puštěnou klimatizací.

Na hotelu bylo k našemu velkému překvapení už po večeři. Je půl desáté, ale v Izraeli zdá se lidé večeří dříve než u nás ve Španělsku. Ovoce v balíčku na pokoji bylo naší večeří a Ismael se pustil do přípravy svého fotografického nádobíčka. To já jsem složil svého dvoukolého přítele Uncle Jimbo doplněného pro tuto akci o pár exkluzivních věcí jako jsou komponenty od El Gallo Components a nová vidlice a tlumič od SR Suntour. Po sprše jsem zjistil, že máme na terase před pokojem jacuzzi. Konečně ten výlet dostává nějaké jasnější obrysy.

 

Den druhý

Opět vstáváme brzy, budík zvoní o šesté. Náš průvodce Ran Ganor je už dole a tak jsme urychlili snídani. Zapomněl jsem napsat, že náš hotel Carlton v Nahariyi stojí na jedné z hlavních ulic ve městě. Rozhodli jsme se dnes vyrazit do oblasti Birya, která je asi hodinu jízdy z hotelu. Našli jsme tu jeden z nejzábavnějších trailů v Izraeli - bylo tam pár technických sjezdů, ale jinak to byla krásná projížďka. Podloží je suché a prašné, ale traily jsou ve skvělém stavu a gumy drží perfektně. Pak jsme zamířili do nedaleké pevnosti v Birya, která dnes slouží jako škola pro děti. Svačíme a naše fantazie běží na plné obrátky. Jak to tu asi vypadalo dříve?

^{Koho by napadlo, že se tu dá dovádět na kole?}

Odpoledne jsme jeli do pobřežního města Akko na břehu Středozemního moře v blízkosti Haifa Bay. Je to jedno z nejstarších měst na světě, které se nachází na severním konci zálivu Acre nebo též Akko. To je biblické jméno pro sídlo, které bylo založeno přibližně 1500 let před Kristem. Pravdou je, že projížďka městskými uličkami s úzkými schodišti, nás rychle dostala do atmosféry doby, kdy toto město kdysi vznikalo. Po setkání s pár místními jsme se rozhodli pro kávu na tureckém bazaru, úzké chodbě plné obchůdků a míst, kde si můžete dát kávu nebo čas a ochutnat místní speciality. Připomnělo mi to Maroko. A dám vám jeden tip: než něco koupíte, zeptejte se na cenu a vyjednávejte. Jinak tu cokoliv koupíte hodně draho.

^{Turecký bazar}

Stmívá se tu už v pět odpoledne a tak se přesouváme do restaurace Uri Bu, kterou nám doporučili místní. Provozuje ji charismatický šéfkuchař, který tu představuje asi to, co u nás ve Španělsku Berasategui. Jeho knihy jsou na každém pultu a když se rozplýváme nad jeho specialitami z plodů moře, přichází nás pozdravit. Není pochyb, že právě on nám může hodně říct o historii města Akko. S plnými žaludky a plni dojmů se pak vracíme do našeho hotelu, který ale už zítra opustíme. Je čas přesunout se do jiného koutu Svaté země.

 

Den třetí

Ještě než odtud odjedeme, musíme si zajet do oblasti Zippori, která dostala své jméno podle řeky, jež jí zavodňuje. Míříme do stejnojmenného pralesa, v němž nacházíme i zvláštní obchod s koly. Hned za jeho dveřmi začínají nejlepší traily v této oblasti. Klikaté stezky se kroutí mezi kameny a stromy, neskutečně si tu jízdu užívám. Rychlost, zatáčky i improvizované skoky na skalách pumpuje do krve vysoké dávky adrenalinu.

^{Nad hledištěm starého římského divadla}

Po obědě jsme se rozhodli navštívit ještě ruiny Zippori, starého Zipporah. Je to archeologická oblast na kopci obklopeném úrodným územím západně od Galilejského moře, v blízkosti Nazaretu. Nechali mě tu projet se na kole, což je úžasné, a tak se projíždím mezi patry římského divadla, okolo bývalých domů nebo čehokoliv co tu dříve stálo. Je to mozaika, jejíž odkaz přežívá dodnes. Můžu se dostat i do pevnosti a zbytků synagogy z éry Byzantské říše ze 7. století před Kristem.

Obrovské město s hustým dopravním provozem nás vítá s otevřenou náručí, stejně jako řadu náboženství, která tu společně existují. Chvíli odpočíváme a dáváme si sprchu, abychom se poté vydali znovu na kolo. Tentokrát ale ne do objevování nových stezek, ale magického a historického města plného historie. Historie lidstva. Nemohli jsme potkat nikoho lepšího než kluky z Bike Jerusalem. Provedli nás uličkami starého města a nespočtem pasáží. Bůh ví, co se tu dělo před tisíci let...

^{Večeře dává povedenému dni korunu}

Je čas jíst a tak zastavujeme v jedné z restaurací ve starém městě. Trocha salátu, kebabu, limonády a artézského cukroví nám na regeneraci stačí. Město pod osvětlením lamp má neuvěřitelnou atmosféru, to musím uznat.

 

Den čtvrtý

^{V uličkách Starého města}

Zažívám jeden z nejhezčích dní na kole vůbec. Mohl jsem se projet místy, kde se možná tvořila historie lidstva. Mohl jsem se těch míst dotknout, cítit je a vnímat jejích vůni, což je neuvěřitelně autentický zážitek. Mám pocit, že moje ježdění je díky tomu na úplně jiné úrovni. Napadlo nás, že po včerejším intenzivním večerním zážiku ve městě, bychom se mohli dnes ztratit v hloubce Jeruzalému a nechat se unášet jeho životem.

Vylezli jsme na střechy domů, navštívili místní trhy a pak nás silný déšť zahnal ochutnat místní jídlo: kebab doplněný cibulí a rajčaty. Bylo to neuvěřitelně chutné jídlo, které s kebabem jak jsem jej znal dosud nemělo vůbec nic společného! Je to prostě neobyčejné místo.

^{Jeruzalém a zapadající slunce}

Jeruzalém je město postavené tisíce let nazpět. Jeho historie rezonuje s větrem v uličkách mezi domy a když se zaposloucháze, uslyšíte jejich zdi mluvit. Je to zázračné město, které lákalo milióny poutníků po tisíce let. Je to Jeruzalém, hlavní město Izraele a jediné město na světě, které má 70 jmen pro lásku a touhu a ve starých mapách pozici středu světa, čímž vede k obdivu jako k mladé nevěstě. Jeruzalém probouzí ohromující emoce, které slibují duševní a posvátné zážitky, sílu a půvab, zájímavé výlety a zábavná dobrodružství.

^{Zeď nářků v Jeruzalémě}

Srdce jeruzalémského starého města je ohraničeno zdí a rozděleno do čtyř čtvrtí: Židovské, Arménské, Křesťanské a Muslimské. Jewish, Armenian, Christian and Muslimské. Tyto zdi obklopují důležitá svatá místa tři hlavních náboženství: Zeď nářků (uctívaná Židy), kostel Božího hrobu a Skalní dóm na Chrámové hoře. Náměstí, kde se nachází Zeď nářků, navštěvují ročně miliony věřících. Blízko odtud jsou i další místa, která jsou pro Židy důležitá. Pod Zdí nářků, nejposvátnějším místem judaismu, byly objeveny tunely, v blízkosti je také Davidson Centrum a židovská čtvrť s pozůstatky římské ulice cardo a Citadelou, zvanou také Davidova věž, v níž sídlí jedinečné Muzeum dějin Jeruzaléma. Na jihu města jsme navštívili Město Davidovo - nejstarší obydlenou čtvrť Jeruzaléma a významné archeologické naleziště, kde vyrostl prastarý kananejský a izraelitský Jeruzalém.

^{David u Zdi nářků}

Druhý den už ale Jeruzalém opouštíme a míříme za jiným dobrodružstvím...čtěte dále!

Z městské džungle do liduprázdné pouště

 

Den pátý

Opouštíme Mount Zion Hotel, který byl teď dva dny naším domovem, s těžkým srdcem. Luxusní vila, kde bylo všechno, co by jeden potřeboval: spa, tělocvična, bazén, bar...a taky úžasné výhledy na Jeruzalém a jeho okolí! Ale přestaňme mluvit o minulosti, nový den je před námi.

^{Negevská poušť}

Několik hodin cesty a jsme v Negevské poušti. Je tu úplně jiná krajina a trochu vedro, což je první věc co si uvědomíte po vystoupení z auta. Tentokrát jsme poblíž města Kibbutz a nedaleko pásma Gaza, nechvalně proslulého kvůli ozbrojeným konfliktům mezi Palestinci a Izraelci.

Naše dobrodružství začíná v cyklistickém krámku "The mdavesh", v němž se ukrývají stovky kol k půjčení, servisní dílna a velké množství kol na prodej. K tomu všemu je tu i pumptrack a vstup do oblasti plné stezek pro horská kola nazvané Beeri Singletrails.

^{Značená stezka sítě trailů před hranicí s Gazou}

Rozhodli jsme se nejdříve projet značené traily, na kterých se dalo jet rychle a zároveň měly hodně zatáček a kamenitých míst. Pak jsme se rozhodli zkoumat a hledat alternativní stezky, které by nás přivedly na hranici Gazy. Vede nás betonovaná stezka používaná Brity během 2. světové války k transportu zbraní. Bunkry, vodní nádrže, armádní automobily a tanky nás po celou dobu provázely všude kolem. Nebylo nám to zpočátku příjemné, ale pak jsme si uvědomili, že je to vlastně super bezpečné a kontrolované místo.

^{Blízkost Gazy na sebe nedává zapomenout}

Mám možnost projet se v dunách v oblasti, která je plná tanků. Po tomhle osobním dobrodružství jsme se rozhodli vrátit k našemu startovnímu bodu a odměnit se u zmíněného cykloobchodu "The mdavesh" pořádným kopcem zmrzliny. Následovala cesta do srdce pouště. Po třech hodinách strávených v autě jsme se dostali do hotelu Ramon Inn v Mitzpe Ramon. Je čas na večeři, potřebujeme doplnit baterky.

 

Den šestý

 

Budík opět zvoní nechutně brzo, už v pět hodin. Chceme si ale užít východ slunce u unikátního kráterovitého útvaru Machteš Ramon. Tyhle "krátery" jsou typické pro Negevskou poušť, ale nevznikly dopadem meteoru. Machteš je ze tří stran ohraničený a ze čtvrté strany otevřený. Otevřenou stranou pak odtéká voda, která do něj spadne v podobě srážek. Na celém světě se nachází pouhých sedm machtešů, z čehož šest je v Izraeli a jeden je v Egyptě. Machteš Ramon je nejznámější a největší.

^{Krajina se neustále mění}

Až pak snídáme a vydáváme se do údolí Tzin, úžasné pouští oblasti připomínající nám Bardenas Reales ve Španělsku. Vítají nás tu experti z GeoFun, kteří nám vyprávějí o rozvoji stezek v této oblasti. Bylo tu investováno hodně peněz a pravdou je, že je to znát. Čekají tu na nás stovky kilometrů, což ani není v našich silách všechno objet. Klikatí se mezi skalami a plynule se po troškách mění i krajina, kterou projíždíme. Je to zábava, nekončící zábava.

^{Krajina nám připomíná španělské Bardenas Reales}

Navštívili jsme pár místních obchodů a půjčoven kol, abychom posléze zamířili do přírodní rezervace Hai Bar u Samaru. Vesnice typu kibuc nás vítá polévkou a když si ji prohlédneme, zamíříme k místnímu pumptracku, který výpadá skvěle. Škoda, že už je tma. Nezbývá mi než v duchu počítat, kolik hodin zbývá do rozbřesku.

 

Den sedmý

^{Tak trochu jiný hotel...}

Dnešní noc ve vojenském kempu byla kontrastem ke všemu tomu luxusu, jaký jsme zažívali v hotelích po celý týden. Doprovází nás Yaron Deri, vůdčí osobnost Samar Bike, který nám předává veškeré své nadšení pro jízdu na kole. Kdysi se rozhodl, že vyrazí do světa a jeho cesta ho zavedla až do Španělska, na Kanárské ostrovy, kde žil sedm let a naučil se španělsky. Jazyková bariéra tedy není problém. Pak se rozhodl vrátit zpět do Izraele, založit bikerský camp a vytvořit nejlepší traily v zemi.

^{Pumptrack byste tu těžko čekali}

Kdybych měl někoho poslat na horská kola do Izraele, pošlu ho sem. Do Samar Biku, kde je zážitek 100% autentický. Po celém týdnu stráveném ve Svatém zemi byl tento den tím nejryzejším, a to i ve srovnání s Jeruzalémem. Pokud jsem měl před cestou do Izraele nějaké představy o bikingu, tady se vyplnily. Horko, pouští kravšechny - od relaxačních procházek přes XC jízdu na horském kole až po technické ježdění. Užil jsem si tu jednu z mých nejlepších jízd na freeridu v mém životě.

^{Národní park Timna nám dává kontakt s divočinou}

Naskytla se nám pak příležitost dostat se i s kolem do chráněného území Timna Park. Výjimečné místo, na které jsme čekali několik dní, leží v Negevské poušti na sever od Eilatu v blízkosti Jordánských hranic. Jsou tu přírodní krásy, na nimiž se tají dech: padesátimetrové pískovcové Šalamounovy sloupy, zbytky starověkých dolů, kde se prý měď těžila již za doby krále Šalamouna, jezero Timna nebo osaměle stojící skalní blok Hřib. Parkem se dá projíždět na kole, je tu 19tikilometrový okruh přes všechny zázraky v tomto národním parku.

^{Přírodní krásy Timna Parku si lze projít (v našem případě i projet) po značeném okruhu}

Pak už přichází konec našeho dobrodružství. Vracíme se do hotel Samar Bike, sprchujeme se, balíme, něco sníme a pak už je čas se rozloučit s našimi hostiteli, kterými byli Ran Yaron Ganor a Deri. Je na místě také poděkovat izraelské vládě a turistické delegaci za jejich pomoc s organizací a papírováním, které souvisí s naším Ještě ten večer odlétáme z Tel Avivu a přestože si myslíme, že už je po všem, není tomu tak. Řidič našeho transferu jede asi 200 km/hod, takže freeride pokračuje... Shalom!

www.davidcachon.com
www.twitter.com/davidcachon
www.instagram.com/davidcachonofficial
www.facebook.com/davidcachonofficialfanpage

Text: David Cachon
Přeložil: Tomáš Gladiš
Foto: Ismael Ibánez