Rady / Doplňky

Používání přileb u cyklistů již v posledních letech zdomácnělo a že někdo na hlavě přilbu má vůbec nikoho nepřekvapí. Dokonce pozorujeme v posledních letech naprostý obrat v chápání tohoto bezpečnostního prvku a cyklistů různých kategorií. Překvapí tak spíše cyklista, který přilbu na hlavě nemá.

Průměrně je v ČR hlášeno každý rok dva a půl tisíce nehod cyklistů. Číslo sice za posledních 10 let vytrvale klesá, ale počet zemřelých je stále okolo pěti desítek. A mnohým z nich by přilba pomohla, protože poranění hlavy utrpí cyklista téměř v polovině případů! Existují také statistiky uvádějící, že bez helmy je více než sedminásobně vyšší pravděpodobnost poranění hlavy a mozku. Proč tedy stále hazardéry na silnicích bez přilby ještě potkáváme?

Historie cyklistické přilby

Je tomu už několik desítek let, kdy se proháněli po tratích závodů cyklističtí profesionálové velkými rychlostmi bez jakékoliv ochrany hlavy. Teprve od 70. či 80. let se přilby v různých podobách začaly i na hlavách profesionálů objevovat. Zpočátku se jednalo jen o jakési kožené čelenky, o jejichž skutečném bezpečnostním významu se dalo s úspěchem pochybovat, ale zcela jistě přispěly k vývoji a vzniku současných moderních přileb.

Je pravda, že profesionální cyklisté ovládají své kolo s velkou jistotou. I mistr tesař se ale utne a pravdivost tohoto pravidla potvrzuje několik těžkých zranění či úmrtí. I proto například od roku 2003, kdy během závodu Paříž-Nice zemřel na následky úrazu hlavy kazašský cyklista Andrej Kiviljev, mají profesionálové nošení přileb v závodech povinné. A čím dál tím více se jich k tomuto opatření uchyluje i během tréninku. Na rozdíl od svých předchůdců se tak stávají pozitivním vzorem pro širokou populaci cyklistů. Na kole nejde jen o schopnosti jezdce, je třeba zvážit i další nepředvídatelné situace včetně střetu s jinými účastníky silničního provozu.

Hlavní výhody a mýty

Bezpečnost je při výčtu výhod používání přileb na prvním místě. Přilba samozřejmě nezabrání pádu z kola, ale riziko pádu a úrazu je na kole vždy, a to i v malých rychlostech. Uvádí se, že rychlost 15 km/hod odpovídá skoku po hlavě na beton  z výšky jednoho metru, na kole běžně dostupná rychlost 25 km/hod odpovídá 2,5 metrovému pádu hlavou na beton. A to nemluvíme o sčítání rychlostí při střetu s protijedoucím vozidlem…

Úrazy spojené se zraněním hlavy a jejich dopady nejsou zanedbatelné. I v případě, že bude mít cyklista štěstí a úraz přežije, mohou být následky poranění hlavy a mozku pro život jedince (i jeho okolí) naprosto zásadní – kraniocerebrální trauma jej může naprosto odstavit z života, na jaký byl zvyklý. Bez přehánění. Nemusí už nikdy chodit, nepozná své přátele ani ty nejbližší když jej navštíví, nenají se aniž by se nezamazal a nebo jej jeho blízcí budou muset krmit protože sám lžičku neudrží. I tak drsná je bohužel realita.

Notoričtí odmítači cyklistických přileb mají leckdy důmyslné výmluvy, proč přilbu nechtějí. Mnohdy se však opakují: bude se mi potit hlava, přilba mě tlačí, vypadám blbě, lidi se mi smějí, na to moje ježdění ji nepotřebuji… Na to vše se ale najdou odzbrojující argumenty.

Bezpečnost i móda

Dnešní přilby jsou natolik důmyslné, že je na hlavě ani necítíte. K jejich výrobě je používána již naprosto běžně a i u těch nejlevnějších modelů tzv. „in-mold“ technologie, při níž je polystyrénová pěna vstřikována do skořepinového výlisku přilby. Skořepina udržuje její tvar, zlepšuje klouzavost v případě pádu a je prostorem pro různé grafické podoby. Výplň tvoří absorpční složku přilby a spojením obou komponent vzniká odolný, komfortní a lehký výrobek. Odvětrání přileb je rovněž velmi fundovaným systémem a většina přileb je opatřena savými vložkami z coolmaxu či dalších materiálů, díky nimž pot nestéká z čela do očí.

Dobrá přilba netlačí. Každý jsme originál a snad neexistuje přilba, která by vyhovovala úplně všem. Dejte si proto tu práci a vyzkoušejte vícero modelů, určitě mezi nimi najdete tu pravou. To platí i o upínacím mechanismu nebo tvaru přilby – sebelepší model zkrátka nemusí korespondovat s tvarem obličeje a proto se pak cyklista cítí hloupě při pohledu do zrcadla. Design hýbe světem a jen na českém trhu jsou desítky výrobců přileb, stovky modelů a nespočet barevných kombinací.

Málokoho dnes napadne se smát cyklistům s přilbou na hlavě. V posledních letech nastal výrazný posun ve vnímání přileb nejen na kole, ale i in-line bruslích a jiných pohybových aktivitách. Přilby už proto nejsou vnímány jen jako „nutné zlo“, ale naopak jako vkusný a vyhledávaný doplněk vizáže. Kromě běžných přileb tak, jak je známe, se již objevují i doslova „trendy“ modely do města, speciální dámské modely či přilby skládací, které zaberou jen nezbytné minimum místa. Zajímavou novinkou je také neviditelná přilba Hövding (více zde).

Bez přilby méně peněz

V České republice je uzákoněno povinné používání cyklistické přilby do 18 let věku. I proto některé pojišťovny na nákup cyklistických přileb (ale i dalších ochranných pomůcek) přispívají – například od VZP mohou rodiče na nákup těchto potřeb pro své děti do 15-ti let získat pětisetkorunový grant.

Proč ale povinnost používání přileb nezavést plošně pro cyklisty všeho věku? Tak to funguje v některých zemích Středomoří, kde je cyklistika díky vhodnému podnebí velmi rozšířená (a její nepoužívání také tvrdě sankciováno). Od roku 1997 podobné nařízení platí i ve Skotsku, kde prakticky ihned zaznamenali pokles úrazů hlavy na polovinu!

Letos v dubnu jsme ale zaznamenali zajímavý obrat i v českých zemích. Nejvyšší soud totiž přišel s překvapivým motivačním rozhodnutím: cyklistům bez přilby v případě nehody hrozí, že po zranění hlavy získají nižší náhradu od pojišťovny. Bude právě toto na českého člověka fungovat?