Výlety

Druhá část našich toulek (úvodní díl jste mohli číst zde: Cyklotoulky východním Německem) po východě Německa pokračuje dlouhým přejezdem z přírodní rezervace Schorfheide-Chorin směr polské pobřeží Baltu. Nepostradatelným pomocníkem se nám stává mobilní aplikace Google maps, která skvěle zastoupí občas poněkud zmateného McGuidera.  Míříme na polský Štětín, a pak dál k moři až k městečku Mrzezyno, odkud hodláme podniknout kratší cyklisticko-koupací výlety podél pobřeží Baltského moře. Z Polska bychom se pak chtěli vracet přes Wolinski Park Narodowy zpět do Německa, kde chceme prozkoumat další přírodní park, tentokrát na ostrově Usedom. A nakonec si samozřejmě nenecháme ujít ani křídové útesy a maják na mysu Arkona na ostrově Rujána i biosferickou reservaci na její nejjižnější části. A jak jsme naplánovali, tak jsme také konali…

Západní pobřeží Polska (od Mrzezyna na západ) a Wolinski Park Narodowy

Ač je v Polsku cenově přijatelný kemp na každém rohu a zahradě („pole namiotowe“ – jakési tábořiště, často na privátní zahradě), dáváme přednost spaní mimo civilizaci. Tentokrát jsme našli pěkné místo za jezerem Resko Przymorskie na kraji borového (a borůvkového) lesa lemujícího čistou bílou pláž mezi městečkem Mrzezyno a Dzwirzyno. Koneckonců k čemu jinému by nám byl ten „obytňák“, kdybychom nemohli přespat, kde se nám to zrovna líbí?

Na kole jsme odtud mohli vyrazit po cyklostezce či silničce na východ (směr Kolobrzek) i na západ (směr Niechorze, kde je sice pěkný maják, ale na nepěkném místě, atmosféra je zde doslova extrémně pouťová). Města mají (asi především v letní sezóně) silně pouťový charakter. Obdivuhodná polská podnikavost se nezapře – nejrůznější stánky a roztodivné atrakce jsou v městečkách na každém rohu. Pokud je kam ujet (a to je), chvilková kýčovitost nám nevadila, tedy hlavně dceři. Která propadla kouzlu gofer (velkých čerstvých vaflí s ovocným přelivem či s nutelou) a zapiekanek (zapečená bageta s houbami, sýrem a kečupem). My zase nevynechali jedinou příležitost k nákupu uzených ryb přímo z udírny, kterými jsme se po cyklistice a koupání pravidelně večer odměňovali. S plánováním tras jsme si nedělali příliš hlavu. Jeden den jsme prostě jeli po pobřeží na západ, druhý na východ. Střídali jsme jízdu po cyklostezce vedoucí mezi lesem a silnicí, lesními stezkami (pokud to písčitý terén dovolil) a také přímo po pobřeží (spíš na večer, kdy jsou pláže naprosto liduprázdné, a náš pes nikomu nevadil). Na pláž jsme kolo vždy přenesli přes sypký písek a jezdili po mokrém tuhém písku poblíž moře. Zabloudit zde opravdu nemůžete. Dlužno podotknout, že jsme měli velké štěstí na počasí – příliš nefoukalo, což je u Baltu naprosto klíčové, navíc bylo teplo a slunečno.

Po třech dnech přímořské cyklistiky jsme zahájili přesun do Německa, cestou jsme se prošli ve Wolinském národním parku, který leží na ostrově Wolin. Jsou zde pěkné útesy (ty jsme viděli), hojnost fauny a flóry (tu jsme zahlédli) a také rozlehlá obora se zubry. I ve Wolinském národním parku je poměrně hustá síť slušně značených cyklostezek, my jsme ale tentokrát vyměnili kolo za pohorky.

Prázdninový ostrov Usedom

Usedom byl v druhé polovině minulého století turistickým rájem mnoha Čechů, dnes je však pro našince vcelku zapomenutým koutem východního Německa. A právě to nám nevadí. A právě to nás přitahuje! Když je pěkně, můžete si zde z kola (150 km cyklostezek) odskočit na pláž (42 km pláží). Když prší a fouká, tak trpíte.

Na Usedom jsme přejeli z polské pevniny kratičkým trajektem (cca. 3 minuty), za převoz auta se neplatí. Na ostrově jsme na 3 noci zakotvili na klidném lesním parkovišti mezi Karlshagenem a Peenemünde. Pěkná přímořská městečka byla většinou pěkná (už ne tak pouťová jako v Polsku), ale na nás příliš zalidněná. U „našeho“ parkoviště vedla silnička, za ní byl opět borový les a pak již jen bílá pláž táhnoucí se oběma směry několik kilometrů. Přes den zde bylo pár desítek aut, večer a v noci tak maximálně 3. Dobrou noc zde dávali německé lišky. A to doslova! Jedna přišla očuchat náš „obytňák“, a omrknout, zda jí Pražáci nepřivezli něco k snědku. Na kole jsme pak zajeli detailně prozkoumat ruskou ponorku v ospalém Peenemünde (vstup 6 EUR dospělí, 3 EUR děti), projeli oblast kolem Heringsdorfu a samozřejmě se koupali a kupovali ryby.  Pobřeží zde bylo o něco mělčí, voda o něco kalnější a vlny menší než v Polsku. Na některých místech nás překvapili i aromaticky výrazné naplavené řasy.  Pláže mimo městečka byly opět takřka prázdné. Potkali jsme zde jediné Čechy (dva rozhádané cyklisty) za celou naši cestu, velmi mile nás překvapili němečtí trempi spící spořádaně pod celtou v lese u moře, a to že jsme opravdu ve východním Německu, jak jej známe z dětství, potvrdili desítky nenucených milovníků nudismu všech věkových kategorií.

Na Usedomu lze k přepravě kol využít také železnici, jezdí zde vlak (2 – 3 vagóny) s místem vyhrazeným pro kola.

A poslední část našeho putování uzavřeme na sluncem ozářeném a větry ošlehaném ostrově Rujána.