Články / Elektrokola

Moderní doba s sebou přináší všelijaké výdobytky a novinky. Nevyhýbají se ani cyklistice – kola se díky novým technologiím vyrábějí stále lehčí a lehčí, přitom se ale v moderních karbonových rámech jízdních kol snoubí tuhost s pohodlím. Na horských kolech se objevují „inteligentní“ pružící systémy, které poznají, zda jedete po rovném povrchu nebo v terénu a podle toho se zamykají či odemykají. Prodeje elektrokol celosvětově rostou. Vrcholem všemožných technologických novinek bylo ale v roce 2009 uvedení elektronické sady Shimano Dura-Ace Di2 na trh.

S elektronikou a řazením na baterky si oba největší výrobci cyklistických komponentů na světě – Shimano a Campagnolo – vyhrávali několik let, než se odhodlali jít s finálním výrobkem na trh. Na Tour de France se sady s logy obou firem objevily na kolech jejích účastníků už v roce 2007. Japonský gigant byl ale nakonec první, kdo elektronické řazení nabídl svým zákazníkům. Campagnolo představilo podobnou sadu až letos, mezitím však Shimano slavilo historicky prvního vítěze Tour de France s elektronikou – Cadela Evanse.

Odkud ale vlastně vzešel nápad doplnit cyklistické komponenty o elektronické součástky? A potřebujeme to vůbec?

Veškeré snahy pramení především v touze po pohodlí. Elektronické řazení je totiž jednodušší a bez potřeby vynakládat do pohybu páky jakoukoliv sílu. Jen stisknete páčku a pak už se jen za typického bzukotu bleskově přeřadí na požadovaný stupeň. Více než u přehazovačky je to patrné u přesmykače, kde přeci jen bývá potřeba více síly. Přesmykač sady Dura-Ace Di2 nebo nově už i nižší sady Ultegra navíc sám vyrovnává jeho pozice podle zařazeného převodu, takže se vám nestane, že by řetěz škrtal o vedení na přesmykači.

Už i brzdit můžete elektronicky

Zatímco řazení se tedy již v elektronické podobě vesele prodává (byť ceny takových kol jsou astronomické), brzdit se dosud muselo mechanicky. V Německu se ale nedávno objevil vynález, který si klade ambice i toto změnit. Přišli s ním vědci na Sárské univerzitě, kteří představili prototyp bezdrátového brzdového systému.

Přední brzda, kterou vědci namontovali na jízdní kolo městského typu, funguje na základě počítačových algoritmů, jež jsou normálně používané pro kontrolní systémy v letectví nebo chemických továrnách. Fungovat prý má se spolehlivostí 99,999999999997 procent, což znamená, že selže v jednom ze tří trilionů zmáčknutí brzdy.

Aktivace brzdy funguje zmáčknutím pravé strany gripů na řidítkách. Elektronický senzor rozpozná intenzitu tlaku a vyšle rádiový signál do přijímače umístěného na konci vidlice, ten pak aktivuje brzdu. To celé má systému trvat 250 milisekund. Během tohoto času ale cyklista jedoucí rychlostí 30 km/hod. ujede dva metry, proto výzkumníci chtějí s reakčním časem ještě něco udělat.

Navenek působí zařízení poněkud nedodělaně, ale jde pouze o prototyp, takže je pochopitelné, že esteticky nejde zatím o nic přitažlivého. Profesor Holger Hermanns, který ale výzkum bezdrátové brzdy vede, však spolupracuje s výrobcem cyklistických brzd a věří v budoucí komercializaci vynálezu. I kdyby prý nedošlo k realizaci konkrétně tohoto projektu, přinesl tento systém mnoho poznatků a zkušeností, jež mohou být využity dále.

Cesta k výraznějšímu zapojení elektroniky na jízdních kolech se tedy zdá být neodvratitelnou budoucností…