Články

Jak jste již nyní pravděpodobně pochopili, plavání je nedílnou součástí mé rehabilitační expedice. Někdy plavu v podmínkách, které nejsou až tak dobré, ale prostě dostačující, abych splnil mou mnou předepsanou denní plaveckou dávku.  Někdy je to prostě normální plavání jaké by zažil kterýkoli sportovnější návštěvník pláže.  Někdy je to plavání v pěkném prostředí se zajímavými věcmi na sledování pod hladinou.  Ale někdy je to prostě úžasné plavání.

 

Tohoto rána to bylo rozhodně plavání spadající do kategorie úžasné. Totiž, Mr. X, který předchozího dne přijel do oblasti Bonifacia autem, měl čas na prozkoumání okolí a nalezení nejlepších míst na kempování i plavání. "Neboj kámo, vezmu tě na fakt krásný místo, ještě nikdy's neplaval v tak krásné scenérii". A měl pravdu. Plavání pod velkými útesy s žádnými lidmi a ve zcela průzračné vodě bylo - no - určitě v kategorii úžasné. Navzdory tomu, že jsme k této zátoce museli podniknout menší turistickou výpravu, tedy aktivitu, kterou nejenže doktor nedoporučil, ale kterou, turisti prominou, abych to řekl diplomaticky, nemám až tolik v oblibě.

 

Po snídani a hledání skandinávských dívek ve městě - a nalezení pouze dvou hezkých slečen ze severní Francie - chtěl Mr. X vidět Porto Vecchio. Byla to skvělá příležitost vyzkoušet všechny ty koňské síly pod kapotu jeho německého trhače asfaltu.  Ano, i když bych byl raději, kdyby můj kamarád přijel jen s kolem a jel se mnou punk stylem bez doprovodného vozidla, dostavil se vybaven moderními vychytávkami - dovolte mi, abych zmínil alespoň několik z nich.

 

Představujeme Mr. X a jeho technologie

 

Stan - no, hodíte ho do vzduchu a postaví se sám.  Láhev na vodu - když je prázdná, srolujete ji a nezabírá žádné místo.  Vařič - se speciálními větracími otvory uvaří prý vodu za dvě minuty - i když ten jsme ani nevyzkoušeli, protože jsme jedli v restauracích.  Kolo - jak již bylo zmíněno - zakoupené pro tuto příležitost, vyrobené z karbonu pro neprůstřelné vesty s cenovkou podobnou osobnímu automobilu střední třídy. Elektronika - no tak iPhone, iPad, iPod, MacBook Air.  Existuje nějaký produkt od Apple, který nebyl přítomen v tomto autě?  A to bych skoro zapomenul na auto samotné - s osmi kamerami, displejem v předním skle, abyste se mohli cítit jako pilot stíhačky.  Když přijedete na parkoviště a nechce se vám parkovat, zmačknete knoflík a auto zaparkuje samo.  Oblečení - neexistuje nic v šatníku Mr. X, což by neneslo ty nejznačkovější značky. Mnoho věcí je objednáno přímo z USA, protože v Evropě ani nejsou k dispozici. Proč by si měl člověk koupit věc, která není top-of-the-line? "Kámo, moje firmy vydělávaj dobře, tak co s těma penězma mám dělat?" "No, já bych například koupil pěkný dům pro rodiče." "Ale, ty mám už čtyři a věř mi, baráky jsou jen nepříjemný věci, o který se musíš starat."

"Ale co třeba dům tady uprostřed dech-beroucí korsické přírody?", zastavili jsme se v realitní kanceláři mrknout na opravdu pěkné venkovské domy.  Vypadaly velmi staré, ale ve skutečnosti byly všechny zcela nové - z kamene a recyklovaného dřeva - aby byly autentické. Kolik by taková replika mohla stát? "Domy vhodné pro pár začínají na 836 tisíc eur a rodinné domy se čtyřmi ložnicemi se pohybují v oblasti milión čtyřista tisíc", objasnila paní makléřka. A to není ani na pobřeží? "To jsou ale zcela stupidní ceny," uznal Mr. X.  Na jedné straně, ano, má rád luxus, ale hluboko uvnitř je jen normální kluk, který může ocenit normální věci a nemá problém říct, že koupil něco levně nebo výhodně.  Ale Francouzi nikdy neřeknou, že koupili něco levného. Věděli jste, že ve francouzštině nemají slovo pro "levné". Oni říkají: "pas chère = ne drahé". A ty domy rozhodně nebyly pas chère.

 

Při čekání na trajekt, jsme s Mr. X jen tak vykecávali: "Tak proč máš takové obavy o svou identitu.  Podplatil's někoho ve veřejné souteži, nebo's něco ukradl?". "Ne, já jsem úplně čistej, moje účetnictví je on-line. Ale lidé jsou velmi závistiví a mohou dělat špatné věci, když uvidí, že mám věci, nebo že tolik cestuju." A ano, Mr. X má rád cestování.  Mesíc kitesurfing v Brazílii, četné lyžarské pobyty v Alpách, Francouzská Riviéra, Sardinie, Sicílie, Afrika - abychom jmenovali jen několik výletů uplynulé zimy.  Proč sedět doma, když přes zimu je ve Střední Evropě většinou jen inverze, že ano.  "Mužes to všechno napsat, ale neukazuj mou úplnou fotku a nepoužívej mé reálné jméno, prostě mě nazývej Mr. X". Respektuji to. Svým způsobem to i chápu. Můj lyžařský byznys je mnohem menší, ale stal se úspešným a někteří konkurenti nebo závistiví sousedé to nemohou vystát a najednou byla moje firma "náhodně" vybrána na kontrolu.  Nebyl žádný problém, ale byl to zásadní vopruz, zejména v polovině lyžarské sezóny. A úředníci mi řekli: "Víte, my vám nemůžeme říkat jména, ale někdo nás požádal, abychom udělali kontrolu u vás a když obdržíme žádost, tak ji musíme realizovat."

 

Ale zpátky k cestování. Naskočili jsme na trajekt a byla to jen krátká jízda, ale kapitán nám dal vědět, že jsme zpátky na italském území.  Zasvištěl do malého přístavu Santa Teresa tak, jak by to udělal dospívající chlapec, který se chce u garáže vytáhnout před přítelkyní. Plný plyn dopředu, ruční brzda, plný plyn dozadu. Loď se naklonila jen o stupeň úhlu méně, než kdyby byla řízena potop-a-uteč kapitánem Schettino a my - otřeseni, ale v jednom kuse - jsme skočili na pevninu.

Po povinné knihovně a pizze - za méne než poloviční cenu pizzy na Korsice - jsem měl opožděný start a chtěl zvládnout alespoň těch předepsaných čtyřicet kilometrů. Byla to pěkná jízda podél slavné Costa Smeralda, kde se blýskají velké jachty ruských miliardářů.  Dokonce jsem si udělal malou zajížďku k návštěvě slavné kitesurf a windsurf vesnice - která se, představte si - také jmenovala Porto Pollo jako na Korsice. Když se setmělo, minul jsem pár karavanů.  Občas si je můžete pronajmout a jsou obvykle levné - o počkat - ani v Itálii na to nemají slovo. Italové totiž říkají: "mno costoso = stojíci méně".

"Ach, karavany jsou plné, ale máme také pronájem pokojů," řekla majitelka a vzala mě do místnosti, která vypadala jako bývalá ložnice manželů domu se zámeckým nábytkem a okrasnými závěsy - a po třech nocích na zemi - jsem opravdu spal jako král.

Plavání: 2.4 km
http://www.movescount.com/moves/move16779439

Kolo: 42.4 km
http://www.movescount.com/moves/move16779499

 

Costa Smeralda

 

Když si Italové chtějí vychutnat pravděpodobně nejlepší pláže v Itálii, jedou na Costa Smeralda na severovýchodním pobreží Sardinie. To pobřeží je prostě... no, smaragdové. Barvy vody jsou jako v Karibiku a krajina je úchvatná. Zátoky a zálivy se podobají Chorvatsku, ale je zde mnohem vyšší poměr luxusních jachet v nich zaparkovaných. A na těchto jachtách, stejně jako v okolních malých a malebných městečkách, uslyšíte spoustu ruštiny. A můžete si být jisti, že tito turisté nepřijeli na zlevněných last-minute zájezdech.

Po krátké návštěvě vesnického trhu, jsem šlapal přes kopce do města Olbia, hlavního města severu Sardinie. Měl jsem v plánu přežít polední horko v knihovně, ale i přesto, že jsem mluvil šéfkami šéfek, nepodařilo se mi domluvit možnost zamčení kola někde v areálu knihovny.  Tentokrát to typické italské "to nejde" bylo naprosto neoblomné.  Nebyl jsem ready nechat kolo venku a rozhodl jsem se jet dál na jih. Ale před tím jsem si chtěl ověřit, jak je to s trajekty do Afriky.

 

Existuje trajekt ze Sardinie do Afriky? Na mapách je vyznačeno tečkované spojení mezi Sardinií a Tuniskem, což byteoreticky mělo znamenat, že by mezi těmito územími mělo fungovat trajektové spojení. Můj kamarád Mr. X byl shodou okolností na Sardinii několik měsíců předtím a viděl ukazatele na trajekt do Tunisu v přístavu Cagliari. Oba jsme se snažili najít tuto trajektovou společnost na internetu, ale bez úspěchu.

Dokonce jsem se pokoušel dovolat se do firem, které provozují trajekty ze Sardinie, ale volat do italské společnosti je akorát tak vtip. Nikdo nikdy nezvedá telefon.  A pokud, díky nadpozemskému štěstí, se Vám podaří někoho dostat na telefon, prostě jen řeknou: "Počkejte sekundu, spojím Vás s tím oddělením". A pak zavěsí.

Tak jsem si říkal, že moje nejlepší šance by bylo najít cestovní kancelář a najít tam někoho, kdo je v obraze, aby mi odpověděl na mou otázku: "Existuje trajekt ze Sardinie do Tuniska? "Ach, ano, ten jezdíval, ale loni ho zrušili", řekla mi paní v cestovní kanceláři." Vaše jediná šance je vzít trajekt na Sicílii a pak jet ze Sicílie do Tuniska". No, bylo by to oklikou, ale celá moje cesta je stejně zajížďka z každodenního života a aspoň uvidím Sicílii, řekl jsem si. "Když že odjíždí od Cagliari?"

"Za dva dny a jede pouze jednou týdně," dodala paní.

Tato informace byla poměrně zásadní. Pokud jsem nechtěl na Sardinii hangovat ještě další týden, musel jsem si pospíšit.  Měl jsem jen dva a půl dne na to, abych se dostal do Cagliari. Když se naše cesty rozešly po trajektu z Korsiky, Mr. X řekl: "Kámo, snaž se dojet do Cala Gonone zítra". A pak odjel do tohoto krásného plážového resortu, na půl cesty směrem na jih po východním pobřeží Sardinie, aby se tam setkal se svou rodinou.  Vzhledem k horku jsem si tuto vzdálenost chtěl rozložit na dva dny.  Ale po zjištění trajektových informací jsem prostě musel přitlačit a jet na jih rychle. Naštěstí se zvedl vítr ze severu a pomáhal mi na exponovaných částech cesty.

 

Sledoval jsem kitesurfing a windsurfing v zálivu poblíž Porto San Paolo s majestátním ostrovem Isola Tavolara v pozadí. V San Teodoro jsem viděl ceduli s reklamou na celý oběd za 8 Euro. Hodilo by se mi nějaké maso! No, ten kousek kuřete, podávaný na plastovém tácku s plastovými příbory, byl tak nepatrný, že jsem se následně vrátil k mému osvědčenému pizza palivu.

Když jsem jel dolů po uzavřené, ale průjezdné silnici s mostem ve výstavbě, francouzsko-anglický cyklistický pár se mě zeptal, zda mohou projet. Pokecali jsme a řekli mi o své cestě do Tuniska rok předtím: "Upřímně řečeno, nebylo to tam velmi přátelské.  Mají tam příliš mnoho turistů a prostě nemají zájem." "Potřebovali jste vízum?" "Ne, pokud máš pas EU,dostaneš jen razítko na hranicích. "Doporučili mi také cestu vnitrozemím k Irgoli. "Merci, et bon route".

 

Před tím, než jsem najel do vnitrozemí, udělal jsem si povinné plavání v zátoce poblíž Santa Lucia a pro mě to byla poslední pláž s čistou vodou na Sardinii. Milá rodinka ze Severu Itálie mi dovolila, abych si u nich nechal kolo.  Čerstvý po plavání jsem byl připraven na horskou etapu. Silnice, označená jako štěrková cesta na mé mapě, byla ve skutečnosti velmi široká asfaltová komunikace postupně stoupající k průsmyku.  "Je dobrá, ale velmi nudná," popsal tuto trasu výše zmíněný francouzský cyklista. Shledal jsem ji však fascinující, i když trochu strašidelnou. Údolí bylo pusté a nebyly v něm žádné křižovatky, žádné vesnice, ani žádné domy po desítky kilometrů. Cítil jsem se, jako bych byl někde v západních Spojených státech. Najednou jsem si vzpomněl na story, kterou mi den předtím Mr. X popsal z jeho cesty do Brazílie: "Představ si, skupina kitesurfovala daleko od vesnice a zastavili se na pláži.  Prišli borci s mačetama, vzali jejich kajty i oblečení a nechali je jít zpátky - nahé".  Na této cestě nebyla témeř žádná auta.  Pokud by někdo zastavil, vytáhl pistoli, vzal mi kolo a oblečení a nechal mě jít do další vesnice, nebyl by to příjemný zážitek. A vidět průstřely dopravních značek nebylo povzbudivé.  Skenoval jsem údolí a možné únikové cesty, ale všude byly jen skály a suchá tráva a člověk by se nikde neschoval.

Zvládl jsem to přes průsmyk a dolů k Irgoli, ale nikdo mě nevaroval před velkým stoupáním do Dorgali, téměř o 500 metrů výš! Když jsem se po sjezdu do Cala Gonone a setkal se s Mr. X a jeho rodinou, vítali mě jako hrdinu Tour de France. Mr. X totiž projel tuto trasu o den dříve a věděl, co těch skoro sto šedesát kilometrů znamenalo na kole. "Ale Pavle, mohl ses' vyhnout Dorgali a odbočit sem z hlavní silnice dříve.  Cesta není na mapě, ale Google to ukazuje na mém iPhone ". No, myslím, že šlapání bez těchto technologií prostě hold někdy znamená více práce pro mé svaly.  "A Pavle, už ses unavenej, nebo s námi půjdeš do klubu Havana. Mají tam kubánskou tanečnici!"  "Ale samozřejmě!"  Vydržel jsem hodinu, než jsem odpadl na terase bytu pronajatého rodiči Mr. X. A spal jsem  velmi dobře.

 

Kolo: 154 km
http://www.movescount.com/moves/move16780079
http://www.movescount.com/moves/move16780414

Plavani: 2.4 km
http://www.movescount.com/moves/move16780386

 

Sardinie má také velké hory

Moje trasa mě vedla východním pobřežím Sardinie ne dle mé volby, ale proto, že jsem měl cestou na jih navštívit Mr. X a jeho rodinu, kteří byli na dovolené v letovisku Cala Gonone.  A opět to byla dobrá rada od Mr. X. Jak jsem později zjistil od jiných cyklistů, kteří objeli celý ostrov, západní pobřeží prý není zdaleka tak hezké jako východní.

 

Ano, východní pobřeží je asi hezčí, ale také mnohem těžší na kole, protože má několik velkých pohoří. Nesnáším vracení se stejnou trasou, a tak jsem nebyl moc nadšen ze stoupání k hlavní cestě stejnou cestou, kterou jsem den předtím přijel.  Když jsem viděl sklenářský pick-up, doslova jsem skočil na příležitost dostat se zpátky k tunelu.  Tam jsem se seznámil s milým cyklistickým párem - Johnem a Michele z Anglie. I když nyní nebyli kole, protože čekali rodinu.

Měli za sebou mnoho výletů na kole v Alpách a v Pyrenejích a poznamenali, že to, co právě dělám na vlastní pěst by stálo tisíce liber, pokud by to bylo organizováno operátorem specializovaným na cyklistické túry s komfortem doprovodného vozidla, zařízeným ubytováním, jídlem, prostě celým cirkusem cestovní kanceláře.

 

Výšlap do více než tisíc metrů vysokého průsmyku byl vražedný - zejména po pozdním startu způsobeném vyspáváním na terase.  Stoupal jsem v přímé horůčavě a nebylo kam se schovat. Jen šílení psi a šíleni moravští cyklisté vyrážejí ven v poledním slunci! Po vrcholu jsem chvíli odpočíval ve společnosti hasičského sboru, který pravděpodobně squattoval starou rozpadlou restauraci jako jejich siestové útočiště.  Zdálo se mi zvláštní, že jejich terénní vozy mají jen velice malé nádrže s vodou. Vysvětlili mi, že v horách mají rezervoáry a v případě požáru se k ním musejí rychle dostat a používat auta jako vodní čerpadla.

Někde po pravé straně jsem minul nejvyšší horu Sardinie, která má i lyžařské středisko. Vím to, protože jsem jednou na Sardinii měl v plánu podniknout mé výroční Ski & Surf Birthday - tedy multisportovní den, který dělám na nebo kolem mých narozenin - většinou se jedná o lyžování a surfování v jeden den.  Nyní mě čekal nekonečný sjezd velmi pustou krajinou do města Tortoli. Název tohoto města mi připomínal dort, ale místo moučníku jsem měl session v knihovně. V zátoce Arbatax, jejíž název mi pro změnu připomínal nějakou fantasy knihu nebo film, jsem dal večerní plavání s velmi symbolickou úschovou kola - u skupiny dívek, které se věnovaly spinningu.  A tato aktivita byla zřejmě populární v této oblasti, protože stacionární kola byla instalována hned na několika plážích.  Jak jsem projížděl kolem těchto venkovních posiloven, říkal jsem si: "Hele, promiň, ale moje cesta vedoucí přes různé krajiny je mnohem zábavnější, než spinning na stroji na každý den na stejném místě!".

 

Bylo chvíli před setměním, ale já jsem ještě chtěl posunout pomyslnou figurku na trase dopředu.  Měl jsem v plánu chytit trajekt z Cagliari a nechtěl jsem se poslední část trasy nechat svézt - chtěl jsem přejet Sardinii od severu na jih pouze šlapáním. Takže jsem ještě musel udělat nějakou vzdálenost před ulehnutím do postele - tedy to jsem ještě nevěděl zda nějaká postel vůbec bude.  A cyklistika ve večerních hodinách se na mě cestě ukázala být velmi produktivní, protože teploty byly snesitelné a provoz nebyl tak nebezpečný. Jediný problém byl, že když jel až do tmy, bylo pak těžší najít místo na spaní.

Ten večer jsem udělal velký pokrok - také díky tomu, že jsem si to svištěl po zbrusu nové silnici - no byla to vlastně dálnice, i když nebyla čtyřproudá, ale neměla úrovňové křížení.  Byla široká s pozvolnými stoupáními a klesáními a měla skvělý povrch. Aši jsem na ní s kolem neměl co dělat, ale byl to nejrychlejší způsob, jak jet dopředu.  Totiž, tato nová cesta si krátila cestu přes kopce tunely, zatímco stará cesta hory objížděla bočními údolími. No, v tunelech jsem se necítil zvlášť bezpečné, ale s každým projíždějícím autem jsem prostě pevně chytl řídítka a modlil se.

 

Když jsem se vynořil z posledního tunelu, město Tertenia byl přede mnou, tak jsem preskočil na starou cestu. Našel jsem si pozdní večeři a ubytování. No, hledání ubytování obnášelo zapojení čtyř dam a dvou mužů.  Po příjezdu do města jsem se zeptal jedné paní, která byla na zahradě, zda by věděla o místě, kde by se dalo přespat.  Zavolala sousedku a pak přišla ještě další.  Jiná sousedka se přidala jen ze zvědavosti. Pak se dohadovaly v jejich jazyce - tedy ne italsky, ale sardinsky - čemuž jsem nemohl rozumět. Jedna přinesla telefonní seznam.  Říkal jsem si, tak tuto věc jsem neviděl už opravdu dlouhou dobu! "Muž se vratí!", řekla jedna dáma. A já jsem čekal. A čekal. Nakonec manžel jedné ze sousedek přijel, aby mi ukázal restauraci, kde jsme potkali jiného muže, který měl prázdný dům. Vysvětlil mi, jak se tam dostat a jel napřed. Najedl jsem se dojel k domu. Pustil mě dovnitř, zaplatil jsem a muž zmizel. "Byl rozvedený?  Měl už velké děti?  Jistě nestavěl tento rodinný dům s vyhlídkou na příjem od turistů.  Toto v žádném případě nebyla turistická destinace." No, nevím, asi se to nedozvím a možná to tak má být. Jen vím, že jsem měl celý dům pro sebe a spal jsem velmi dobře.

 

Vzdálenost na kole: 97 km
http://www.movescount.com/moves/move16787402
http://www.movescount.com/moves/move15787951
http://www.movescount.com/moves/move15787949

Vzdálenost plavání: 1.64 km
http://www.movescount.com/moves/move15787950