Rady

Skákání přes švihadlo patřívalo k základnímu tělovýchovnému vzdělání každého školou povinného žáčka, vzhledem k jeho přednostem je škoda, že tomu většinou již tak není. Skákání přes švihadlo totiž výrazně zlepšuje koordinační schopnosti – načasování i souhru celého pohybu spolu se sportovním náčiním. (Zvláště v mladším školním věku, kdy děti procházejí takzvaným „zlatým věkem motoriky“ a jsou v maximální míře schopné učit se novým sportům).  Při intenzívním skákání v sériích rozdělených do delšího časového úseku spalujeme velké množství energie, trénujeme celkovou vytrvalost, rychlost a dynamickou sílu dolních končetin, což aktivní cyklisté v sezóně jistě ocení. A nejen cyklisté; skákání přes švihadlo lze využívat jako bezvadnou aktivitu v rámci zahřátí před jakýmkoliv tréninkem. Lze jej však též pojmout jako samostatnou sportovní činnost a zajít na lekci rope skippingu.

Co je to rope skipping?

„Rope skipping“ (skákání přes švihadlo) je samozřejmě termínem převzatým z angličtiny. U nás se toto pojmenování vžilo coby název zajímavé sportovní aktivity, kterou vymyslel či spíše zformoval a zmodernizoval v 60. letech minulého století učitel tělocviku a hráč amerického fotbalu Richard Cendali. V roce 2005 se pak  rope skipping díky jeho české propagátorce Mgr. Janě Beránkové poprvé objevil i v ČR. Nyní má v Evropě již svou zastřešující organizaci ERSO (European Rope Skipping Organisation). A proč najednou tolik slávy kolem provázku a dvou držátek?

Rope skipping, respektive pan Cendali, totiž proměnil pusté skákání nahoru a dolu, rychle a pomalu, na zábavu a kumšt. Do organizovaných „rope lekcí“ se vkradla motivační hudba, spolu s pokročilostí skokana i obrovská škála nejrůznějších typů přeskoků (např. s meziskoky, mezikopy, slalomy, vícešvihy, kankán i kombinace všeho uvedeného). Účastnící lekcí se učí správné technice skákání, využívají různých typů švihadel, pokoušejí se o nejrůznější sestavy i koordinačně náročnější synchronizované skoky přes dlouhá švihadla.

Profesionálně vedená lekce by měla být vždy koncipovaná tak, aby hlavní části předcházelo rozehřátí, krátký strečink, zklidnění, eventuelně posilování a závěrečné protažení. Dobrá instruktorka vás bude v začátcích hodně opravovat, neboť chybné držení těla během skákání namáhá a přetěžuje páteř.

Doporučení pro „skokany“ začátečníky

• Při doskoku nedopadejte na celá chodidla. Pracovat musí kotníky!
• Během skákání držte tělo pokud možno ve vzpřímené poloze; záda by měla být rovná, ramena relaxovaná, mířící mírně vzad. Pohled je upřen přímo před sebe.
• Konce švihadla směřují kolmo ke stěnám, lokty jsou u těla.
• Mezi sériemi je vhodné protřepávat nohy

Jak vybrat to správné švihadlo (i další vybavení)?

Aby se vám dobře skákalo, musíte mít do skákání chuť (i když kýžené endorfiny někdy vyplaví až následná radost z pohybu) a také odpovídající švihadlo a dobré boty. Když se na švihadlo postavíte a natáhnete jej i s pevnými držadly směrem vzhůru, mělo by vám, včetně držadel, sahat do podpaží.  Výborně se drží švihadla s delšíma „ručkama“, zvláště nemáte-li zrovna drobné dlaně. Začátečníkovi obvykle postačí pomalejší provazové švihadlo, rychlejší skokani pak sáhnou po rychlejších kabelových švihadlech. Dále existují i vcelku universální korálková švihadla, ta oceníte, pokud skáčete také venku – nevadí jim totiž mírný vítr, který provazové švihadlo snadno rozkolísá. Na trhu jsou samozřejmě i speciální kousky určené pokročilejším „rope skipperům“. Ty jsou však pro začátečníka vcelku zbytečnou investicí.  

Nicméně šetřit byste rozhodně neměli na botách; ideální jsou kvalitní sálové sportovní boty či boty na aerobik. Pokud máte pocit, že pro vás bude nejlepší být, jako např. u pilates, na boso, raději na to rychle zapomeňte. Rána roztočeným švihadlem do bosých nohou není rozhodně nic příjemného. Navíc kvalitní sportovní obuv může v tomto případě částečně eliminovat úrazy kloubů, zvláště hlezna.

Skákání přes švihadlo je NEVHODNÉ:

• Při jakýchkoliv problémech s kloubním aparátem a páteří (např. degenerativní změny v koleních či kyčelních kloubů, obratlů apod.)
• U těžších forem obezity 
• Při potížích s vysokým krevním tlakem, srdcem a cévami
• Během jakéhokoliv akutního onemocnění (včetně sezónních viróz apod.)