Rady / Ve městě

Nedávno mi zmizela z balkónu moje „vymazlená“ skládačka, někomu se stejně jako mě moc líbila, tak si pro ni v noci prostě vylezl, kdovíjak spustil z druhého patra dolů a odvezl. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem neměla vztek a neuronila pár hořkoslaných slz. Ale obvykle mě nebaví brečet a žehrat na osud příliš dlouho, a tak jsem začala řešit, jak se budu přepravovat po nejbližším okolí. Dražší horské kolo není na nákupy moc praktické, nemám (ani nechci mít) na něm nosič, košík, stojánek a hlavně si mi ho nechce každý den několikrát tahat ze sklepa a opět uklízet. Nakonec jsem si vzpomněla, že u našeho dědečka v dílně stojí jakýsi menší zaprášený vehikl, který kdosi objevil u popelnice a přivezl dědovi-kutilovi.

Jak sundat staré nálepky?!

Z vehiklu se vyklubala několik desetiletí stará Eska s typicky drobným a velmi bytelným rámem, nápadnými a pohodlnými řidítky – pochromovanými vlašťovkami, úžasným sklapovacím nosičem na pevné pérko, starým odpruženým sedlem a hliníkovými blatníky. Kolo jsem umyla hadicí, vydrbala, nechala uschnout, nastavila sedlo a otestovala.  Testovací jízda dopadla úžasně: rám téhle obstarožní fešandy byl snad navržený přesně na mých 163 cm, posez byl úžasně pohodlný. Bonusem navíc bylo i funkční dynamo a zadní červené světlo. A jelikož jsem puntičkář, bude samozřejmě zapotřebí drobných estetických a technických úprav: promazat řetěz, dokoupit brzdové špalíky a některé praktické doplňky…

Přestříkat, promazat, doladit

Jelikož jsem estét, a ke spokojenosti mi nestačí spolehlivá funkčnost a pohodlný pozes, jala jsem se kolo trochu zcivilizovat. Nejdřív šly dolů otrhané a zašlé nálepky; výborně se mi osvědčil fén, kterým jsem pomocí horkého vzduchu uvedla letité tuhé lepidlo pod nálepkou do mazlavé konzistence. Pak v roli nástroje přišly na řadu mé nehty (razantně) a nůž na koberce (jemně a opatrně).  Zhruba tři desetiletí staré nálepky šly dolů jako po másle, zbývalo se vypořádat se zbytky lepidla na rámu. Půl práce odvedl technický benzín, a když mi došel, vzala jsem za vděk odlakovačem na nehty (nechtělo se mi v zápalu práce do nacpaného Tesca pro benzín). Pak přišel na řadu letitý stříbrný sprej na auta, čekající na svou velkou chvíli ve sklepě. Po očištění a jemném zbroušení patřičných částí kola jsem přestříkala kryt řetězu a stejnou barvou pomocí mističky z alobalu a dceřina titěrného štětečku od temper přetřela i nosič a kdejaké nevzhledné místečko. Hnědo-stříbrné kolo začínalo mít konečně ten správný šmrnc, nablýskaný stroj si říkal o řádné promazání, zvlášť zuboženě vypadal mnoho let nepohyblivý řetěz.  Jednou z posledních estetických teček, tedy alespoň jsem si to v té chvíli myslela, bylo objednání nových nálepek. V jednom e-shopu mi do oka padly stříbrné nápisy „Alfa Romeo“, no nekupte to!

Doladit „nákladní prostor“

Novotou zářící zadní nosič je bezvadně funkční a pevný (zkušebně uveze i takřka 30 kg dceru). Případné použití gumicuku bezvadně nahrazuje velmi pevný sklapovací držák, typický pro těžkotonážní normalizační kola. Kvůli praktičnosti a zvyku jsem dokoupila odnímatelný přední košík, který si na menší nákupy beru s sebou do obchodu a rovnou do něj nakupuji. Nakonec jsem si oproti úsporným plánům pořídila ještě nové pohodlnější (a hezčí) gripy na řidítka a také při jízdě po městě neocenitelný stojánek a nové brzdové špalíky. Po všech úpravách čítajících okolo 500 Kč jsem s mým novým městským kolem od popelnice nadmíru spokojena. Je krásné, lehce retro, má duši, je neskutečně pohodlné a výtečně ovladatelné, takřka nezničitelné a vzhledem k absenci přehazovačky minimálně poruchové, nákladní potenciál má obrovský. Je pravda, že je kolo sice je těžší, ale rozhodně se nebojím, že by mi někdy v budoucnu vzhledem k použitému materiálu kupříkladu praskl rám, nebo se nějak ohnul. A navíc, o kolo se opravdu nebojím! Sice ho u obchodu, pošty, úřadu či metra zamykám, ale strachy se o něj neklepu. Koneckonců je to kolo od popelnice a děda mi hlásil, že mu známý přivezl ještě jedno!

A proto, milí cyklisté, kterým se po městě stejně jako mě neosvědčil váš horský miláček, neutrácejte peníze za nová městská kola, ale vyrazte k prarodičům na půdy a sklepy, popusťte uzdu své fantazie a tvořivosti a užívejte si pak neopakovatelné originality svých staronových strojů.