Rady / Buď fit na kole

Roku 1899 objevil italský botanik Moises Santiago Bertoni v Paraguay pro náš „civilizovaný svět“ doposavad neznámou rostlinu. Později se ukázalo, že vcelku nenápadnou rostlinu používali od nepaměti indiáni kmene Guarani ke slazení nápojů, pokrmů a také k léčení některých chorob. A jak to už v podobných případech bývá, rostlina se postupně začala pěstovat ve velkém, na plantážích, které obhospodařovali její dřívější konzumenti. Rostlina samozřejmě nese po svém „objeviteli“ i hrdé pojmenování: Stevia rebaudiana Bertoni (dle mého by si zasloužila spíše nějaké pěkné domorodé jméno). V Čechách známe rostlinku s drobnými sladkými lístky pod poetickými jmény: stévie cukrová, sladká tráva či medové lístky.

Proč jsou sladidla ze stévie nekalorická?

Odpověď je velmi jednoduchá; za sladkou chuť stévie (uvádí se, že sladivost je 200 – 300x vyšší, že u cukru) nezodpovídají kaloricky vydatné jednoduché cukry, jako je tomu např. u cukrové třtiny, ale tzv. diterpenickými glykosidy souhrnně nazývané steviosid, který má prakticky nulovou kalorickou hodnotu. Kromě dominantního steviosidu jsou v rostlině obsaženy ještě další sladivé látky (např. rebaudiosid, dulkosid atd.). Isolovaný steviosid se v běžných dávkách chuťově výrazně neliší od řepného cukru, na rozdíl od nepříjemných chuťových dozvuků např. poněkud kontroverzního aspartamu. Ve větších dávkách má však již lehce lékořicovou příchuť, která je výraznější u 100 % přírodních sladidel typu „Steviana“, jež obsahují kromě sladkého steviosidu i další látky přítomné v rostlině.

Zajímavé je, že sladivé látky obsažené ve stévii nemají negativní vliv na chrup, jako je tomu u cukru a dalších sladidel s obsahem sacharidů. Dokonce je známo, že indiáni Guarani v době, kdy sladili výhradně stévií, téměř netrpěli kazivostí zubů. Nyní je již prokázané, že jisté bioaktivní látky obsažené v rostlině dokonce přímo brání pomnožení patogenní mikroflóry v dutině ústní.

V současnosti se isolovaný steviosid či přírodní extrakty ze stévie v mnoha zemích používají ke slazení potravin, nápojů, žvýkaček, ale i např. zubních past.

Je používání stévie bezpečné?

Prvním sladce dobitým územím, kde stévie získala nezastupitelné místo na trhu, bylo a je Japonsko a některé další asijské země (např. Čína, Indie, Korea). Dále je rostlina hojně užívaná také v Izraeli a mnoha zemích Jižní Ameriky. Její používání však bylo v některých dalších zemích značně ovlivněno silnými ekonomickými tlaky výrobců a distributorů konkurenčních sladidel. Zvláště v USA byla proti masivnímu používání zahájena velmi agresivní kampaň, a stévie byla navzdory mnohaletým kladným zkušenostem s jejím užíváním nařčena ze zdravotní závadnosti (karcinogenní a genotoxické účinky), což samozřejmě ovlivnilo i její rozšíření v Evropě.

Nicméně po mnoha letech skrytého tlaku odolala Evropská komise nejrůznějším zájmovým loby a 11. listopadu přijala nařízení č. 1131/2011/EU, kterým povoluje použití steviolových glykosidů jako sladidla. Přijetí nařízení předcházelo pozitivní hodnocení stévie Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA). Za bezpečnou označila stévii i Světová zdravotnická organizace (WHO), neboť je evidováno přes 200 studií potvrzujících nezávadnost rostliny pro použití v potravinářství.

Další účinky stévie sladké

• pomáhá při pálení žáhy a podporuje dobré trávení
• vyrovnává hladinu cukru v krvi (lze ji používat i při diabetu)
• brzdí růst zubního plaku, čímž redukuje kazivost zubů
• celá rostlina má skvělou schopnost urychlovat hojení kožních problémů (zevní použití u ekzémů i poranění)
• rostlina má antibakteriální, protiplísňové i protivirové účinky
• sladivé látky obsažené ve stévii nekvasí (což je v některých případech velkým zdravotním bonusem, např. u kandidózy, plynatosti)
• stévie s velkou pravděpodobností zvyšuje mentální aktivitu a dokonce snižuje únavu při únavovém syndromu
• konzumace rostliny snižuje touhu po tabáku a alkoholických nápojích

Jak ji používat?

V současné době lze stévii pěstovat doma, lístky sušit a po té je kupříkladu přidávat do čaje apod. Tyto aktivity jsou však spíše doménou příznivců alternativní medicíny a velmi přírodního stylu stravování. Pro běžné použití všude tam, kde obvykle přidáváme cukr, se mnohem lépe hodí isolované extrakty z rostliny, které lze používat v tekuté i práškové podobě. Stévie i z ní vyrobená sladidla si zachovávají svou chuť i po tepelné úpravě.