Články / Sport

Z pořadatele opět závodníkem. Tak by šlo shrnout nejnovější dobrodružství Jana Kopky. "Po nepřetržitém organizování zimních snowbike campů, laponských expedic a letních 1000 miles jsem si vyrazil po dvou letech opět „odpočinout“ na jeden ze svých oblíbených extrémů, říká Jan Kopka. Sněžný biker z Česka tentokrát nezvolil Aljašku, ale zamířil do hlavního města finského Laponska - Rovaniemi na extrémní zimní závod na sněžných kolech.

"Na trénování díky mnou organizovaným zimním akcím moc času nezbývalo. Ani délka tréninků neodpovídala přípravě na ultramaraton. Většinou se pohybovaly kolem 2-4 hodin, jen výjimečně jsem seděl na kole déle. Nicméně pár kiláků jsem od listopadu najel a hlavně se mi vyhnuly nemoci a zdravotní problémy," začíná své vyprávění Jan Kopka, který se v Rovaniemi setkal s dalšími sedmi lidmi z Čech a jedním slovenským závodníkem.

Kvůli aklimatizaci odletěl Jan Kopka do Finska s předstihem. První obhlídka jej nepotěšila. Cesty byly kvůli sněhové nadílce téměř nesjízdné. Nemilé překvapení se týkalo pravidla, že ani při ojedinělém průjezdu civilizací nebylo možné doplňovat vodu, jídlo či přijmout pomoc od kohokoli, koho potkáme. To byla pro Jana Kopku velká čára přes rozpočet, protože závod chtěl absolvovat "na lehko", s minimem bagáže a jídlo částečně řešit nákupem po cestě. Ale pravidla jsou pravidla. "Potravu na závod doplňuji v supermarketu o tři balíky párků. Bagáž mám ale úplně plnou, proto vyhazuju nějaké oblečení a doufám, že se bez něho obejdu a k salámu, sýrům, karamelovým tyčinkám, slaným i sladkým ořechům a čokoládě přidávám ještě párky, špek nakrájený na kostičky, šest housek a další velkou čokoládu. Na záda pod bundu si připravuju 6 litrů pití do dvou vaků," popisuje závěrečné přípravy Jan Kopka.

Později už za tmy druhý den míjí cíl "stopadesátky". Postup je pomalý, někteří soupeři ulehli k neplánovanému bivaku a Kopka je jen míjí. Zastihla je náhlá únava, pohyb v měkkém sněhu není tak rychlý, jak si plánovali, a bere žalostně mnoho sil. Ten den končí i Honza celkem brzy. Je unavený a tak zamíří do nízkého přístřešku zvanému v Laponsku laava. Je to jen úkryt na přežití, kdy jste chráněni před větrem ze třech stran, zepředu otevřený.

Ráno k snídani trochu ledové vody, jídlo žádné, s tím musí šetřit. Už druhý den sněží a jen těžce se na řece hledá cesta, kde by šlo jet. Pak narazí na relativně čerstvé stopy závodníka před sebou a probouzí se v něm lovecký instinkt. "Vybavuje se mi urputný rosomák, který jde po stopě zvířete, dokud ho nedohoní, překousne mu lýtkovou kost a pak mu prokousne hrdlo. Tím to pro něj skončí, často to dělá jen pro zábavu, ani to zvíře nesežere. Ze stop se snažím vyčíst maximum. Rychlost chůze z délky kroku, z četnosti zastávek jak je unavený," líčí Jan Kopka co se mu honilo během závodu hlavou.

Dvouhodinový náskok závodníka před ním rychle smazal. Holanďan Martijn Honzu poznává, dále pokračují spolu a Honza se snaží číst ze stop dalšího před sebou. Díky chytrému telefonu Martijna zjišťují, že vedoucí závodník Fin Antti Sintonen, na kterého ztráceli už den, zkolaboval vyčerpáním na 226. kilometru a museli ho zachraňovat přímo z trasy. "Jet na takhle těžkých cestách mnoho dnů bez spaní je nesmysl. Fin byl hodně silný a až moc motivovaný, v 25 letech mu s tímhle typem závodů ale evidentně chybí zkušenosti" hodnotí Jéňa, který je už naopak zkušeným matadorem.

Před česko-nizozemskou dvojicí je tedy už pouze jediný závodník: Ital Luca Bettinsoli. Ten má už na čele celkem pohodlný náskok, byť v laponské zimě není nic jistého. Do cíle je to ještě dlouhých 100 kilometrů, to mohou být klidně ještě dva dny cesty! Jan Kopka má oproti svému soupeři ale výhodu regulérního spánku. Luca jel celou noc, předpokládal, že do cíle se dostane do večera, ale podmínky na trati jej výrazně zpomalily.

Cesta je opravdu brutální. Pouští se do tlačení, není to snadné, ale Honza se cítí výborně. "Vždycky mi trvá u těchto nonstop ultramaratonů 2–3 dny, než se můj organismus přestaví do režimu dloudobé zátěže s minimem spánku a minimem jídla a začne fungovat úsporně. Už včera jsem byl v pohodě, dnes se ale cítím vysloveně svěží. Proto 24hodinové závody nebo dokonce kratší jak 3 dny jsou pro mě moc krátké. Dost trpím a nepodám výkon, kterého jsem schopný" říká Honza Kopka.

Ve stíhací jízdě už pokračuje sám. Martijn mu jen popřál hodně štěstí a zvolil vlastní tempo. Honza Kopka stíhá vedoucího Itala a rychle ukrajuje z jeho náskoku. Pak asi 40 kilometrů před cílem vidí stopy Lucy, který odbočil z cesty doleva do kopce někam směrem k přístřešku na přežití. I tak v něm musíte regulérně bivakovat, jste ale aspoň trochu krytí. Honza pokračuje dál, zatímco za ním jedoucí Martijn se později také uchyluje k bivaku. Potkává se s Lucou, který tak získává informace o pohybu Honzy Kopky. Z lovce se stává štvaná zvěř. 

Ještě pár hodin boje s nesnadnými podmínkami. Střídavě jede, střídavě tlačí, ale cíl se blíží. Pak už vidí hlavní most v Rovaniemi se světlem na vysokém pilíři a pak i osvícené město. Poslední kilometry neubíhaly už vůbec a byly nekonečné. Honza jede na vlně endorfinů a adrenalinu. Naproti přijíždí skútr, hlavní pořadatel Alex na něj mává a doprovází jej v posledních kilometrech. Teď už si je úplně jistý, že to vyjde. Závod Rovaniemi 300 je jeho! Ve 3:33 ráno vjíždí do vestibulu místního hotelu. Tam je cíl a čeká tam i v tuhle dobu skupinka lidí, aby českého snowbikera přivítali a blahopřáli mu k vítězství. Potřesení rukou, pár fotek a pamětní medaile. 

Po chvíli nasedá na kolo a odjíždí "domů". Královsky snídá. Předkrm – Kubovy nudle, další chod – 4 vejce na slanině, třetí – velký kus lososa s hranolky. A samozřejmě pivo, vlastně dvě. "Po 4 nekonečných dnech hladovění nelze popsat, jak vše chutnalo. Věděl jsem, že tohle množství jídla můj scvrklý žaludek nemůže zvládnout, ale najednou mi chyběla vůle přestat". 

"Trasa závodu vede opravdu krásnými místy, ale taky je to opravdu těžký závod. Ne vzdáleností, ale podmínkami. Zvolená strategie mi vyšla, měl jsem i štěstí," hodnotí s odstupem Jéňa, který využil své zkušenosti z předchozích extrémních závodů. Naučil se, že někdy je lepší si odpočinout než jet non-stop. Celková délka závodu byla nakonec dokonce 322 kilometrů. "Z toho jsem se svezl jen 72 km a zbytek 250 kilometrů jsem šel. Z mého pohledu by akci neuškodilo, kdyby pořadatel trasu závodu den předem projel. Pro bikery by to mělo větší smysl, dalo by se toho odjet více" shrnul čerstvý vítěz laponského zimního ultramaratonu.

Honza Kopka strávil na trase 3 dny, 18 hodin a 33 minut. Byl o bezmála tři hodiny rychlejší, než druhý Luca Bettinsoli z Itálie. Bronz vybojoval Martijn Boonman z Nizozemí.

Foto: archiv Jana Kopky