Články

Pláž Voláno, jde jsem se dnes probudil, je rájem pro všechny milovníky větru. cítil jsem se jako doma.  "Bora tady není tak silná. Zatímco v Chioggia to může hučet padesát uzlů, tady, přes řeku Pád, to je třeba jen dvacet až třicet uzlů ", vysvětlil mi majitel. Pro ty z vás, kteří nejsou blázni do větrných sportů dodávám, že tyto rychlosti větru jsou ideální pro klouzání na vodě.  "Surfaři sem jezdí celý rok, v zimě topíme v kamnech a borci jsou rádi, že se můžou zahřát po hodinách v osmistupňové vodě".

Během skvělé snídaně, jejíž důvod byl pravděpodobně fakt, že tady jsou prostě zvyklí na lidí, kteří vynakládají energii, jsem si listoval ve starých italských časopisech. Našel jsem článek o Arnoldu Schwarzeneggrovi, ve kterém byla opravdu inspirující citace: "Nezáleží na tom, když vám někdo říká NE, ale vy byste se měli vždy cítit jako ANO." Nejsem si úplně jistý, jestli to Arnold přesně doslova takto řekl, ale tohle je moje skromná překladatelská služba pro vás z italštiny. Jeho message je, že bychom měli být pozitivní a nevzdávat se, i když jiní si myslí, že to, co děláme, je nemožné nebo nepřiměřené.  Zkusil jsem najít originální verzi jeho citátu a našel jsem celý projev, který stojí za přečtení: odkaz zde. Arnoldovo poselství mi připomnělo mé hledání úschovny kola předchozího dne a také mi připomnělo mé přípravy na tuto cestu. Tolik lidí mi řeklo, že to je nemožné jet na velkou cestu bez bagáže nebo bez doprovodného vozidla. I moje rodina mě odrazovala. Můj tatínek, pamatujete, sám bývalý mistr Československa v rallye, takže byste si mohli myslet, že bude mít smysl pro dobrodružství, řekl: "To je přeci naprostá hloupost takhle jet bez zázemí nebo doprovodného vozidla. Proč si radši nepronajmeš chatku v Chorvatsku?  Můžeš každý den jezdit na kole, každý den plavat a večer tě může čekat slečna, která ti připraví kvalitní domácí jídlo a ... ".

Ano tati, už jsem na cestách pár týdnů a tu část s přítelkyní bych opravdu ocenil. I když nechci zde šířit pocity východoevropské macho mentality, že žena by měla zůstat doma a vařit, zatímco muž se baví sportem. Ve skutečnosti bych byl nejraději, kdybych mohl sdílet zážitky se spřízněnou duší, která by byla cyklistkou i přítelkyní zároveň.  A dámy a pánové, ony existují!  Pár smíšených párů  jsem potkal na mé trase.  Ale musím přiznat, že některá dobrodružství, která jsem na této cestě zažil, by nebyla vhodná pro romantickou pedály poháněnou dovolenou. Ale tati, nesouhlasím s pronájmem chatky v Chorvatsku. Kolik silnic vede z jedné vesnice? Během týdne bys musel jezdit po stejných cestách znovu a znovu. To můžu dělat doma. Chci cestovat, chci poznávat, nikdy nechci jet dvakrát stejnou cestou. A já se nevzdám, i když jiní říkají, že moje výzva je nemožná, nebo hloupá. Koneckonců, jsem učebnicový příklad Berana.

Při pokračování na jih jsem chvíli jel se dvěma italskými cyklisty ve směru na Ravennu, než jsem to otočil zpět k pobřeží.  Po krátkém ochlazení větrem Bóra, bylo opět horko a já jsem potřeboval někde přečkat polední horucavu.  A našel jsem pro to perfektní zázemí – malý přístav v Marina Romea. Zeptal jsem se, jestli bych mohl v marině nechat kolo během plavání. Nejen, že s tím neměli problém, ale dokonce tam byl i bar, a tak jsem mohl doplnit energetický výdej po plavání a – jako třešničku na dortu - měli volný počítač v klubové místnosti.  Mohl jsem tak naplánovat další trasu a pracovat na článcích pro vás.  Když slunce kleslo na více přežitelný úhel, skočil jsem do sedla na večerní tréninkovou jízdu.

Jako tolikrát předtím, opět jsem si potvrdil, že když cestujete, neměli byste nikdy věřit místním ohledně direkcí a stavu cest.  Většinou uděláte lépe, když budete věřit mapě a vlastní intuici.  Bylo mi doporučeno, abych jel po cestě kolem vodního kanálu.  Ta však samozřejmě nebyla asfaltová, jak říkali místní.  Takže, poprvé na této cestě jsem šlapal po písčité silnici. Nebylo to tak hrozně a byl jsem překvapen, že jsem byl schopen držet celkem slušnou průměrnou rychlost. Naštěstí se brzy objevil asfalt.

Když jezdíte na kole v Itálii, nemůžete se spoléhat na čerpací stanice ohledně vody a jídla pro pohon vašeho motoru - vašich končetin.  Velmi často se stává, že prostě jen mají automaty na pohonné hmoty a personál je tam jen pár hodin ráno a pár hodin večer. Když jsem přijel do města Faenza, už byla celkem tma a já jsem byl rád, že jsem našel McDonald. Ale bylo mi řečeno, že všechny ubytovací kapacity jsou plné kvůli závodům motorek na nedalekém okruhu Imola. Nakonec jsem našel ubytování a bylo to dobře, protože pršelo celou noc. A cítil jsem se jako na zámku, protože se jednalo zřejmě o bývalou rodinnou vilu přestavěnou na Bed & Breakfast, jak Italové pěkně anglicky nazývají penziony.

Vzdálenost na kole 85 km:
http://www.movescount.com/moves/move15203542
http://www.movescount.com/moves/move15203539

Plavání: 2.58 km
http://www.movescount.com/moves/move15203540

Dál přes Apeniny

Cestou na jih přes Itálii, pokud jsem chtěl poznat jak Jadranské tak Ligurské pobřeží, jsem musel někde překročit Apeniny.  Toto dlouhé pohoří dělí celou Itálii jako páteř téměř přesně uprostřed. A jeho vrcholy jsou dostatečně vysoké pro lyžování. Možná pro vás lyžování v Italii znamená Dolomity, ale věděli jste, že celkem dost lyžařských středisek je i v okolí Říma? Chtěl jsem přejet tyto hory po co nejmenších silnicích, abych po cestě nemusel bojovat s velkým provozem. V posledních několika dnech jsem musel jet po větších cestách, protože často jedinou alternativou byla dálnice. Tento den jsem si chtěl užít klidné úzké horské silničky.

Po pozdním startu způsobeném deštivým ránem, jsem navštívil cyklistický obchod a obdivoval italská karbonová kola. Ano, kolo vážící šest kilogramů můžete zvednout na malíčku. Dokonce jsem měl možnost si umýt řetěz, což bylo zapotřebí po písčité silnici z předchozího dne. Knihovna ve městě Faenza byla úplně jiná story než ve městě Chioggia. Paní knihovnice nejenže neměla žádný problém s mým kolem ve vnitřním traktu knihovny, ale dokonce mi řekla: "Prosím, zde si můžeš půjčit můj zámek, abys mohl zamknout přední i zadní kolo. Musíš být opatrný, protože kola se tady kradou". Ach ano, to chápu.

Když jsem vyrazil na cestu, měl jsem před sebou skoro tisíc výškových metrů, ale z větší části to bylo velmi příjemné postupné stoupání údolím, které by mohlo být někde na Moravě nebo na Slovensku. Všude jste mohli vidět travnaté louky a lesy, které mi připomněly maminčino rodiště na Valašsku. I když architektura je zde úplně jiná a hold musím přiznat, že poněkud hezčí. Zejména staré kamenné budovy a rozlehlé vily dodávají údolím opravdu pohádkový charakter.

V Marradi jsem potkal další knihovnu hned vedle silnice, takže jsem si odskočil na rychlou pisálkovskou session.  Nyní je možná dobrá příležitost, abych veřejně poděkoval kamarádovi Lukovi ze Slovinska, který mi poradil, abych si nebral laptop.  Večer před odjezdem mi Luka volal a bavili jsme se o mých plánech. "Ahoj Luka, jsem zrovna u kámoše a řešíme, jestli bych si měl vzít notebook nebo nějaký tablet s klávesnicí". A Luka doporučil: "Ach, Pavel, nemyslím si, že brát si počítač je dobrý nápad.  Bude to akorát zátěž a starost." A to bylo ono.  V tu chvíli jsem přestal přemýšlet o kabelech, baterkách, GPRS spojení a řekl jsem si: "Procestoval's svět dříve a podařilo se Ti dodat stovky článků bez jakéhokoli zařízení připojeného k internetu, takže to můžeš zvládnout i teď.  Zvlášť když jedeš na kole. " Ano, to by bylo hezké mít tablet s GPS, vidět silnice, nemuset řešit špatné odbočení, najít si ubytování, podívat se, jak jezdí trajekty, vidět, kde jsou restaurace a cyklo-obchody.  Ale to by vzalo hodně dobrodružství z této cesty. A také, pokud bych si nevzal extra klávesnici, psaní by bylo pomalé a nepohodlné. A tablet, klávesnice, nabíječka, kabely - rovná se příliš haraburdí, které nechci vozit. Musel bych na to vzít extra bágl.  Psaní v angličtině je jednoduché, protože nepotřebujete diakritiku.  Jenže, s českým jazykem je to mnohem obtížnější, neboť italské klávesnice jaksi neočekávají zbloudilé moravské cyklisty, kteří by chtěli psát články česky.  Mimochodem, věděli jste, že čeština vznikla z moravštiny?  A Mistr Jan Hus, když vymyslel diakritiku, si bláhově myslel, že nám zjednoduší situaci.  Hold asi nečekal computerizaci.  Automatický program na diakritiku nezvládne všechny ty háčky a čárky korektně, takže tímto děkuji všem kamarádkám, přítelkyním a rodinným příslušnicím za opravu diakritiky.

Italské sjezdy si prostě musíte zamilovat. Cesta do Borgo San Lorenzo byla tak úzká a klikatá, že jsem se cítil jako při lyžování. Cestou dolů byla dost zima a musel jsem na sebe dát veškeré mé ošacení - které – jak jste asi již pochopili z fotografií - sestává z dvou cyklo-dresů na kolo a jednoho trička.  Peru denně!

Když jsem přejel průsmyk Colla, byl jsem oficiálně v Toskánsku. Ano, zvláště tady bych chtěl mít na této cestě přítelkyni. Tato oblast je tak romantická, že když zde projíždíte sami, akorát vás to naštve.  Dívej, krásný výhled. Kiss.  Dívej, krásný zámek.  Kiss.  No kiss for me, jen vyfotit a šlapat do pedálů.

Dle mé výzvy chci každý den uplavat a ujet na kole alespoň vzdálenost olympijského triatlonu. Ale kde bych dělat denní dávku plavání uprostřed Toskánska, daleko od Jadranu i pobřeží Ligurského moře? Odpověď byla Lago di Bilancino - poměrně velká přehrada ležící mezi horami. Příjezd k vodě byl celkem děsivý - musel jsem nejprve projet tunelem, ale pak se přede mnou otevřel krásný výhled. Po několika kilometrech se na mé usmálo štěstí, protože jsem našel pláž s restaurací. Bylo velmi chladno na letní sezónu a hosté měli na sobě bundy. Ale já jsem ještě musel udělat plavání! A hosté vypadali, že se dívají na nějakou show o ledních medvědech v Arktidě.

Po plavaní byla příliš velká tma, abych jel do dalšího města, kde bych mohl najít hotel. Tak jsem relaxoval, pořádně se najedl a nakonec i našel místo k noclehu.  Na této Bahia Beach nebyly žádné pokoje, protože to místo bylo více méně jen restaurace, pláž a disco.  Mimochodem velká inspirace pro mou City Beach. Majiteli se líbila moje cyklo-výzva a nabídl mi ubytování ve stylu altánku - a ano, uhodli jste – sloužícího normálně pro všechno ostatní, než pro spaní - když lidé na diskotéce paří a párují.

Problém byl v tom, že bylo opravdu chladno a neměli žádné přikrývky. Ale musel jsem to zvládnout s ubrusem a starým kobercem.  Když jsem se probudil uprostřed noci a teplota na hodinkách Suunto ukazovala devět stupňů, jen jsem si říkal: "Hele, na Everestu's musel spát v minus pětatřiceti, takže tady bys to měl přežít".

Vzdálenost na kole 85 km:
http://www.movescount.com/moves/move15203538

Plavání 2.1 km:
http://www.movescount.com/moves/move15203537