Články / O čem se mluví

Když jsem se probudil na plážové ošetřovně v Marina di Vecchiano, uvědomil jsem si, že jsem spal na nejkrásnější pláži, kterou jsem zatím Itálii viděl. Už předešlého večera, když jsem sem šlapal na kole, jsem musel přejet kilometry přírodní rezervace, která byla velkým kontrastem se všemi rozvinutými plážemi, které jsou rozesety po italských březích. I když v tu dobu jsem měl větší starost z deště a protivětru než z prohlídky krajiny.

Abych nemusel jet stejnou cestou zpět, šlapal jsem na sever - v opačném směru obecné direkce mého výletu. Nebyla to asfaltka, ale štěrková cesta - kolem nedotčených pláží - a byla v pohodě. Připomnělo mi to oblasti v Austrálii, kde si opravdu cení své pláže a na většině míst neumožňují výstavbu do určité vzdálenosti od vody. Ale tato plážová nirvána měla svou cenu. I když v chráněné oblasti, bylo zde několik plážových center, kde jste mohli zaparkovat auto, půjčit si slunečník, lehátko, koupit si občerstvení. A ty ceny! Pokud by čtyřčlenná rodina přijela autem, vzala si slunečník, lehátka, a pár drinků, snadno by utratili sto eur za jedno odpoledne v písku!

Za chvíli se opět objevil italský masový plážový průmysl. Restaurace, hospody, plážové bary, dokonce i speciální gay bar! Pokračoval jsem na sever do Viareggio, kde jsem našel dobrou základnu pro plavání v centru pro beach fotbal - dal jsem dlouhé plavání až k majáku, dobrý oběd a dokonce se mi podařilo úspěšně zapomenout na plavecké brýle. Když jsem začal šlapat zpět opět na jih směrem k Pise, málem jsem spadl ze svého kola, v momentě, kdy mi lehce oděná dáma vskočila do cesty z křoví. Co to sakra bylo? Po několika stech metrech další. A pak další. Silniční prostitutky! V poledne! Šlapal jsem a přemýšlel, jestli jsou tam pro námořníky, pro znuděné tatínky na rodinných dovolených, pro místní obyvatele během siesty, nebo pro vojáky z nedalekého Camp Darby - což je velká americká vojenská základna. Ve skutečnosti je tak velká, že objet ji na kole kolem plotu po mnoho kilometrů přímých cestách bylo opravdu nudné.

No skoro bych zapomněl, samozřejmě jsem musel zastavit a podívat se na Šikmou věž v Pise - jako asi sedm miliónů dalších turistů z Číny téhož dne. Ale stálo to za zastávku, protože atmosféra byla skvělá a bylo slyšet mnoho různých jazyků. Ale dlouhou frontu na stoupání věží nahoru jsem čekat nemohl, musel jsem chytit trajekt.

Na pobřeží poblíž Livorna byl opět resort za resortem, ale mnoho jich bylo opuštěných a zchátralých. Příjezd do přístavu byl poněkud riskantní, když jsem musel jet po čtyřproudých silnicích s kamióny letícími kolem mě vysokými rychlostmi - a oni vědí, že především po dlouhých přístavních mostech a nadjezdech si mohou svištět kolik chtějí, protože tam není prostor pro policejní auto s radarem. Jo, jel jsem na trajekt. Ale kam?

No, obecný směr mé cesty byl na jih, abych mohl jezdit na kole a plavat každý den. Tedy pokud možno projet celou Evropu na jih a dosáhnout břehů Afriky. Ale také jsem chtěl jet místy, kde jsem ještě nikdy předtím nebyl. Již jsem projel trasu na Gibraltar, i do Istanbulu, a dokonce i celou trasu přes Itálii do Kalábrie. Takže tyto tři možnosti byly mimo diskuzi. Ale vezměte si atlas do ruky, dobře to už dnes nikdo nedělá, takže zmáčknete CTRL + N a otevřete mapové okno a řeknete mi, jakou jinou trasu bych mohl vybrat? Ostrovní trasa, voila! Už jen proto, že jsem ještě nikdy nebyl na Korsice, Sardinii a Sicílii. Když můj kamarád zmínil, že letos Tour de France začíná na Korsice, takže, když to dobře načasuji, tak ji tam uvidím, byl jsem ještě více nadšený z mého výběru trasy přes tento středomořský ostrov.

Na trajektu jsem se setkal s milými novomanželi z Brna, kteří dokonce znali mou lyžařskou firmu - nevěsta pracovala na naší partnerské lyžařské prodejně. Také jsme potkali známého plzeňského herce a operního pěvce, pana Jiřího Langmajera - tatínka stejnojmenného syna, kterého znáte z mnoha filmu a seriálu. Pan Langmajer byl výborně připraven na svůj sólo výlet na Korsiku. Stejně jako já bych rád jel s tatínkem, tak i on by jel rád se synem, ale ten má mnoho pracovních povinností. Každopádně, pan Langmajer to měl vše výborně naplánováno! Chystal se tři roky a nic nenechal náhodě. Přečetl tři průvodce a všechny internetové zdroje a připravil si kompilaci vlastního průvodce pro sebe. Byl autem, ale také měl kolo a každé kempování, každý hotel, každou cestu, každou pláž, každý den i hodinu měl promyšlenou. Obdivoval jsem tuto přípravu. Samozřejmě, můj Modus Operandi je diametrálně odlišný. Ale to jsou prostě jen různé způsoby, jak může člověk cestovat a já to respektuji. V dnešní době si člověk může každou cestu projet přes Google street view, ale já ji prostě chci objevit sám. Trajekt přijel pozdě a ze zkušenosti vím, že hledání ubytování po půlnoci je ztráta času. Je lepší si prostě lehnout na prvním alespoň trochu vhodném místě. Tak jsem se složil na křesle v jednom kempu a přikryl jsem se polštáři z křesel. To muselo stačit.

Vzdálenost na kole: 72 km
Uplavaná vzdálenost: 2.84 km