Články

Když jsem se probudil na plážové ošetřovně v Marina di Vecchiano, uvědomil jsem si, že jsem spal na nejkrásnější pláži, kterou jsem zatím Itálii viděl. Už předešlého večera, když jsem sem šlapal na kole, jsem musel přejet kilometry přírodní rezervace, která byla velkým kontrastem se všemi rozvinutými plážemi, které jsou rozesety po italských březích. I když v tu dobu jsem měl větší starost z deště a protivětru než z prohlídky krajiny.

 

Abych nemusel jet stejnou cestou zpět, šlapal jsem na sever - v opačném směru obecné direkce mého výletu. Nebyla to asfaltka, ale štěrková cesta - kolem nedotčených pláží - a byla v pohodě. Připomnělo mi to oblasti v Austrálii, kde si opravdu cení své pláže a na většině míst neumožňují výstavbu do určité vzdálenosti od vody. Ale tato plážová nirvána měla svou cenu. I když v chráněné oblasti, bylo zde několik plážových center, kde jste mohli zaparkovat auto, půjčit si slunečník, lehátko, koupit si občerstvení. A ty ceny! Pokud by čtyřčlenná rodina přijela autem, vzala si slunečník, lehátka, a pár drinků, snadno by utratili sto eur za jedno odpoledne v písku!

 

Za chvíli se opět objevil italský masový plážový průmysl. Restaurace, hospody, plážové bary, dokonce i speciální gay bar! Pokračoval jsem na sever do Viareggio, kde jsem našel dobrou základnu pro plavání v centru pro beach fotbal - dal jsem dlouhé plavání až k majáku, dobrý oběd a dokonce se mi podařilo úspěšně zapomenout na plavecké brýle. Když jsem začal šlapat zpět opět na jih směrem k Pise, málem jsem spadl ze svého kola, v momentě, kdy mi lehce oděná dáma vskočila do cesty z křoví. Co to sakra bylo? Po několika stech metrech další. A pak další. Silniční prostitutky! V poledne! Šlapal jsem a přemýšlel, jestli jsou tam pro námořníky, pro znuděné tatínky na rodinných dovolených, pro místní obyvatele během siesty, nebo pro vojáky z nedalekého Camp Darby - což je velká americká vojenská základna. Ve skutečnosti je tak velká, že objet ji na kole kolem plotu po mnoho kilometrů přímých cestách bylo opravdu nudné.

No skoro bych zapomněl, samozřejmě jsem musel zastavit a podívat se na Šikmou věž v Pise - jako asi sedm miliónů dalších turistů z Číny téhož dne. Ale stálo to za zastávku, protože atmosféra byla skvělá a bylo slyšet mnoho různých jazyků. Ale dlouhou frontu na stoupání věží nahoru jsem čekat nemohl, musel jsem chytit trajekt.

 

Na pobřeží poblíž Livorna byl opět resort za resortem, ale mnoho jich bylo opuštěných a zchátralých. Příjezd do přístavu byl poněkud riskantní, když jsem musel jet po čtyřproudých silnicích s kamióny letícími kolem mě vysokými rychlostmi - a oni vědí, že především po dlouhých přístavních mostech a nadjezdech si mohou svištět kolik chtějí, protože tam není prostor pro policejní auto s radarem. Jo, jel jsem na trajekt. Ale kam?

No, obecný směr mé cesty byl na jih, abych mohl jezdit na kole a plavat každý den. Tedy pokud možno projet celou Evropu na jih a dosáhnout břehů Afriky. Ale také jsem chtěl jet místy, kde jsem ještě nikdy předtím nebyl. Již jsem projel trasu na Gibraltar, i do Istanbulu, a dokonce i celou trasu přes Itálii do Kalábrie. Takže tyto tři možnosti byly mimo diskuzi. Ale vezměte si atlas do ruky, dobře to už dnes nikdo nedělá, takže zmáčknete CTRL + N a otevřete mapové okno a řeknete mi, jakou jinou trasu bych mohl vybrat? Ostrovní trasa, voila! Už jen proto, že jsem ještě nikdy nebyl na Korsice, Sardinii a Sicílii. Když můj kamarád zmínil, že letos Tour de France začíná na Korsice, takže, když to dobře načasuji, tak ji tam uvidím, byl jsem ještě více nadšený z mého výběru trasy přes tento středomořský ostrov.

 

Na trajektu jsem se setkal s milými novomanželi z Brna, kteří dokonce znali mou lyžařskou firmu - nevěsta pracovala na naší partnerské lyžařské prodejně. Také jsme potkali známého plzeňského herce a operního pěvce, pana Jiřího Langmajera - tatínka stejnojmenného syna, kterého znáte z mnoha filmu a seriálu. Pan Langmajer byl výborně připraven na svůj sólo výlet na Korsiku. Stejně jako já bych rád jel s tatínkem, tak i on by jel rád se synem, ale ten má mnoho pracovních povinností. Každopádně, pan Langmajer to měl vše výborně naplánováno! Chystal se tři roky a nic nenechal náhodě. Přečetl tři průvodce a všechny internetové zdroje a připravil si kompilaci vlastního průvodce pro sebe. Byl autem, ale také měl kolo a každé kempování, každý hotel, každou cestu, každou pláž, každý den i hodinu měl promyšlenou. Obdivoval jsem tuto přípravu. Samozřejmě, můj Modus Operandi je diametrálně odlišný. Ale to jsou prostě jen různé způsoby, jak může člověk cestovat a já to respektuji. V dnešní době si člověk může každou cestu projet přes Google street view, ale já ji prostě chci objevit sám. Trajekt přijel pozdě a ze zkušenosti vím, že hledání ubytování po půlnoci je ztráta času. Je lepší si prostě lehnout na prvním alespoň trochu vhodném místě. Tak jsem se složil na křesle v jednom kempu a přikryl jsem se polštáři z křesel. To muselo stačit.

Vzdálenost na kole: 72 km
Uplavaná vzdálenost: 2.84 km

 

Korsické uvítání

Stalo se asi už pravidlem na mé cestě, že když spím pod hvězdami, probudím se velmi brzy. To by bylo dobrý na ranní cyklojízdu - jen kdybych předešlou noc nešel spát ve dvě ráno. Vstal jsem tak brzo, že obchody na snídani ještě ani nebyly otevřeny.

 

Naštěstí tam bylo kousek na pláži potápěčské centrum. Dohnal jsem tam spánek, našel bezpečný úkryt pro kolo a dokonce mi půjčili brýle, protože jsem je ztratil předchozího dne. A bylo moc dobře, že mi půjčili větší brýle než moje klasické plavecké - pod vodou bylo na co se dívat! Na této cestě jsem neviděl tak průzračnou vodu. Mohu říci, že jediná další místa, kde jsem viděl tolik krásy pod vodou, byla v Karibiku nebo na Mauriciu - ale ne v Evropě. Tak jako silniční cyklistika vás baví, když máte kolem sebe krásné scenérie, plavání je větší zábava, když máte zajímavé věci pod sebou.

 

Odpoledne jsem prozkoumal severozápadní pobřeží Korsiky a pomalu se vydal do města Bastia k cíli první etapy - veleslavného závodu všech závodů a letos stoleté - Tour de France. Navštívil jsem tiskovou kancelář - což byla celá loď ukotvena v přístavu - a zamířil na pláž, kde byli všichni diváci už ready na action. Atmosféra byla úžasná a ještě okořeněná autobusem jednoho týmu, který zablokoval trasu posledních pár metrů před cílem. Situaci se podařilo vyřešit jen pár vteřin před příjezdem balíku! A pro mě byla atmosféra okořeněná ještě více, když mě hezká francouzská dívka požádala, jestli by se se mnou mohla vyfotit. Přeci si nemohla myslet, že jsem byl jedním ze zavodníků! Ale i tak měla zájem. Tedy, v této fázi, o fotografování.

 

Po dojezdu pelotonu a vyhlášení vítězů jsem začal šlapat do hor a brzy jsem potkal George, alias George The Cyclist, z Chicaga. George se se mnou podělil o své velké story, například dvacet let pracoval jako cyklo messanger. Popsal mi, že za zlatých časů před faxem a e-mailem mohli vydělávat dvě stě dolarů denně. George sledoval celou Tour a měl brašny jak na předním, tak na zadním kole a byl vlastně doprovodné vozidlo sám sobě. Většinou kempuje sám, prý ho lidé někdy pozvou k sobě, ale vysvětlil mi, že "i to má svou cenu", jakožto říkat ty stejné příběhy znovu a znovu a jít spát pozdě a rozhodit si režim.

 

Osobně mi nevadí vyprávět stejný příběh znovu, protože to je způsob, jak jsem se naučil německy, francouzsky, španělsky, rusky, a další jazyky. Například, když stopujete, tak neplatíte penězi, ale příběhy a takto mimochodem se zlepšují vaše jazykové dovednosti. Všechny moje přítelkyně nenávidí, když se doma bavím s lidmi na ulici jen proto, že slyším zahraniční jazyk. Můj kamarád Aleš se je snaží udobřit: "Prosím Tě chápej ho, naučil se ty jazyky, a teď je musí používat, nebo je ztratí!"

A právě v tomto okamžiku se Julie, dívka, která se mnou chtěla fotku nějakých čtyřicet kilometrů zpátky, objevila se svou babičkou a dědečkem a zastavili auto přesně tam, kde jsme se zastavili s Georgem. A my jsme se tam zastavili jen náhodou, abychom opravili šipku zítřejší etapy, kterou někdo úmyslně nasměroval špatným směrem. Ano, některým lidem na Korsice se nelíbilo, že tam jede Tour a na asfaltu bylo vidět mnoho nenávistných nápisů.

 

Takže, z těch desítek tisíc diváků, kteří přišli sledovat Tour, jsem se opět potkal s Julií. A babička, velmi milá, hned zmínila, že Julie byla na návštěvě v Praze. Sama! A slovo "sama" řekla dvakrát. V tomto momentu si mě Julie již přidávala na FB na svém smart telefonu a dávala mi číslo pro případ, že se potkáme večer v Corte, tedy ve městě dále po směru etapy. Wow! Nevěděl jsem, že je možné se bavit s francouzskými dívkami, natož, že by vám některá dala číslo!

Brzy poté nás dostihnul rychlejší parťák, Malcom, původem z Velké Británie, ale nyní žijící v Pyrenejích. Začlo se stmívat a George řekl, že brzy bude kempovat, a tak bych měl jet s rychlejším Malcomem a dostat se do Corte dřív než tma. Těsně před posledním stoupáním jsem dostal velmi milou esemesku od Julie ohledně rande v Corte. Byl to velký kopec, ale textovka může být silnější než energetický drink.

 

Dobře, dobře, dobře. Jako kdyby Bůh chtěl ochladit mé nadšení, dostal jsem defekt. První na mé cestě! Přijeli jsme do Corte prakticky za tmy a následoval jsem Malcoma zkontrolovat jejich zabookované kempování. Majitel byl velmi nemilý a řekl, že nemám rezervaci s jejich anglickou skupinou - naprosto neměl zájem vyplňovat další papíry. Jak jsem si později uvědomil - místní lidé opravdu často nechtějí turisty - mají svou krásnou a jedinečně zachovanou zemi a chtějí, aby tu vše zůstalo tak, jak je. Ale tohle asi slyšet nechcete, že? OK, korsickou situaci popíšu v jiné kapitole.

S Julií jsme se potkali na pizzu: "Však zůstaň u mě, prarodiče bydlí jinde." Důvodem pro toto milé přijetí byla pravděpodobně skutečnost, že Julie nebyla z Korsiky, ale z kontinentální Francie a pracovala na ostrově jako učitelka. A to je pro dnešek konec příběhu. Dobrou noc, děti. Možná chcete vědět více, ale jak říká jedno anglické přísloví: "Gentlemen don't kiss and tell". Jediné, co mohu přiznat je, že Bůh vyslyšel mé modlitby, ve kterých jsem toužil po hezké dívce, která by mi namasírovala můj bolavý krk. A představte si, ten den jsem měl zrovna svátek!

Vzdálenost na kole: 92 km
Uplavaná vzdálenost: 2.48 km

 

Přes korsické hory

Ráno v Corte bylo krásné. Šel jsem koupit vajíčka a další potřebné bílkoviny na snídani a všichni zrovna zkrášlovali své obchody, aby přivítali Tour. Většina z nich vypadala, že stou Tour - poprvé na Korsice - vidí rádi. I když někteří zjevně nebyli tak nadšení, jak jsem četl na nápisech na asfaltu při stoupání do průsmyku Vizzavona.

 

Průsmyk byl téměř 1200 metrů vysoko, ale stoupání nebyla dřina, protože jste si cestu mohli zkrátit pokecáním s anglickými, německými, francouzskými, českými, slovenskými a dokonce i americkými a australskými fanoušky. Jedna rodina z Austrálie sem přivezla i své mladé olympijské naděje. A já jsem potkal další masérku - i když tentokrát jsem žádnou masáž nedostal. Christina z Doveru má velmi cool zaměstnání - jako fyzioterapeutka se stará o plavce, kteří trénují na přeplavání Lamanšského průlivu! Logicky, její práce je většinou v létě. Pokud si pamatujete, moje první otázka, kterou pokládám každé hezké dívce zní: "Slečno, umíte lyžovat?" Pozitivní! "Chcete mít práci v zimě?" Pro spuštění CITY SKI služeb z Anglie (wwww.cityski.co.uk) bych samozřejmě mohl použít hezkou, vzdělanou dívku se sportovním duchem. A proč bych měl využívat služeb pracovních agentur, když ji mohu potkat přímo na Tour. A její maminka, stojící vedle ní, mi vyjmenovává všechny ty nejlepší reference své kandidátky.

 

Jak jsem tak vykecával se všemi lidmi kolem silnice, neuvědomil jsem si, že tohle byla jen jedna prémie a skutečný vrchol je ještě asi patnáct kilometrů daleko! A "karavana" s reklamními a alegorickými vozy, ze kterých létaly marketingové předměty, svištěla kolem v plném proudu. V tomto okamžiku nemají ani cyklisté povolen průjezd. Auta někdy jezdí tak rychle, že hostesky, vykloněné ze střech, jsou povinně na horolezeckých úvazcích. Jak projela auta karavany, musel jsem jet, pak kolem vést kolo a zase rychle jet, když se cajti nedívali. I když, peloton byl ještě půl hodiny daleko. V průsmyku jsem předvedl dobrou sprinting show a dav mi fandil, jako bych byl závodník na úniku. A jeden policista mě dokonce vyfotil.

 

Chtěl jsem se umístit v blízkosti průsmyku a když jsem viděl americkou vlajku, jen pár metrů pod vrcholovou prémií, šel jsem pozdravit. Žil jsem ve Spojených státech během střední školy, vysoké školy, i práce a Američané budou vždy blízcí mému srdci, bez ohledu na to, co o nich ostatní Evropané říkají, nebo na to, co americká zahraniční politika dělá ve světě. Evropané si často z Američanů utahují, protože neumí jazyky, nebo neznají země v Evropě. Ale ruku na srdce, který chlápek z francouzského zapadákova vám řekne hlavní města amerických států - nebo aspoň vyjmenuje všech padesát Států? A pokud jde o jazyky, ano Švýcaři často umějí čtyři, protože to potřebují, ale kdyby žili na kontinentu, kde by od Aljašky po Floridu potřebovali pouze jeden jazyk - a zrovna Ten světový jazyk?

Vlajka byla na obytňáckém voze a když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že tu osobu ve velkých amerických kraťasech znám! Ano, ony nezaměnitelné dlouhé vlasy, které lyžařský svět zná v pankáčském stylu Mohawk. Oh my God, vždyť přede mnou stojí žijící legenda extrémního lyžování - sám Glenn Plake. Tohoto závoďáka jsem sledoval ve videích, když jsem byl teenager - a on pořád dropuje skály jezdí prašan.

 

Pracuju v lyžařském průmyslu, a tak jsem měl tu možnost setkat se s mnoha slavnými lyžaři a lyžařkami a musím říct, že často jsou někdy nepřístupní a nafoukaní. Ale Glenn mi dal autogram ještě dřív, než jsem ho o to požádal! Společně jsme sledovali závod a pak jsme s Glennovou manželkou Kimberly a její kamarádkou Louise sjeli dolů směrem na Ajaccio. Byly tak rychlé! Valil jsem asi sedmdesátkou a holky byly hned za mnou. "Jo, jen za sadu opravdu rychlých kol můžeš dát tolik, co za celý nový karbonový kolo," vysvětlil mi Glenn sjezdovou rychlost nového kola, které nedávno pořídili pro Kimberly. Dole, nedaleko Ajaccio, Glenn naskočil na kolo a mělo by být uvedeno v patrnost, že tento lyžař má stále silné nohy - i když jezdil v prašanu a skákal ze skal dlouho předtím, než byl freeride tak in.

 

Byl jsem velmi poctěn, když mě Glenn pozval, abych s nimi sledoval etapu i další den. Stejně jsem musel den čekat na příjezd mého kámoše, tak bylo skvělé mít tuto lyžařskou společnost. Glenn zaparkoval jejich obytňák doslova pár metrů od závodní trasy nedaleko vesnice Tiuccia. Dva metry od auta na druhou stranu byl útes a výhled na západ slunce nad mořem. Tam jsem také udělal povinné plavání. Glenn, zvyklý z Kalifornie, moře nazýval oceánem a ten den to opravdu bylo jako oceánské plavání. Silné proudy, velký příboj, voda plná kaluh, západ slunce nad vodou. Cítil jsem se jako v Pacifiku. A na těch dvou metrech mezi autem a skálou jsem našel Thousand Stars Hotel.

P.S.: Celý rozhovor s lyžařskou hvězdou zvanou Glenn Plake o lyžování, cyklistice a dokonce i sportovní výživě pro vás připravujeme na www.snow.cz

 

Vzdálenost na kole: 104 km
Uplavaná vzdálenost: 1.7 km