Články

Přes moře na Sicílii

Noc v náklaďáku byla žhavá i bez belgické blondýnky a sardinských hadů.  Bylo prostě horko!  A provoz na nedaleké hlavní cestě neutichal až do svítání, takže vyspání to do růžova hold nebylo. Když jsem ráno vyrazil na poslední krátkou sardinskou etapu směrem ke Cagliari, první věc, kterou jsem potkal na asfaltové silnici byl přejetý had. A byl jsem rád, že jsem nespal v polích.

Trasa k moři vedla po hlavních cestách a chvíli jsem musel jet i po čtyřproudé silnici. Poprvé na Sardinii jsem byl v opravdu velkém městě se vším, co k italským městům patří. Špína, dopravní chaos, opuštěné domy, některé jakoby rozbombardované. Dojel jsem na hlavní cagliarskou pláž, abych, před odjezdem trajektu, stihl mou plaveckou dávku. A najednou, jako bych se vrátil do Severní Itálie, kde jsem zažil kilometry a kilometry masového plážového turismu. Slunečník na slunečníku, jeden plážový bar vedle druhého. Jen s tím rozdílem, že tady asi netvoří polovinu klientely obyvatelé z méně lucky Středoevropských zemí, tedy méně lucky, protože nemají moře. Tahle pláž byla pro místní.

Najít přívětivou osobu, která by mě nechala zaparkovat kolo v blízkosti převlékáren či restaurace, aby hned nezmizelo, nebylo jednoduché. Co mají ti Italové proti kolům? Vždyť cyklistika, a zejména ta silniční, je zde jedním z národních sportů a hrdinové Gira či Tour jsou uctívání jako dvoukoloví bohové. A nedělní vyjížďky silničních cyklistů mohou čítat desítky jezdců. Po plavání jsem prosvištěl Cagliari směrem k přístavu a právě jednu takovou skupinu potkal na úzkém chodníku vedle vody.  Peloton byl jako valící se voda proti mě a stezku zabral způsobem, že nikdo jiný neměl šanci projet.  Vůbec jsem neměl šanci bojovat proti tomuto proudu, a tak jsem zastavil a sledoval nejmodernější kompozitové oře osedlané mladíky i veterány.

Trajektem na Sicílii

Stihl jsem to! Můj závod s časem chytnout trajekt ze Sardinie na Sicílii vyšel a dostal jsem se na palubu této velké lodě. Stejně jako Mr. X několik měsíců předtím, i já jsem viděl ceduli s nápisem Tunis. Nyní jsem však už věděl, že tento přímý trajekt byl před rokem zrušen. Moje jediná šance na cestu přes moře do Afriky vedla přes Sicílii. Na lodi byl neobvyklý klid. Zatímco na ostatních trajektech, kterými jsem kdy jel, vládla zábava a čilý ruch, tento byl až moc klidný.  Shopy zavřené, jídelna fungovala jen půl hodiny.  Cestujících bylo velmi málo a jako by to ani nebyli turisté.  Člověku připadlo, jako by se Ti na palubě vůbec netěšili tam, kam jedou. Jako by trajekt vezl britské zajatce na nucené práce do Austrálie!

Ale paradoxně, Australané a Novozélanďané byli jediní cestující, se kterými byla nějaká zábava. Gwyn a Mariane žili penzijní sen a, i když nejsem penzista, velmi jsme se skamarádili.  Byli totiž mladí duchem!  Díky šílenému růstu cen nemovitostí v Sydney, byli schopni refinancovat a splatit jejich dům, dobře ho pronajmout a cestovat po světě. Dříve pracovali v kasinu a poradili mi: "Jestli chceš investovat, dej peníze do akcií nějakého kasina, ale nenech je tam dlouho, stačí vždy třeba na den, nebo pár dnů.  Sleduj vývoj a prodej". "Ale co diverzifikace? Není bezpečnější mít, jak se říká, vajíčka ve více košících?“ "My trejdujeme jen jedno kasino a vyděláme si tak na veškeré cestování".

Gwen pocházel z Anglie a Mariane z Nizozemska. Potkali se v kibutzu v Izraeli a domov našli v Austrálii. Mezinárodní manželství, které fungovalo. Gwen byl fanda do motorek a za obytným přívěsem táhl ještě vozík se sexy nahatou mašinou. Vždy se někde usadili na pár dnů a okolí si procestovali na motorce. A s dětmi a vnoučaty byli spojení přes iPad. Ideální set-up.

Novozélandská studentka Hana měla jiný background. Vyrostla na opuštěném ostrově stovky kilometrů od pobřeží Nového Zélandu. Její tatínek měl dva sny; chtěl mít bar a plachetnici. A tak prodali dům, bydleli na plachetnici a provozovali bar na ostrově. Hana, jejíž jméno nebylo spelováno anglicky Hannah, ale maorsky Hana, tedy stejně jako jméno mé sestry, byla tedy dosti nebojácná. Chvíli studovala v severní Itálii, ale pak si nebyla jistá, zda je to to právé a řekla si, že bude cestovat. Měla obrovský batoh a cestu plánovala tímto způsobem: "Dnes v osm ráno jsem ještě nevěděla, že pojedu na Sicílii. Někdo mi řekl, že za dvě hodiny jede trajekt a jede jen jednou týdně. Tak jsem si řekla, proč ne."

Její cestování bylo ekonomické díky fenoménu zvanému couchsurfing.  Jistě tento typ zdarma ubytování mnozí z vás znají.  Ale pro ty, kteří ne, nabízím vysvětlení.  Prostě se zaregistrujete do této komunity a můžete mít nocleh prakticky všude na světě a stejně tak mohou zahraniční cestovatelé navštívit vás.  "Proč to tak neděláš na Tvé cyklistické cestě taky?", ptala se. "Lidi by Tě určitě rádi ubytovali, stačí napsat do fóra, že další den plánuješ být tam a tam a hned máš několik nabídek". A opravdu. Hana si půjčila od Gwena iPad, a když jsme se přiblížili k pevnině nedaleko města Trapani, naskakovaly ji na jejím profilu nabídky sympatických mladíků a dokonce ji odepsala i jedna slečna. Tento fenomén je velkým průlomem pro cestování mladých lidí. Když jsme byli studenty a se sestrou jsme procestovali stopem Evropu, Severní Ameriku, Jižní Ameriku, couchsurfing neexistoval. Ano, v Rusku měli stopařskou databázi, díky které jsme se seznámili s několika podobně praštěnými stopařskými nadšenci jako jsme byli my a jednou jsme našli nocleh na obrovském moskevském sídlišti.  Bez mobilních telefonů!  Hold internet v mobilu vše zjednodušil a rozvinul.

Ale! Naše cesty byly dobrodružství. Někdy nás někdo pozval domů, někdy jsme museli spát pod mostem. Díky couchsurfingu můžete mít každou noc více méně jistý nocleh.  Možná to jednou zkusím, ale připadá mi to takové jaksi až moc jednoduché. Plus, stále musím mít v myslí jeden couchsurfingový zážitek nejmenované kamarádky: "Sem jela do Holandska a hodila na web, že budu večer v Amstru. Napsal jeden borec, tak už jsem to přijala, ale pak napsali další tři, že bydlí spolu a máj velkej byt a bude párty.  Abych to prý zrušila a šla raději k nim. Tak sem šla k nim a za jednu noc měla všechny tři. Byl to můj největší sexuální zážitek! Pořád mi píšou, že mám zas přijet". Jsem si jistý, že kamarádka dostala výborné hodnocení, na serveru se totiž ubytovaní a bytující vzájemně hodnotí. Na jedné straně to může být super, na druhé straně to může být až moc super.

Vítejte na Sicílii

Když jsem se vylodil na Sicílii, připadal jsem si najednou takový, no, bezprizorní. Gwen a Mariane odjeli s jejich domem na kolech. Hana si kráčela na setkání se svým zajištěným ubytováním. A já jsem odjížděl do neznáma. Prohlédl jsem si Trapani, ale nenašel žádný otevřený cyklistický obchod, kde bych opravil prasklý výplet. Našel jsem však super pizzerii s patiserií.  Pizza plus zákusky, to dobije cyklistovy baterky. A ceny nižší než na Sardinii! Chtěl jsem ale dojet povinných čtyřicet kilometrů mého předsevzetí. Problém byl v tom, že se stmívalo. Ráno před trajektem jsem stihl asi dvacet, tak už zbývalo jen dvacet. Jel jsem stále na sever a najednou byla neuvěřitelná tma a provoz velmi hustý. Na sekundu jsem si říkal: "Přeci ten couchsurfing má něco do sebe". Ale to mě jen Bůh zkoušel. Věděl jsem, že Bůh má plán a nějak to dopadne.

Když hodinky Suunto ukázaly, že jsem splnil vzdálenost, a díky Bohu, že ukázaly, protože cesta se stávala každým kilometrem nebezpečnější, odbočil jsem z hlavní silnice k moři. Uviděl jsem kemp a vjel do něj. Protože jsem nevezl stan ani spacák, hledal jsem nějaké karavany, které by se daly pronajmout. V tu chvíli na mě křiknul mladík: "Hej, pojď sem, mužem Ti nějak pomoct?"

To bylo velmi podezřelé. V Itálii Ti nikdo sám od sebe neřekne, jestli Ti může pomoct. Nerad zobecňuji, ale většinou jsou Italové velmi obezřetní a opatrní, hledí si svého a jiných lidí, ať cizinců či místních, si moc nevšímají.  Když se poznáte, mohou být přátelští, ale je velmi neobvyklé, aby vás sami oslovili první. Výjimkou je samozřejmě, když vám chtějí vynadat, že si berete kolo do supermarketu, do knihovny, nebo na pláž. Přes tmu jsem těm mladíkům ani neviděl do tváří. A ani nemohl. Dva byli z Indie a jeden z Pobřeží Slonoviny. Do Itálie se dostali různými způsoby, aby mohli pracovat jako hlídači kempu a posílat peníze rodině domů. "Hele v karavanu máme plno, ale máme tady volné lehátko, jestli Ti nebude vadit spát venku". "To vůbec, pod hvězdama je to nejlepší".

Vzdálenost na kole: 44 km
http://www.movescount.com/moves/move15787944
http://www.movescount.com/moves/move15787942
http://www.movescount.com/moves/move15787941

Plaváni 1.63
http://www.movescount.com/moves/move15787943