Články

Prakticky celou dobu na Sardinii jsem šlapal na čas s jedním velkým cílem - stihnout trajekt na Sicílii. Jel totiž jen jednou týdně a pokud bych musel týden čekat, musel bych si asi udělat kolečko kolem celého ostrova, pokud bych chtěl dodržet pravidlo cesty - tedy na každém místě pouze jeden nocleh. Trajekt jsem stihl, na Sicílii dorazil a najednou jsem nemusel sledovat kilometry a čas.

V kempu jsem se ráno probudil velmi brzy. Mohamed z Pobřeží Slovonviny právě začínal ranní směnu. Vyprávěl mi, jak utekl z této země, která kdysi byla chloubou Západní Afriky. Jel na korbách náklaďáků přes celou Saharu. Nakonec se pak přeplavil jako mnoho nelegálních imigrantů na člunech na italský ostrov Lampedusa, jako mnoho ostatních afrických přistěhovalců. A jeho zážitky mohu perfektně chápat. Kdysi jsem projel Západní Afriku stopem na náklaďácích, motorkách, teréních vozidlech. V Pobřeží Slonoviny, které bylo tehdy v občanské válce jsem nemohl dostat víza ani razítko do pasu, a tak jsem musel zemí plnou samopalů cestovat s obavami ne nepodobnými, když Mohamed pronikal na území Evropy. Rozdíl byl v tom, že já jsem cestoval pouze za poznáním a dobrodružstvím, zatímco Mohamed hledal lepší ekonomické vyhlídky pro jeho život a život jeho rodiny.

Když jsem opustil kemp, ani jsem vlastně nevěděl, kam mám jet. Podle dostupných informací na internetu jezdily trajekty do Tuniska ze dvou míst. Mohl jsem vyrazit ze stejného přístavu, kam jsem připlul, tedy z Trapani. Nebo mě škádlila myšlenka přeplavit se na italský ostrov Pantelleria a odtud dále do Afriky. O tomto trajektu se psalo na stránkách trajektových společností, ale bookovat nešel. Zda je trajekt z tohoto ostrova do Afriky stále v provozu však nebylo možné naleznout nikde na webu a nevěděli to ani v cestovních kancelářích.

Každopádně jsem měl nejméně několik dnů před odjezdem trajektu do Tuniska a tak jsem se jal prozkoumat západní část Sicílie. Kam ale jet jako první? Moji noví přátelé Gwyn a Marian mě pozvali, abych přijel do San Vito lo Capo, kde je prý nádherné dramatické pobřeží. Inu, vydal jsem se k tomuto severozápadnímu cípu největšího středomořského ostrova.

Protože předchozího dne loď na Sicílii dorazila chvíli před setměním, moc jsem toho za světla vidět nemohl. První ranní probuzení bylo šokující. Proti Sardinii je Sicílie špinavá! Odpadky všude a to bylo teprve zahřívací kolo. Místo nedotčené přírody byly všude uřezané kopce. Byl jsem totiž v teritoriu těžby mramoru. Kolem mě projížděly tiráky s kusy kamene většími než osobní vozy. V těchto krajích jsou z mramoru i obrubníky u cesty.

Následoval sjezd do Casteluzzo kde jsem poznal přírodu velmi odlišnou od Korsiky a Sardinie. Vše bylo vyschlé a holé. Pláže nebyly smaragdové jako na Costa Smeralda. I tak byla krajina úchvatná. Obrovské skály na všech stranách. Samotné San Vito jako by bylo ostrovem. Vedla k němu jen jedna cesta. Zatímco ostatní vesnice po cestě rozhodně nebyly vhodné pro dovolenou, v San Vito panoval živý turistický ruch.

Hledal jsem knihovnu, ale velmi marně. V městečku existovala turistická kancelář, která však byla otevřena jen večer. Měl jsem ale štěstí, když jsem našel restauraci kempu i s počítačem a mohl jsem tedy mít pracovní oběd - vlastně prodloužený až do odpoledne. Díky dobrému připojení jsem mohl stihnout i pracovní povinnosti.

Za ten den jsem viděl různé kempy, ale Gwen a Marian jsem nepotkal. Už jsem byl ready zaplavat a vydat se zpět, když jsem je cestou k vodě potkal. "Zůstaň s námi do zítra, zasloužíš si trochu relax".

Plaval jsem přes zátoku San Vito a vidět tuto vesnici s obrovskou skálou přímo z vody byl úplně jiný zážitek. Během plavání jsem se seznámil se švýcarským párem, který si koupil zbrusu novou velikou plachetnici a právě také připluli ze Sardinie. Trvalo jim to třicet šest hodin non stop kormidlování. Prý to byl ale jen trénink na cestu kolem světa. Marian ugrilovala nejlepší steak, který jsem za celou cestu měl a hodně mi to připomnělo Argentinu, kde se steaky jí prakticky denně. A to jsem ani netušil, že následující den bude Argentinu připomínat také. Ale nepředbíhejme. Každopádně, díky Gwen a Marian jsem najednou nebyl sám, ale, během kempování s nimi jsem si připadal jako na rodinné dovolené.

Kolo 42 km
http://www.movescount.com/moves/move15787938
http://www.movescount.com/moves/move15787936

Plavání 2.5 km
http://www.movescount.com/moves/move15787937