Rady

Sněžnice jsou nástrojem volnomyšlenkářů. Nejste s nimi odkázáni na rolby ani lanovky, netlačí vás čas, stačí jít a užívat si zasněžené krajiny kolem sebe. Nepotřebujete nic víc než trekingovou obuv, hůlky a samotné sněžnice. Jedinou limitací je vaše kondice.

V minulosti byly sněžnice doménou indiánů v oblastech s dlouhodobou a bohatou sněhovou pokrývkou, později se dostaly do rukou lovců a obchodníků s kožešinami. Dnes se ale stávají moderním nástrojem pro rekreačně-turistické účely. Umožňují dostat se tam, kde je to s lyžemi obtížné či dokonce nemožné.

V současnosti seženete na trhu tři různé typy sněžnic. Sněžnice s dřevěným nebo bambusovým rámem navazují na tisíciletou tradici indiánských sněžnic, klasické sněžnice mívají rám kovový a moderna, která má sport přiblížit davům, je vyrobena z pružného plastu. Materiální stránka ale není vše. Volit byste totiž měli i podle očekávané funkce vašich sněžnic – vyrábějí se sněžnice rekreační, turistické do náročnějšího terénu a běžecké.

Jde o jednoduchou fyziku – čím větší plocha, tím lepší rozložení hmotnosti. Proto se díky sněžnicím ve sněhu nepropadáte tak hluboko a můžete jít mnohem pohodlněji. Sněžnice se ale prodávají také v různých velikostech (dle hmotnosti uživatele, typu sněhu, charakteru terénu) a i toto měřítko je třeba při výběru zvážit. Z praktického hlediska se hodí sněžnice lehké, spolehlivé, odolné a s možností snadných oprav a dostatkem náhradních dílů.

Jak na to?

Jak již bylo řečeno, na sněžnice (vyjma nejvyšších modelů) nepotřebujete další speciální výbavu či obuv. Pohodlné a nepromokavé pohorky upnete do systému vázání, což je často nejdražší součást sněžnic. Rozlišuje se vázání pevné a pohyblivé, které umožňuje patě volný pohyb podobně jako na běžkách. U mnoha dostupných sněžnic je možné patu připnout pokud to sněhové podmínky a podmínky náročné na ovladatelnost sněžnic (například náročný traverz) vyžadují. V prudkém stoupání je možné po vzoru skialpinistických vázání patu podložit.

Dalším prvkem, který zmiňme, je kovové ozubení zajišťující trakci ve strmějších svazích nebo na pevném sněhu. Přední ozubení po špičkou nohy pomáhá při stoupání do svahu, zadní ozubení pod patou naopak pomáhá při sestupech a celkový závěr a stabilitu zajišťuje spodní či boční ozubení.

Špičkou v oboru jsou sněžnice francouzské značky TSL.

Chodit na sněžnicích není nic těžkého. Kdo umí chodit, zvládne to i na sněžnicích. Pro stabilitu těla a oporu se používají hůlky - nejčastěji teleskopické, jejichž délku si můžete upravit podle toho, zda jdete do kopce, z kopce nebo traverzujete. Překvapením pro vás může být, jak se dá na sněžnicích v prudkém svahu a dostatečném množství sněhu na sněžnicích klouzat. Představa nudného dopravního prostředku rázem bere za své.

Pozor na hory

Není nic hezčího než nerušené toulky zasněženou krajinou. Mějte ale na paměti, že jste na horách, a platí zde určitá pravidla. Především byste s sebou vždy v batohu měli mít mimo jiné nějaké jídlo, převlečení, mapu, nabitý mobil případně i čelovku. Na chatě, odkud vyrážíte, byste měli nahlásit kam a kudy jdete. Svou roli může sehrát také množství sněhu, jeho typ a vlastnosti svahu – nebezpečí laviny je při bohaté sněhové nadílce stále živé a je třeba se mít na pozoru.

Se sněžnicemi objevíte zcela nový prostor. Můžete s nimi kráčet zasněženým lesem, scházet prudké svahy, bez větších potíží dojít i tam, kde je to turistům či lyžařům zapovězeno. Využívají je i snowboardisté k tomu, aby se vyškrábali na kopec a pak se pustili nedotčeným sněhem do údolí.

Foto: TSL, Verbier St. Bernard a Lukáš Tesař