Rady

Dětský cyklistický vozík už na našich cyklostezkách nebudí takřka žádnou senzaci, tak jako tomu bylo v počátcích jeho užívání. Malou výjimkou je v tomto směru zima, kdy ti nejortodoxnější „cyklovozíčkáři“ bez pardonu zvedají svraštělé obočí svědomitých babiček i přepečlivých maminek.

Tito skalní cyklističtí rodičové budí vesměs pohoršení a jsou považovány za nezodpovědné osoby. Dle mého však vcelku neprávem. Vždyť i v zimě jezdí děti v kočárku, který je cyklistickému vozíku v mnohém podobný.

Čím se liší jízda v kočárku od jízdy ve vozíku?

Kočárkový i vozíkový komfort je v současnosti již vcelku srovnatelný, dítě je ve vozíku chráněno před povětrnostními vlivy v podstatě stejně, jako dítě v kočárku. Je však pravděpodobné, že se menší prostor kočárku lépe„ zadýchá“.

Při vyjížďkách je naprosto nutné počítat s tím, že pocit chladu mnohonásobně umocňuje vítr, jehož působení se násobí úměrně rychlosti jízdy cyklisty, a proto v zimě nikdy nejezděte s otevřeným vozíkem!  Navíc je pasažér vozíku umístěn o něco níže, než „posádka“ kočárku, a tak je blíž k promrzlé zemi, otázkou je, zda je oněch pár centimetrů rozdílu opravdu teplotně významných. Všechny tyto pravděpodobné nedostatky, lze bez problémů korigovat zdravým rozumem a několika technickými opatřeními, dále také kvalitním fusakem či spacáčkem a třeba i funkčním oblečením pro nejmenší.

Co týče bezpečnosti kočárku a vozíku při případné kolizi, má dle mého vozík dokonce navrch. I když tento úhel pohledu může vyrovnat skutečnost, že s vozíkem jezdíte větší rychlostí, občas i na rušnějších komunikacích a navíc jej nemáte pod vizuální kontrolou. A tak je pravděpodobnost případné nehody přeci jen o něco větší. Absence očního kontaktu může být v některých situacích pro vás nepraktická a dítěti v době bdění nepříjemná. Další rozdíly se už v současnosti stírají; v případě nepříznivého počasí na kočárek i vozík jednoduše připnete přední kryt, případně přidáte pláštěnku.

Rady a tipy pro spokojenou zimní jízdu

Než se pustím do konkrétních tipů, je potřeba si uvědomit, že společná spokojená rodinná cyklistika je vždy výzvou pro mistry kompromisu. Velikost a důmyslnost onoho kompromisu pak roste úměrně sportovnímu založení rodičů.

1. Délka trasy zimní vyjížďky by měla vždy být o mnoho kratší než v letním období, nelze doporučit ani půldenní natož celodenní výlety. Naprosto ideálně vyrážejte v době spánku dítěte, neboť větší kojenci a batolata s nenasytnou chutí po sociálním kontaktu by vám v bdělém stavu za chvíli rozcupovaly ubedněný vozík a pohmoždily bubínky. Navíc vám odpadnou svízelné starosti s přebalováním, popřípadě krmením. (A z vlastní zkušenosti musím říct, že přebalování pod smrkem na sněhu není nic moc.)
2. Nebuďte líní slézt z kola a průběžně kontrolujte, zda není dítěti chladno.
3. Při teplotách pod -5ºC s dítkem ve vozíku raději nevydávejte. Pamatujte též na to, že i vítr má značný vliv na zvýšené vnímání chladu.
4. Vždy buďte připraveni na případné komplikace! Prodloužení zimního výletu s dítkem v zádech nebývá rozhodně příjemné! Nikdy by vám nemělo chybět lepení, náhradní duše (na kolo i na vozík), pumpička, a rozhodně něco navíc k snědku i teplého (ne horkého!) k pití. A v žádném případě nezapomeňte přibalit i náhradní pleny, lepší je rychlá přebalovací akce ve vozíku či v nedaleké hospůdce než hodina jízdy v mokrých plenkách.
5. Nezapomeňte dítko i sebe namazat ochranným krémem s minimálním obsahem vody.
6. Dbejte na pohodlné oblečení dítěte (zvláště pozor na ponožky), každý těsnější kousek oděvu může tepelný diskomfort násobit, což platí i u dospělého jezdce.
7. V praxi se vcelku osvědčují i teplé (ne horké!) hřejivé polštářky, které lze vložit dítěti do fusaku, nicméně musíte mít stoprocentní jistotu, že polštářek je jen příjemně teplý a fusak nevytápí. Pouze se stará o udržení tepelného komfortu.

Jak poznáte, že je miminku zima?

Samozřejmě, že ideální je, se dítka zeptat. Ale znáte to, miminka toho moc nenamluví... Navíc se nám upoceným dospělým s vozíkem v zádech může stát, že pro své potůčky potu zapomeneme, že se dítě ve vozíku nehýbe, rozhodně ne tak intenzivně jako my. Občas se miminko či batole sice po právu hlučně ozve, aby nám došlo, že něco není v pořádku, ale nemusí to být pravidlem!

Proto musíme vždy pamatovat na to, že malé děti ještě nemají dokonale vyvinutou schopnost termoregulace a hůře se přizpůsobují změnám teplot vnějšího prostředí. A tak se velmi snadno se zapotí či naopak prochladnou, což však na první „pohmat“ nepoznáte dle teploty končetin, jak občas bývá nedobrým zvykem, ale spíše dle teploty zátylku či hrudníčku.